Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Řecký lékař známý jako "otec medicíny" popsal již ve 4. století př.n.l. příušnice jakožto nemoc spojenou s bolestivým zvětšením varlat a otokem kolem ucha, a to buď jednostranně, nebo oboustranně. Až ve dvacátém století zjistili dva vědci virovou povahu příušnic: C. Johnson a Ernest William Goodpasture, americký patolog. Bylo to v roce 1934. Virus příušnic patří do skupiny paramyxovirů, podobně jako viry zarděnek a spalniček. Paramyxoviry jsou charakterizovány vysokou nakažlivostí. Přenos Virus se šíří kapénkovou infekcí z člověka na člověka. Po prvním kontaktu s nemocným se projeví klinické projevy za 2 - 3 týdny. Ale s infekčností je třeba počítat již týden před projevem prvního příznaku a potom ještě dva týdny po jejich odeznění. Způsob proniknutí do organismu Horní cesty dýchací přijmou virus, ten se usadí na sliznici a začne se na ní množit. Poté se přesune do lymfatických uzlin podle příslušné spádové oblasti. Asi za dva týdny postoupí virus do krve a touto cestou se rozšíří i do dalších částí těla. Období nakažlivosti je obvykle v zimě a na jaře. Trvalá imunita Proděláním nemoci se vytváří doživotní imunita. Kojenci do 6 měsíců jsou chráněni mateřskými protilátkami. Klinické projevy Nejnápadnějším znakem je zduření jedné nebo obou příušních slinných žláz. Obličej dítěte dostává charakteristický tvar pohádkové postavičky cibuláčka. Před objevením se zduření nebo na začátku lze očekávat vysoké teploty, až ke 40°C, ty však brzy postupně odeznívají. Zduřelé žlázy způsobují bolest při kousání a polykání. Příušnice u dětí U dětí nemoc probíhá bez výrazných příznaků, nicméně nelze toto virové onemocnění podceňovat, protože se občas dostaví komplikace související s napadením jiných částí těla, například mozkových blan (meningitis), a projevující se strnulostí šíje, bolestí hlavy a pokračující teplotou. Bolest břicha a zvracení přivede pozornost k napadení slinivky břišní. Zánět se může dostat i do ledvin, kloubů atd. Příušnice u dospělých Jisté riziko hrozí zejména dospívajícím a dospělým mužům, u kterých může být důsledkem prodělání příušnic zánět varlat (orchitis), jejichž tkáň se zánětem může změnit ve vazivo: Tento proces způsobí, že se přestanou tvořit spermie a muži hrozí trvalá sterilita. U žen mohou být napadeny vaječníky a prsní žláza. Pokud dojde k nemoci u ženy v první třetině těhotenství, může dojít k samovolnému potratu. Všechny tyto komplikace se ale ve většině případů upraví bez trvalých následků. Diagnóza je jasná podle klinických projevů. Při nejasnostech nemoc potvrdí vyšetření krve, při kterém se prokáže přítomnost protilátek proti viru příušnic. Protilátky lze také prokázat ve slinách, v moči nebo v mozkomíšním moku. Léčba K nemoci je třeba přistupovat jako ke každému virovému onemocnění. Hlavně klid doma na lůžku, na klinické projevy reagovat individuálně, léčba je tedy nespecifická. Vysokou teplotu snižujeme zábalem, paralenem, podáváme hojnost tekutin. Na otoky přikládáme obklady z odražené vody (ne horké). Zduřelé žlázy brání normálnímu polykání, proto podáváme nemocnému tekutou nebo kašovitou stravu. Pokud je napadena slinivka, omezíme příjem tuků. Zvýšená hygiena dutiny ústní je samozřejmostí. Při mírném průběhu nemoc sama odezní. Teplota klesne za 2 – 3 dny, otoky se vstřebají během 10 dnů. Hospitalizace bývá nutná jen při komplikacích. Antibiotika se podávají jen při specifických indikacích, které určí lékař. Izolace Od propuknutí nemoci je nutná izolace po dobu 7 až 10 dní. Očkování Očkování se provádí společně s očkováním proti zarděnkám a spalničkám navzdory tomu, že nezaručí takovou imunitu jako prodělání nemoci. Ukazuje se, že i po očkování může dojít k poklesu tvorby protilátek a k následnému nakažení. Nemoc však mívá lehčí průběh.
