Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Zimolez japonský (lonicera japonica) je popínavá rostlina z čeledi zimolezivoté (Loniceraceae). Jako zajímavost lze uvést, že celý rod dostal jméno po význačném německém lékaři Adamu Lonitzerovi. Původem pochází z východní Asie a je velmi odolný vůči mrazu. Má zelené vejčité listy a krásně vonící krémově až žlutě zbarvené květy. Může dorůst až do výšky pěti metrů (či spíše přesně řečeno se vyšplhat). Jako rostlinná droga se z rostliny sbírají květy či mladá nať. Zajímavé je, že tato rostlina byla od starších dob využívána jak v Evropě (její evropská varianta Lonicera periclymenum – zimolez popínavý) v lidovém léčitelství, tak v Číně v tradiční medicíně. Z látek, které obsahuje, můžeme jmenovat flavonoidy, třísloviny, sliz, polysacharidy, kyselinu salicylovou, saponiny a minerální látky. Nejčastěji je v tradičním léčitelství doporučováno pít odvar z rostlinné drogy. Na jaké nemoci se doporučuje v tradičním léčitelství? Odvar z poupat se doporučuje na začátku onemocnění doprovázených horečkou. Obecně se zimolez japonský používal při zastavení průjmu, revmatismu (obecně kloubních zánětech), infekčních nemocech, jako je chřipka nebo nachlazení. Je zmiňován i jako doplněk léčby vředů. Podle hodnocení tradiční čínské medicíny má jin charakter, takže rozhání horkost a neměly by ho užívat osoby se slabým, a jak říká tato medicína, chladným zažívacím traktem. Obecně se rovněž uvádí jeho antibakteriální, protizánětlivé a detoxikační působení. V čínské tradiční medicíně se tedy spíše zdůraznilo jeho, řekněme, ochlazující působení při horečnatých onemocněních. V západoevropském léčitelství byl hodně využíván při onemocnění průdušek a na zmírnění kašle. Na závěr je třeba upozornit, že zimolez japonský je mírně jedovatý, může ve vyšších dávkách vyvolat zvracení. Proto by ho dospělé osoby neměly užívat ani dlouhodobě ani překračovat doporučené dávky a už vůbec by neměl být podáván dětem. Jako zajímavost lze na závěr uvést, že v historických kronikách je zmínka o "zimolezové zavařenině", velmi populární v Anglii v 17. století. Celková nabídka přípravků obsahující výtažek ze zimolezu japonského.
Zimolez japonský (lonicera japonica) je popínavá rostlina z čeledi zimolezivoté (Loniceraceae). Jako zajímavost lze uvést, že celý rod dostal jméno po význačném německém lékaři Adamu Lonitzerovi. Původem pochází z východní Asie a je velmi odolný vůči mrazu. Má zelené vejčité listy a krásně vonící krémově až žlutě zbarvené květy. Může dorůst až do výšky pěti metrů (či spíše přesně řečeno se vyšplhat). Jako rostlinná droga se z rostliny sbírají květy či mladá nať. Zajímavé je, že tato rostlina byla od starších dob využívána jak v Evropě (její evropská varianta Lonicera periclymenum – zimolez popínavý) v lidovém léčitelství, tak v Číně v tradiční medicíně. Z látek, které obsahuje, můžeme jmenovat flavonoidy, třísloviny, sliz, polysacharidy, kyselinu salicylovou, saponiny a minerální látky. Nejčastěji je v tradičním léčitelství doporučováno pít odvar z rostlinné drogy. Na jaké nemoci se doporučuje v tradičním léčitelství? Odvar z poupat se doporučuje na začátku onemocnění doprovázených horečkou. Obecně se zimolez japonský používal při zastavení průjmu, revmatismu (obecně kloubních zánětech), infekčních nemocech, jako je chřipka nebo nachlazení. Je zmiňován i jako doplněk léčby vředů. Podle hodnocení tradiční čínské medicíny má jin charakter, takže rozhání horkost a neměly by ho užívat osoby se slabým, a jak říká tato medicína, chladným zažívacím traktem. Obecně se rovněž uvádí jeho antibakteriální, protizánětlivé a detoxikační působení. V čínské tradiční medicíně se tedy spíše zdůraznilo jeho, řekněme, ochlazující působení při horečnatých onemocněních. V západoevropském léčitelství byl hodně využíván při onemocnění průdušek a na zmírnění kašle. Na závěr je třeba upozornit, že zimolez japonský je mírně jedovatý, může ve vyšších dávkách vyvolat zvracení. Proto by ho dospělé osoby neměly užívat ani dlouhodobě ani překračovat doporučené dávky a už vůbec by neměl být podáván dětem. Jako zajímavost lze na závěr uvést, že v historických kronikách je zmínka o "zimolezové zavařenině", velmi populární v Anglii v 17. století. Celková nabídka přípravků obsahující výtažek ze zimolezu japonského.