Zdroj: www.celostnimedicina.cz
V knize nejde o detailní popis vyšetření, jak ho provádějí revmatologové nebo ortopedi, kteří mají klouby jako hlavní nebo skoro hlavní náplň práce. Jmenovaní odborníci se musejí zabývat nejen vzhledem a bolestivostí kloubů, ale občas pečlivě měřit i rozsah (omezení) kloubní funkce apod. a také o tom vést podrobné záznamy. Cílem knihy je podat přehled o tom, co je z hlediska standardní i alternativní medicíny – a v neposlední řadě i z hlediska zdravého selského rozumu – nutné o kloubech zjistit. Rozhovor s pacientem, anamnéza Aby léčící osoba mohla pomoci, musí se dovědět, co pacienta fakticky trápí. Nicméně otázky by se neměly točit jenom kolem dané nemoci – zde revmatismu apod. – ale otázky se mají týkat všech problémů, které dotyčná osoba má nebo měla. Nakonec se má vyptávání soustředit na hlavní problém, o nějž pacientovi jde. Jinak je radno se při vyptávání držet nějakého schématu. Tím je několik druhů anamnéz po staletí užívaných standardní medicínou. Na tom není co měnit. Co se týče jednotlivých kladených otázek a interpretace pacientových odpovědí, v tom se může pojetí standardní a alternativní medicíny diametrálně lišit. Povídání o anamnézách má přispět k představě pacienta o tom, na co se ho lékař asi tak bude ptát a co by jim měl on sám o své vůli sdělit v případě, že by lékaři nějakou – potenciálně důležitou – otázku „vynechali“. Jak při vyptávání postupovat, „druhy“ anamnézy týkající se potíží s klouby: Rodinná anamnéza (RA) Hlavní otázkou je, jestli měl někdo z pokrevních příbuzných jakoukoli výraznější kloubní potíž, o níž by se „v příbuzenstvu“ vědělo. Míněno je ovšem výlučně příbuzenstvo pokrevní, a to včetně bratranců, sestřenic, strýců, tet, prarodičů, vlastních dětí a někdy i vnuků. Jde mj. o zjištění, zda se v rodině o kloubních problémech intenzivněji mluvilo, zda si někdo – byť i ve vzdálenější minulosti – na klouby i jen obecně stěžoval a naříkal, třebaže u lékaře nebyl. Z pohledu alternativní medicíny platí, že na chronickou civilizační chorobu nemusí být zrovna vystaven „papír s diagnózou“, ale často stačí samotná zmínka, že dané potíže nějakého pokrevního příbuzného trápily. Taková zmínka pak mluví pro genetickou vlohu prodanou nemoc, jejíž existenci lze s větší pravděpodobností předpokládat u pacienta, jenž právě sedí v ordinaci a o věci vypráví. Výskyt potíží zvětšuje pravděpodobnost složitějšího léčení u člověka, jehož pokrevní příbuzní tou „jeho potíží“ trpěli také. I pouhé stěžování si pokrevních příbuzných na danou potíž – typicky revmatismus – z mého pohledu signalizuje pravděpodobnost dědičného sklonu k nějaké nemoci kloubů, aniž by musela být lékařem explicitně diagnostikována nebo laboratorně prokázána. Sociální anamnéza (SA) Dotazy na to, čím se pacient živí a jaké je jeho práce, jsou samozřejmou součástí klasické standardně medicínské anamnézy jako takové. Odpovědi typu „pracuji jako manažer, řidič, sekretářka“ se beze všeho akceptují. V případě kloubní problematiky je dobré položit otázky jako „Přenášíte těžké předměty? … Děláte nějaký extrémní sport? … Co dlouhé pěší výlety? … Pracujete dlouho na zahrádce? apod.“ Nejeden manažer a sem tam i nějaká sekretářka provozují na klouby silně náročný sport, typicky fotbal, jogging, volejbal, horolezectví, kulturistiku, tenis apod. Otázky mají zjistit, co dotyčný se svými klouby dělá a jak je fakticky fyzikálně zatěžuje bez ohledu na to, pracuje-li jako manažer, reportér, režisér nebo kaskadér. Ukázka z knihy Knihovnička Meduňky – Bolesti kloubů alternativní léčba.
