Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Obor, který se zabývá léčením pomocí léčivých rostlin, se odborně nazývá fytoterapie, a přípravky, které používá, nazýváme fytofarmaka. V celé publikaci používám také odborný termín droga, který označuje usušené nebo jinak konzervované rostliny, živočichy, jejich části nebo produkty jejich metabolismu, sloužící jako léčivo nebo k podobným účelům. Historie terapie léčivy přírodního původu sahá do minulosti mnohem dřívější, než terapie léčivy syntetickými, které byly do terapie uvedeny řádově před desítkami let. Dlouholeté zkušenosti s fytoterapií nám poskytují cenné informace o indikacích, dávkování a možných nežádoucích účincích jednotlivých léčivých rostlin. Lze sledovat, jakými proměnami fytoterapie prošla, některé dlouhodobé zkušenosti byly jednoznačně vyvráceny. Fytoterapie se dnes využívá nejen na základě vědecky nepodložených zkušeností, ale také na základě racionálních poznatků. Přínos fytoterapie v těhotenství Bezesporu největší výhodou fytoterapie je pro těhotnou ženu nízké riziko nežádoucích účinků. U řady drog se setkáváme pouze s rizikem možné alergické reakce (je vhodné vzít v úvahu, že alergie se může vyvinout takřka na jakoukoliv látku nehledě na to, zda je původu přírodního, i chemického). Těhotné a kojící ženy tuto skutečnost velmi vítají. Přirozené přání vystavit plod co nejmenšímu riziku zdravotních komplikací může být vhodným výběrem fytofarmaka splněno. Mechanizmus účinku není u všech látek přírodního původu zcela objasněn, svou roli hraje také fakt, že mnohé přípravky neobsahují samotnou účinnou látku, ale celý komplex látek. Ne u každé z nich lze prokázat požadovaný účinek, nicméně jisté je, že droga jakožto směs látek účinkuje komplexněji a účinky jednotlivých látek se vzájemně doplňují. To je jeden z důvodů, proč se terapie léčivy přírodního původu stává čím dál oblíbenější u velkého množství pacientů. Nevýhody fytoterapie v těhotenství Fytoterapie není samozřejmě vhodná pro řešení každého zdravotního problému. Některé diagnózy vyžadují nasazení radikálnější léčby. Doporučení fytoterapie jako léku první volby by v těchto případech mohlo znamenat vážné ohrožení zdraví pacientky i dítěte. Jednoznačnou nevýhodou zatím zůstává relativně málo informací o bezpečnosti užívání léčiv přírodního původu v průběhu těhotenství i laktace. Existuje řada přípravků, o nichž výrobce upozorňuje, že pro těhotné a kojící nejsou vhodné (často jen z důvodu chybějících, vědecky relevantních dokladů o pravém opaku). Pro většinu odborníků, kteří s oborem gynekologie a porodnictví nemají větší zkušenosti, je tedy značně obtížné během několika minut vyhledat spolehlivé informace o bezpečnosti přípravku a řídí se tedy jen pokyny výrobce. Dalším aspektem jsou možné interakce fytofarmak s dalšími léčivy. I když toto riziko není příliš pravděpodobné, není nemožné. Např. přijde-li těhotná žena k lékaři s kašlem a nezmíní se, že již užívá expektorační čajovou směs, je možnost, že lékař jí na základě diagnózy suchého kašle doporučí antitusikum s obsahem dextromethorfanu. Ačkoli tato kombinace pravděpodobně plod nepoškodí, ženě nepoučené o vhodnosti úpravy časového rozvrhu dávkování také stěží s terapií kašle pomůže. Tato situace zdá se být velmi teoretická, ale studie provedená v Norsku uvádí, že nejčastěji odpověď na otázku, kdo těhotným ženám přípravek doporučil, byla rodina či přátelé. Zároveň více než 75 % všech odpovídajících žen uvedlo, že o užívání rostlinného přípravku neinformovaly svého lékaře ani nikoho jiného ze zdravotnického personálu. Ukázka z knihy Bezpečné užívání léčivých rostlin v těhotenství.
