Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Lidově se nazývá zaječí řepka. Je to bodlákovitá rostlina s velmi krátkou a hustě větvenou lodyhou a podlouhlými listy. Barva květů je bílá až růžová. Plodem jsou ochmýřené nažky. Můžeme ji najít v celé Evropě, i u nás, kde se vyskytuje na mezích, pastvinách a dalších podobných lokalitách. Jako rostlinná droga se sbírá kořen, který se suší. Používala se buď ve formě prášku, nebo ve formě nálevu. Nejdůležitější obsaženou látkou je silice, jejíž hlavní složkou je karlinoxid a u které se uvádí antibakteriální účinek. K dalším látkám patří třísloviny, pryskyřice a inulin. Některé zdroje zmiňují ještě obsah nespecifikovaného enzymu. Přisuzuje se jí diaforetické (tj. usnadňující pocení) a diuretické působení. Rovněž by měla povzbuzovat chuť k jídlu. Z dalších působení lze najít v léčitelství zmínky o příznivém působení na ledviny, je dobrým pomocníkem při horečnatých onemocněních (nachlazení, chřipka atd.) a rovněž dezinfikuje trávicí trakt a vůbec o podpoře vylučování škodlivých látek z organismu. Také se v léčitelství používala při zánětech a problémech s prostatou. Uvádí se i fytoncidní působení (látka působící proti růstu mikroorganismů), což vysvětluje některá použití v léčitelství. Zevně pomáhá při plísňových onemocněních a ekzémech. Aplikovala se ve formě koupele. Tato rostlinka má zajímavou historii. V dávných časech byla významnou léčivou drogou a pěstovala se na zahrádkách klášterů. Ostatně, v lidovém léčitelství se uplatňovala odedávna. Dříve se také, pamětníci vzpomenou, jedla bílá podsada kalichu. Chuťově je podobná kedlubnu, ale v chuti je cítit inulin, což připomíná topinambur a má celkově mírně ovocný nádech. V některých krajích se jí také říkalo “myslivecký chlebíček”. Celková nabídka přípravků obsahující pupavu bezlodyžnou.
Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Lidově se nazývá zaječí řepka. Je to bodlákovitá rostlina s velmi krátkou a hustě větvenou lodyhou a podlouhlými listy. Barva květů je bílá až růžová. Plodem jsou ochmýřené nažky. Můžeme ji najít v celé Evropě, i u nás, kde se vyskytuje na mezích, pastvinách a dalších podobných lokalitách. Jako rostlinná droga se sbírá kořen, který se suší. Používala se buď ve formě prášku, nebo ve formě nálevu. Nejdůležitější obsaženou látkou je silice, jejíž hlavní složkou je karlinoxid a u které se uvádí antibakteriální účinek. K dalším látkám patří třísloviny, pryskyřice a inulin. Některé zdroje zmiňují ještě obsah nespecifikovaného enzymu. Přisuzuje se jí diaforetické (tj. usnadňující pocení) a diuretické působení. Rovněž by měla povzbuzovat chuť k jídlu. Z dalších působení lze najít v léčitelství zmínky o příznivém působení na ledviny, je dobrým pomocníkem při horečnatých onemocněních (nachlazení, chřipka atd.) a rovněž dezinfikuje trávicí trakt a vůbec o podpoře vylučování škodlivých látek z organismu. Také se v léčitelství používala při zánětech a problémech s prostatou. Uvádí se i fytoncidní působení (látka působící proti růstu mikroorganismů), což vysvětluje některá použití v léčitelství. Zevně pomáhá při plísňových onemocněních a ekzémech. Aplikovala se ve formě koupele. Tato rostlinka má zajímavou historii. V dávných časech byla významnou léčivou drogou a pěstovala se na zahrádkách klášterů. Ostatně, v lidovém léčitelství se uplatňovala odedávna. Dříve se také, pamětníci vzpomenou, jedla bílá podsada kalichu. Chuťově je podobná kedlubnu, ale v chuti je cítit inulin, což připomíná topinambur a má celkově mírně ovocný nádech. V některých krajích se jí také říkalo “myslivecký chlebíček”. Celková nabídka přípravků obsahující pupavu bezlodyžnou.