V knize nejde o detailní popis vyšetření, jak ho provádějí revmatologové nebo ortopedi, kteří mají klouby jako hlavní nebo skoro hlavní náplň práce. Jmenovaní odborníci se musejí zabývat nejen vzhledem a bolestivostí kloubů, ale občas pečlivě měřit i rozsah (omezení) kloubní funkce apod. a také o tom vést podrobné záznamy. Cílem knihy je podat přehled o tom, co je z hlediska standardní i alternativní medicíny – a v neposlední řadě i z hlediska zdravého selského rozumu – nutné o kloubech zjistit. Rozhovor s pacientem, anamnéza Aby léčící osoba mohla pomoci, musí se dovědět, co pacienta fakticky trápí. Nicméně otázky by se neměly točit jenom kolem dané nemoci – zde revmatismu apod. – ale otázky se mají týkat všech problémů, které dotyčná osoba má nebo měla. Nakonec se má vyptávání soustředit na hlavní problém, o nějž pacientovi jde. Jinak je radno se při vyptávání držet nějakého schématu. Tím je několik druhů anamnéz po staletí užívaných standardní medicínou. Na tom není co měnit. Co se týče jednotlivých kladených otázek a interpretace pacientových odpovědí, v tom se může pojetí standardní a alternativní medicíny diametrálně lišit. Povídání o anamnézách má přispět k představě pacienta o tom, na co se ho lékař asi tak bude ptát a co by jim měl on sám o své vůli sdělit v případě, že by lékaři nějakou – potenciálně důležitou – otázku „vynechali“. Jak při vyptávání postupovat, „druhy“ anamnézy týkající se potíží s klouby: Rodinná anamnéza (RA) Hlavní otázkou je, jestli měl někdo z pokrevních příbuzných jakoukoli výraznější kloubní potíž, o níž by se „v příbuzenstvu“ vědělo. Míněno je ovšem výlučně příbuzenstvo pokrevní, a to včetně bratranců, sestřenic, strýců, tet, prarodičů, vlastních dětí a někdy i vnuků. Jde mj. o zjištění, zda se v rodině o kloubních problémech intenzivněji mluvilo, zda si někdo – byť i ve vzdálenější minulosti – na klouby i jen obecně stěžoval a naříkal, třebaže u lékaře nebyl. Z pohledu alternativní medicíny platí, že na chronickou civilizační chorobu nemusí být zrovna vystaven „papír s diagnózou“, ale často stačí samotná zmínka, že dané potíže nějakého pokrevního příbuzného trápily. Taková zmínka pak mluví pro genetickou vlohu prodanou nemoc, jejíž existenci lze s větší pravděpodobností předpokládat u pacienta, jenž právě sedí v ordinaci a o věci vypráví. Výskyt potíží zvětšuje pravděpodobnost složitějšího léčení u člověka, jehož pokrevní příbuzní tou „jeho potíží“ trpěli také. I pouhé stěžování si pokrevních příbuzných na danou potíž – typicky revmatismus – z mého pohledu signalizuje pravděpodobnost dědičného sklonu k nějaké nemoci kloubů, aniž by musela být lékařem explicitně diagnostikována nebo laboratorně prokázána. Sociální anamnéza (SA) Dotazy na to, čím se pacient živí a jaké je jeho práce, jsou samozřejmou součástí klasické standardně medicínské anamnézy jako takové. Odpovědi typu „pracuji jako manažer, řidič, sekretářka“ se beze všeho akceptují. V případě kloubní problematiky je dobré položit otázky jako „Přenášíte těžké předměty? … Děláte nějaký extrémní sport? … Co dlouhé pěší výlety? … Pracujete dlouho na zahrádce? apod.“ Nejeden manažer a sem tam i nějaká sekretářka provozují na klouby silně náročný sport, typicky fotbal, jogging, volejbal, horolezectví, kulturistiku, tenis apod. Otázky mají zjistit, co dotyčný se svými klouby dělá a jak je fakticky fyzikálně zatěžuje bez ohledu na to, pracuje-li jako manažer, reportér, režisér nebo kaskadér. Ukázka z knihy Knihovnička Meduňky – Bolesti kloubů alternativní léčba.