Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Může souviset sebevědomí s materialismem? Byli bychom šťastnější, kdyby peníze nebyly? Co se s námi děje, když dáváme peníze druhým? Sociální psychologové provedli sérii experimentů… Jste-li toho názoru, že peníze ke štěstí nevedou, máte samozřejmě pravdu. Není to však tak jednoduché. Pokud dostane člověk, který má dluhy nebo s penězi každý měsíc obtížně vychází, přidáno, jistě se mu uleví a bude mít pravděpodobně velkou radost. Pokud dostane přidáno příště, bude nejspíš opět velmi spokojený. Od určité míry však peníze na naši spokojenost nemají žádný vliv. Psychologové vědí, že když jsou základní potřeby člověka uspokojeny, začínají nabývat na významu potřeby vyššího řádu (sebe-vyjádření, láska, umělecké a transcendentální potřeby atd.). Udělejte si radost Nemá smysl dávat penězům přehnaný význam. Ale také nemá smysl je považovat za kořen všeho zla. Poznatky sociobiologů a kulturních antropologů (Ridley, 2000) vyvrací mýtus, že peníze a trh jsou něčím špatným (negativním), co je třeba vymýtit. Vzájemná obchodní interakce (směna), produkce a růst jsou přirozeným projevem každé kultury. Z psychologického hlediska si problémy činí ten, kdo peníze uctívá (činí z nich modlu), nebo je nenávidí (společnost a vnější svět obviňuje ze svého neúspěchu). Lze si tedy koupit štěstí? Psychologové Van Boven a Gilovich (Wiseman, 2011) dokládají, že pokud si chceme „koupit“ štěstí, je dobré své peníze investovat za zážitky (večeře, kino, koncert, dovolená ad.), které můžeme sdílet s druhými lidmi. Po určité době máme navíc tendenci vybavit si zážitky lehce zkresleně – pozitivně (budeme si z nich pamatovat to dobré a např. na obtíže při cestě na dovolenou zapomeneme). Koupě auta nebo elektroniky nás naproti tomu může potěšit krátkodobě, ale v čase nás jejich případné opotřebení, vyjití z módy nebo porucha mohou i rozmrzet. Utrácejte za druhé – budete šťastnější Elisabeth Dunnová a její spolupracovníci z Univerzity Britské Kolumbie ve dvou studiích zaměřených na vztah mezi příjmem, utrácením a štěstím dokázali, že lidé, kteří utratili větší procento svého příjmu za druhé, byli mnohem šťastnější než ti, kteří utratili peníze za sebe. Nepotvrdil se zároveň předpoklad, že by šťastní lidé dávali více druhým. Tento zajímavý paradox znáte jistě i ze svého okolí: často druhým pomůže pravděpodobněji ten, kdo se sám nachází v obtížné životní situaci (a má sám málo), než člověk, který je „v pohodě“ a od kterého byste to logicky očekávali spíše. Materialisté mají naopak sklony k egocentrismu. Jasně to dokládá studie, popsaná v knize psychologa Wisemana 59 vteřin, že pokud by lidé měli k dispozici hypotetických 20 000 liber, utratili by materialisté v průměru třikrát více peněz za sebe, než za druhé. Vztahy k druhým lidem mají materialisté často výrazněji narušeny. Wiseman pak ještě v jiné studii (Chaplin, Johnová) dětí ve věku 8-11 let popisuje, že děti s nízkým sebevědomím byly mnohem více materialisticky založeny než jejich kamarádi. Zdroj: Matt Ridley (2000): Původ ctnosti. Praha: Portál. Richard Wiseman (2011): 59 vteřin. Olomouc: Anag.
Může souviset sebevědomí s materialismem? Byli bychom šťastnější, kdyby peníze nebyly? Co se s námi děje, když dáváme peníze druhým? Sociální psychologové provedli sérii experimentů… Jste-li toho názoru, že peníze ke štěstí nevedou, máte samozřejmě pravdu. Není to však tak jednoduché. Pokud dostane člověk, který má dluhy nebo s penězi každý měsíc obtížně vychází, přidáno, jistě se mu uleví a bude mít pravděpodobně velkou radost. Pokud dostane přidáno příště, bude nejspíš opět velmi spokojený. Od určité míry však peníze na naši spokojenost nemají žádný vliv. Psychologové vědí, že když jsou základní potřeby člověka uspokojeny, začínají nabývat na významu potřeby vyššího řádu (sebe-vyjádření, láska, umělecké a transcendentální potřeby atd.). Udělejte si radost Nemá smysl dávat penězům přehnaný význam. Ale také nemá smysl je považovat za kořen všeho zla. Poznatky sociobiologů a kulturních antropologů (Ridley, 2000) vyvrací mýtus, že peníze a trh jsou něčím špatným (negativním), co je třeba vymýtit. Vzájemná obchodní interakce (směna), produkce a růst jsou přirozeným projevem každé kultury. Z psychologického hlediska si problémy činí ten, kdo peníze uctívá (činí z nich modlu), nebo je nenávidí (společnost a vnější svět obviňuje ze svého neúspěchu). Lze si tedy koupit štěstí? Psychologové Van Boven a Gilovich (Wiseman, 2011) dokládají, že pokud si chceme „koupit“ štěstí, je dobré své peníze investovat za zážitky (večeře, kino, koncert, dovolená ad.), které můžeme sdílet s druhými lidmi. Po určité době máme navíc tendenci vybavit si zážitky lehce zkresleně – pozitivně (budeme si z nich pamatovat to dobré a např. na obtíže při cestě na dovolenou zapomeneme). Koupě auta nebo elektroniky nás naproti tomu může potěšit krátkodobě, ale v čase nás jejich případné opotřebení, vyjití z módy nebo porucha mohou i rozmrzet. Utrácejte za druhé – budete šťastnější Elisabeth Dunnová a její spolupracovníci z Univerzity Britské Kolumbie ve dvou studiích zaměřených na vztah mezi příjmem, utrácením a štěstím dokázali, že lidé, kteří utratili větší procento svého příjmu za druhé, byli mnohem šťastnější než ti, kteří utratili peníze za sebe. Nepotvrdil se zároveň předpoklad, že by šťastní lidé dávali více druhým. Tento zajímavý paradox znáte jistě i ze svého okolí: často druhým pomůže pravděpodobněji ten, kdo se sám nachází v obtížné životní situaci (a má sám málo), než člověk, který je „v pohodě“ a od kterého byste to logicky očekávali spíše. Materialisté mají naopak sklony k egocentrismu. Jasně to dokládá studie, popsaná v knize psychologa Wisemana 59 vteřin, že pokud by lidé měli k dispozici hypotetických 20 000 liber, utratili by materialisté v průměru třikrát více peněz za sebe, než za druhé. Vztahy k druhým lidem mají materialisté často výrazněji narušeny. Wiseman pak ještě v jiné studii (Chaplin, Johnová) dětí ve věku 8-11 let popisuje, že děti s nízkým sebevědomím byly mnohem více materialisticky založeny než jejich kamarádi. Zdroj: Matt Ridley (2000): Původ ctnosti. Praha: Portál. Richard Wiseman (2011): 59 vteřin. Olomouc: Anag.