Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Systém zdraví nebo systém nemoci? Už víckrát byla řeč o kolektivním stínu, jenž se týká nezpracovaných, nevědomých témat skupiny nebo společnosti, kultury, náboženské společnosti, instituce nebo skupiny lidí stejného povolání. Poslední dobou se zvlášť zřetelně projevil stín zdravotnického průmyslu a mnozí se stali jeho obětí. Místo toho, aby sloužili zdravotnictví, projevili se zodpovědní z farmaceutického průmyslu, ale taky funkcionáři zdravotnictví, ba dokonce i lékaři, politici a žurnalisti jako „stvořitelé“ chorob a epidemií. Jejich trik byl velice jednoduchý: Nebezpečí, jež tady opravdu vždycky byla, se bez (pravého medicínského) důkazu a důvodu nafoukla a použila na vytvoření strachu, jako tomu bylo například u takzvané ptačí nebo prasečí chřipky. Tady celé skupiny povolání společně hrály frašku stínu, zruinovaly svou pověst a poskytly příklad kolektivního stínu. V rámci včasného rozpoznání choroby, jež vydávají za prevenci, mnozí alopatičtí lékaři nemilosrdně šíří strach z rakoviny, aby ho potom mohli svými lukrativními metodami zase utišit. Když pak využívají neexistující předstupně rakoviny a přehnané diagnózy k tomu, aby pacienti svolili k operaci, vzniká tu nejtemnější stín medicíny. Německý systém zdravotnictví si poslední dobou sám téměř nepozorovaně vytvořil ještě další příšerný stín. Zúčtování medicínských výkonů se propojilo s obtížností diagnóz. Vlastně logická myšlenka, lépe honorovat léčbu těžkých obrazů choroby, u mnoha kolegů velice rychle vedla k tomu, že stanovovali mnohé ohrožující diagnózy, aby „vydělali“ více peněz. Těžší diagnózy ale vyvolávají větší strach a beznaděj. Ten, kdo ve zdravotnické péči rozsévá strach a pochybnosti, vyvolává zoufalství a sám se stává obětí stínu. Řecké slovo diagnosis pochází z dia (= přes) a gnosis (= vědět, poznat). Pomocí nálezů poznat, co se skrývá za symptomy, to je jednoduché. Když se však ve výkladu (nepovoleně) přesune jedna hláska, dostaneme se k di-agnose, dvojité nevědomosti (di = dvě, agnosis = nevědomost). I když jazykovědci takovýhle výklad odmítají – přesně tak, jak důsledně přehlížejí stín -, já si v tomto ohledu nemyslím, že je to náhoda. Jednotlivá slova nás mohou na našem hledání stínu ještě posunout dál, jak je tomu i u termínu dvojitý slepý pokus. Vyjadřuje vědecký požadavek vyloučit možnost samoléčebných sil pacientů jejich psychikou a vliv účasti lékaře při pokusech („Droge Arzt“). A tady hned vidíme první stín: když ve skutečnosti většina klasických lékařů tyto síly popírá, proč je potom tak obtížně a křečovitě vylučuje? Takto se celá námaha s dvojitými slepými pokusy stává velkolepým důkazem dvojitého přispění duše k vyléčení. Právě to však lékaři nechtějí přiznat a tím u nich vzniká další stín. Ještě horší stín se odhalí, když pomyslíme na to, jak slepě v dvojitém smyslu slova pracují ti klasičtí lékaři, kteří chtějí obě tyto rozhodující síly vyloučit z léčby a snaží se do své praktické činnosti přenést tento vědecký postup. To se samozřejmě děje v nejlepším úmyslu, ale přece jen to má katastrofické následky. To je právě na stínu to zatraceně komplikované a rafinované. Ukázka z knihy Princip stínu.
Systém zdraví nebo systém nemoci? Už víckrát byla řeč o kolektivním stínu, jenž se týká nezpracovaných, nevědomých témat skupiny nebo společnosti, kultury, náboženské společnosti, instituce nebo skupiny lidí stejného povolání. Poslední dobou se zvlášť zřetelně projevil stín zdravotnického průmyslu a mnozí se stali jeho obětí. Místo toho, aby sloužili zdravotnictví, projevili se zodpovědní z farmaceutického průmyslu, ale taky funkcionáři zdravotnictví, ba dokonce i lékaři, politici a žurnalisti jako „stvořitelé“ chorob a epidemií. Jejich trik byl velice jednoduchý: Nebezpečí, jež tady opravdu vždycky byla, se bez (pravého medicínského) důkazu a důvodu nafoukla a použila na vytvoření strachu, jako tomu bylo například u takzvané ptačí nebo prasečí chřipky. Tady celé skupiny povolání společně hrály frašku stínu, zruinovaly svou pověst a poskytly příklad kolektivního stínu. V rámci včasného rozpoznání choroby, jež vydávají za prevenci, mnozí alopatičtí lékaři nemilosrdně šíří strach z rakoviny, aby ho potom mohli svými lukrativními metodami zase utišit. Když pak využívají neexistující předstupně rakoviny a přehnané diagnózy k tomu, aby pacienti svolili k operaci, vzniká tu nejtemnější stín medicíny. Německý systém zdravotnictví si poslední dobou sám téměř nepozorovaně vytvořil ještě další příšerný stín. Zúčtování medicínských výkonů se propojilo s obtížností diagnóz. Vlastně logická myšlenka, lépe honorovat léčbu těžkých obrazů choroby, u mnoha kolegů velice rychle vedla k tomu, že stanovovali mnohé ohrožující diagnózy, aby „vydělali“ více peněz. Těžší diagnózy ale vyvolávají větší strach a beznaděj. Ten, kdo ve zdravotnické péči rozsévá strach a pochybnosti, vyvolává zoufalství a sám se stává obětí stínu. Řecké slovo diagnosis pochází z dia (= přes) a gnosis (= vědět, poznat). Pomocí nálezů poznat, co se skrývá za symptomy, to je jednoduché. Když se však ve výkladu (nepovoleně) přesune jedna hláska, dostaneme se k di-agnose, dvojité nevědomosti (di = dvě, agnosis = nevědomost). I když jazykovědci takovýhle výklad odmítají – přesně tak, jak důsledně přehlížejí stín -, já si v tomto ohledu nemyslím, že je to náhoda. Jednotlivá slova nás mohou na našem hledání stínu ještě posunout dál, jak je tomu i u termínu dvojitý slepý pokus. Vyjadřuje vědecký požadavek vyloučit možnost samoléčebných sil pacientů jejich psychikou a vliv účasti lékaře při pokusech („Droge Arzt“). A tady hned vidíme první stín: když ve skutečnosti většina klasických lékařů tyto síly popírá, proč je potom tak obtížně a křečovitě vylučuje? Takto se celá námaha s dvojitými slepými pokusy stává velkolepým důkazem dvojitého přispění duše k vyléčení. Právě to však lékaři nechtějí přiznat a tím u nich vzniká další stín. Ještě horší stín se odhalí, když pomyslíme na to, jak slepě v dvojitém smyslu slova pracují ti klasičtí lékaři, kteří chtějí obě tyto rozhodující síly vyloučit z léčby a snaží se do své praktické činnosti přenést tento vědecký postup. To se samozřejmě děje v nejlepším úmyslu, ale přece jen to má katastrofické následky. To je právě na stínu to zatraceně komplikované a rafinované. Ukázka z knihy Princip stínu.