Řecký lékař známý jako "otec medicíny" popsal již ve 4. století př.n.l. příušnice jakožto nemoc spojenou s bolestivým zvětšením varlat a otokem kolem ucha, a to buď jednostranně, nebo oboustranně. Až ve dvacátém století zjistili dva vědci virovou povahu příušnic: C. Johnson a Ernest William Goodpasture, americký patolog. Bylo to v roce 1934. Virus příušnic patří do skupiny paramyxovirů, podobně jako viry zarděnek a spalniček. Paramyxoviry jsou charakterizovány vysokou nakažlivostí. Přenos Virus se šíří kapénkovou infekcí z člověka na člověka. Po prvním kontaktu s nemocným se projeví klinické projevy za 2 - 3 týdny. Ale s infekčností je třeba počítat již týden před projevem prvního příznaku a potom ještě dva týdny po jejich odeznění. Způsob proniknutí do organismu Horní cesty dýchací přijmou virus, ten se usadí na sliznici a začne se na ní množit. Poté se přesune do lymfatických uzlin podle příslušné spádové oblasti. Asi za dva týdny postoupí virus do krve a touto cestou se rozšíří i do dalších částí těla. Období nakažlivosti je obvykle v zimě a na jaře. Trvalá imunita Proděláním nemoci se vytváří doživotní imunita. Kojenci do 6 měsíců jsou chráněni mateřskými protilátkami. Klinické projevy Nejnápadnějším znakem je zduření jedné nebo obou příušních slinných žláz. Obličej dítěte dostává charakteristický tvar pohádkové postavičky cibuláčka. Před objevením se zduření nebo na začátku lze očekávat vysoké teploty, až ke 40°C, ty však brzy postupně odeznívají. Zduřelé žlázy způsobují bolest při kousání a polykání. Příušnice u dětí U dětí nemoc probíhá bez výrazných příznaků, nicméně nelze toto virové onemocnění podceňovat, protože se občas dostaví komplikace související s napadením jiných částí těla, například mozkových blan (meningitis), a projevující se strnulostí šíje, bolestí hlavy a pokračující teplotou. Bolest břicha a zvracení přivede pozornost k napadení slinivky břišní. Zánět se může dostat i do ledvin, kloubů atd. Příušnice u dospělých Jisté riziko hrozí zejména dospívajícím a dospělým mužům, u kterých může být důsledkem prodělání příušnic zánět varlat (orchitis), jejichž tkáň se zánětem může změnit ve vazivo: Tento proces způsobí, že se přestanou tvořit spermie a muži hrozí trvalá sterilita. U žen mohou být napadeny vaječníky a prsní žláza. Pokud dojde k nemoci u ženy v první třetině těhotenství, může dojít k samovolnému potratu. Všechny tyto komplikace se ale ve většině případů upraví bez trvalých následků. Diagnóza je jasná podle klinických projevů. Při nejasnostech nemoc potvrdí vyšetření krve, při kterém se prokáže přítomnost protilátek proti viru příušnic. Protilátky lze také prokázat ve slinách, v moči nebo v mozkomíšním moku. Léčba K nemoci je třeba přistupovat jako ke každému virovému onemocnění. Hlavně klid doma na lůžku, na klinické projevy reagovat individuálně, léčba je tedy nespecifická. Vysokou teplotu snižujeme zábalem, paralenem, podáváme hojnost tekutin. Na otoky přikládáme obklady z odražené vody (ne horké). Zduřelé žlázy brání normálnímu polykání, proto podáváme nemocnému tekutou nebo kašovitou stravu. Pokud je napadena slinivka, omezíme příjem tuků. Zvýšená hygiena dutiny ústní je samozřejmostí. Při mírném průběhu nemoc sama odezní. Teplota klesne za 2 – 3 dny, otoky se vstřebají během 10 dnů. Hospitalizace bývá nutná jen při komplikacích. Antibiotika se podávají jen při specifických indikacích, které určí lékař. Izolace Od propuknutí nemoci je nutná izolace po dobu 7 až 10 dní. Očkování Očkování se provádí společně s očkováním proti zarděnkám a spalničkám navzdory tomu, že nezaručí takovou imunitu jako prodělání nemoci. Ukazuje se, že i po očkování může dojít k poklesu tvorby protilátek a k následnému nakažení. Nemoc však mívá lehčí průběh.