Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Chtěl bych reagovat na dotazy našich čtenářů, kteří nám píší do poradny a chtěli by se něco více dozvědět o enterobakteriích, které jsou u nich z různých důvodů nalézány v laboratorních testech. Jde o bakterii, která žije v trávicím traktu všech obratlovců jakožto přirozená součást mikroflóry střeva. Vyskytuje se také ve vodě, v půdě a na rostlinách. Enterobakterie nejsou příliš náročné na živiny ani na atmosféru. Mikrobiologové je řadí mezi gramnegativní bakterie, jejich buněčná stěna obsahuje lipopolysacharidy zakotvené ve vnější membráně. Ty působí jako endotoxiny a stimulují imunitní systém hostitele. Za určitých podmínek se však některé enterobakterie mohou projevovat jako patogeny a způsobí onemocnění: například escherichia coli, proteus, salmonella, shigella, yersinia… Většinou u oslabených jedinců a také tehdy, když je narušena jejich střevní mikroflóra nesprávným stravováním, častým podáváním antibiotik a podobně. Spouštěčem může být dietní chyba. Projevují se různými průjmovými příhodami břišními. Po odeznění takové nepříjemné epizody dochází k úpravě, ale je to vždy individuální. Takto postižený člověk by měl být sledován svým lékařem. Někdy totiž může infekce dosáhnout i vážného stupně agrese s nutností použít antibiotika, infuzní terapie při hospitalizaci apod. Výše uvedené bakterie jsou u veřejnosti více nebo méně známy a každý si o nich může přečíst v encyklopedii, ale chtěl bych zde poreferovat o méně známé bakterii z této rodiny enterobakterií, bakterii s označením serratia. Vyslovuje se ser-ra-šia. Známe s.marcescens, která obvykle způsobuje nosokomiální infekce, a vzácnější kmeny s. plymuthia, s. liquefaciens, s.rubidaea a s.odoriferae. Produkují charakteristický červený pigment prodigiosin a podle něj je lze odlišit od ostatních členů rodiny enterobakterií. V šedesátých letech minulého století byla tato enterobakterie všeobecně považována za nepatogenní. A tak tohoto faktu, že bakterie tvoří červený pigment, chtěli vědci využít ke sledování pohybu bakterií ve vzdušných proudech. V roce 1950 provedlo americké námořnictvo tajný experiment s názvem "Operace Seaspray" ke studování větrných proudů, které by mohly nést biologické zbraně. Naplnili balónky se s. marcescens a vypustili je nad San Franciscem. Krátce poté zaznamenali lékaři v této oblasti dramatický nárůst zápalů plic a infekcí močových cest. Můžeme se o tom dočíst v pojednání Neznámé dějiny USA. (http://groups.yahoo.com/neo/groups/SomeUnknownUSHistory/conversations/topics/391) Dnes víme, že serratia mají v nemocnicích tendenci kolonizovat více dýchací a močové cesty než gastrointestinální trakt, protože v tomto prostředí snadno získávají rezistenci k antibiotikům. Infekce serratia je zodpovědná u dospělých osob za asi 2 % nosokomiálních infekcí krevního řečiště, dolních dýchacích cest, močových cest, chirurgických poranění, infekce kůže a měkkých tkání. Serratia způsobila endokarditidy a osteomyelitidy u lidí závislých na heroinu. Pokud se staráme o vyváženou stravu, udržujeme si symbiózu třeba probiotiky, dáváme si pozor na základní hygienická pravidla a neděláme dietní chyby, pak se obavy z těchto infekcí rozptýlí na minimum.
Chtěl bych reagovat na dotazy našich čtenářů, kteří nám píší do poradny a chtěli by se něco více dozvědět o enterobakteriích, které jsou u nich z různých důvodů nalézány v laboratorních testech. Jde o bakterii, která žije v trávicím traktu všech obratlovců jakožto přirozená součást mikroflóry střeva. Vyskytuje se také ve vodě, v půdě a na rostlinách. Enterobakterie nejsou příliš náročné na živiny ani na atmosféru. Mikrobiologové je řadí mezi gramnegativní bakterie, jejich buněčná stěna obsahuje lipopolysacharidy zakotvené ve vnější membráně. Ty působí jako endotoxiny a stimulují imunitní systém hostitele. Za určitých podmínek se však některé enterobakterie mohou projevovat jako patogeny a způsobí onemocnění: například escherichia coli, proteus, salmonella, shigella, yersinia… Většinou u oslabených jedinců a také tehdy, když je narušena jejich střevní mikroflóra nesprávným stravováním, častým podáváním antibiotik a podobně. Spouštěčem může být dietní chyba. Projevují se různými průjmovými příhodami břišními. Po odeznění takové nepříjemné epizody dochází k úpravě, ale je to vždy individuální. Takto postižený člověk by měl být sledován svým lékařem. Někdy totiž může infekce dosáhnout i vážného stupně agrese s nutností použít antibiotika, infuzní terapie při hospitalizaci apod. Výše uvedené bakterie jsou u veřejnosti více nebo méně známy a každý si o nich může přečíst v encyklopedii, ale chtěl bych zde poreferovat o méně známé bakterii z této rodiny enterobakterií, bakterii s označením serratia. Vyslovuje se ser-ra-šia. Známe s.marcescens, která obvykle způsobuje nosokomiální infekce, a vzácnější kmeny s. plymuthia, s. liquefaciens, s.rubidaea a s.odoriferae. Produkují charakteristický červený pigment prodigiosin a podle něj je lze odlišit od ostatních členů rodiny enterobakterií. V šedesátých letech minulého století byla tato enterobakterie všeobecně považována za nepatogenní. A tak tohoto faktu, že bakterie tvoří červený pigment, chtěli vědci využít ke sledování pohybu bakterií ve vzdušných proudech. V roce 1950 provedlo americké námořnictvo tajný experiment s názvem "Operace Seaspray" ke studování větrných proudů, které by mohly nést biologické zbraně. Naplnili balónky se s. marcescens a vypustili je nad San Franciscem. Krátce poté zaznamenali lékaři v této oblasti dramatický nárůst zápalů plic a infekcí močových cest. Můžeme se o tom dočíst v pojednání Neznámé dějiny USA. (http://groups.yahoo.com/neo/groups/SomeUnknownUSHistory/conversations/topics/391) Dnes víme, že serratia mají v nemocnicích tendenci kolonizovat více dýchací a močové cesty než gastrointestinální trakt, protože v tomto prostředí snadno získávají rezistenci k antibiotikům. Infekce serratia je zodpovědná u dospělých osob za asi 2 % nosokomiálních infekcí krevního řečiště, dolních dýchacích cest, močových cest, chirurgických poranění, infekce kůže a měkkých tkání. Serratia způsobila endokarditidy a osteomyelitidy u lidí závislých na heroinu. Pokud se staráme o vyváženou stravu, udržujeme si symbiózu třeba probiotiky, dáváme si pozor na základní hygienická pravidla a neděláme dietní chyby, pak se obavy z těchto infekcí rozptýlí na minimum.