Obor, který se zabývá léčením pomocí léčivých rostlin, se odborně nazývá fytoterapie, a přípravky, které používá, nazýváme fytofarmaka. V celé publikaci používám také odborný termín droga, který označuje usušené nebo jinak konzervované rostliny, živočichy, jejich části nebo produkty jejich metabolismu, sloužící jako léčivo nebo k podobným účelům. Historie terapie léčivy přírodního původu sahá do minulosti mnohem dřívější, než terapie léčivy syntetickými, které byly do terapie uvedeny řádově před desítkami let. Dlouholeté zkušenosti s fytoterapií nám poskytují cenné informace o indikacích, dávkování a možných nežádoucích účincích jednotlivých léčivých rostlin. Lze sledovat, jakými proměnami fytoterapie prošla, některé dlouhodobé zkušenosti byly jednoznačně vyvráceny. Fytoterapie se dnes využívá nejen na základě vědecky nepodložených zkušeností, ale také na základě racionálních poznatků. Přínos fytoterapie v těhotenství Bezesporu největší výhodou fytoterapie je pro těhotnou ženu nízké riziko nežádoucích účinků. U řady drog se setkáváme pouze s rizikem možné alergické reakce (je vhodné vzít v úvahu, že alergie se může vyvinout takřka na jakoukoliv látku nehledě na to, zda je původu přírodního, i chemického). Těhotné a kojící ženy tuto skutečnost velmi vítají. Přirozené přání vystavit plod co nejmenšímu riziku zdravotních komplikací může být vhodným výběrem fytofarmaka splněno. Mechanizmus účinku není u všech látek přírodního původu zcela objasněn, svou roli hraje také fakt, že mnohé přípravky neobsahují samotnou účinnou látku, ale celý komplex látek. Ne u každé z nich lze prokázat požadovaný účinek, nicméně jisté je, že droga jakožto směs látek účinkuje komplexněji a účinky jednotlivých látek se vzájemně doplňují. To je jeden z důvodů, proč se terapie léčivy přírodního původu stává čím dál oblíbenější u velkého množství pacientů. Nevýhody fytoterapie v těhotenství Fytoterapie není samozřejmě vhodná pro řešení každého zdravotního problému. Některé diagnózy vyžadují nasazení radikálnější léčby. Doporučení fytoterapie jako léku první volby by v těchto případech mohlo znamenat vážné ohrožení zdraví pacientky i dítěte. Jednoznačnou nevýhodou zatím zůstává relativně málo informací o bezpečnosti užívání léčiv přírodního původu v průběhu těhotenství i laktace. Existuje řada přípravků, o nichž výrobce upozorňuje, že pro těhotné a kojící nejsou vhodné (často jen z důvodu chybějících, vědecky relevantních dokladů o pravém opaku). Pro většinu odborníků, kteří s oborem gynekologie a porodnictví nemají větší zkušenosti, je tedy značně obtížné během několika minut vyhledat spolehlivé informace o bezpečnosti přípravku a řídí se tedy jen pokyny výrobce. Dalším aspektem jsou možné interakce fytofarmak s dalšími léčivy. I když toto riziko není příliš pravděpodobné, není nemožné. Např. přijde-li těhotná žena k lékaři s kašlem a nezmíní se, že již užívá expektorační čajovou směs, je možnost, že lékař jí na základě diagnózy suchého kašle doporučí antitusikum s obsahem dextromethorfanu. Ačkoli tato kombinace pravděpodobně plod nepoškodí, ženě nepoučené o vhodnosti úpravy časového rozvrhu dávkování také stěží s terapií kašle pomůže. Tato situace zdá se být velmi teoretická, ale studie provedená v Norsku uvádí, že nejčastěji odpověď na otázku, kdo těhotným ženám přípravek doporučil, byla rodina či přátelé. Zároveň více než 75 % všech odpovídajících žen uvedlo, že o užívání rostlinného přípravku neinformovaly svého lékaře ani nikoho jiného ze zdravotnického personálu. Ukázka z knihy Bezpečné užívání léčivých rostlin v těhotenství.