Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Sadec prorostlý (Eupatorium perfoliatum) je vytrvalá rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Květy má světle růžové až purpurové barvy, které jsou uspořádány ve vrcholičnaté latě. Tyto květy příjemně voní po vanilce, když je rozemneme, je vůně výraznější. Velké tmavozelené listy jsou vejčité a jemně zoubkované. Tato rostlina se vyskytuje jak v Evropě, tak v Asii či v Severní Americe. Právě v Severní Americe je sadec velmi oblíbený. Ve svém tradičním léčitelství ho používali Indiáni pro působení, které bylo označováno jako "krev čistící, tak pro snižování horečky". Od nich to převzali příchozí osadníci a kořen sadce používali na snižování vysoké teploty při různých infekčních onemocněních, jako je běžná chřipka, ale třeba i cholera či tyfus. Zde právě pravděpodobně hraje roli jeho imunostimulační působení (povzbuzení obranyschopnosti organismu a zvýšení imunity). Některé studie uvádějí, že sadec podporuje bílé krvinky, aby účinněji likvidovaly nebezpečné mikroorganizmy. Podle některých zdrojů odborníci zvažují, zda by toto působení mohlo být využito v boji proti rakovině. Takto pomáhá při menších virových a bakteriálních onemocněních. V tradičním léčitelství byl sadec využíván také na záněty kloubů (má mít protizánětlivé působení), žaludeční potíže (trávení, podpora chuti k jídlu, zácpa), onemocnění horních cest dýchacích (kašel, bronchitida) nebo také při léčbě kožních onemocnění. Právě pro své účinky mírnící horečku byl osadníky a později vůbec Američany nazýván jako "kořen na horečky či tráva na pocení". V americké občanské válce byl používán nejen proti horečce, ale i jako tonikum na celkové posílení. Oblíben je ale i v sousedním Německu. Zajímavé je, že v USA byl dlouho, sto let, až do roku 1920 (v lékopise) respektován jako lék - antipyretikum. Ve státním rejstříku léků byl dokonce až do roku 1950. Posléze ho vytlačil Aspirin obsahující kyselinu acetylsalicylovou. Celková nabídka přírpavků obsahující Sadec prorostlý.
Sadec prorostlý (Eupatorium perfoliatum) je vytrvalá rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Květy má světle růžové až purpurové barvy, které jsou uspořádány ve vrcholičnaté latě. Tyto květy příjemně voní po vanilce, když je rozemneme, je vůně výraznější. Velké tmavozelené listy jsou vejčité a jemně zoubkované. Tato rostlina se vyskytuje jak v Evropě, tak v Asii či v Severní Americe. Právě v Severní Americe je sadec velmi oblíbený. Ve svém tradičním léčitelství ho používali Indiáni pro působení, které bylo označováno jako "krev čistící, tak pro snižování horečky". Od nich to převzali příchozí osadníci a kořen sadce používali na snižování vysoké teploty při různých infekčních onemocněních, jako je běžná chřipka, ale třeba i cholera či tyfus. Zde právě pravděpodobně hraje roli jeho imunostimulační působení (povzbuzení obranyschopnosti organismu a zvýšení imunity). Některé studie uvádějí, že sadec podporuje bílé krvinky, aby účinněji likvidovaly nebezpečné mikroorganizmy. Podle některých zdrojů odborníci zvažují, zda by toto působení mohlo být využito v boji proti rakovině. Takto pomáhá při menších virových a bakteriálních onemocněních. V tradičním léčitelství byl sadec využíván také na záněty kloubů (má mít protizánětlivé působení), žaludeční potíže (trávení, podpora chuti k jídlu, zácpa), onemocnění horních cest dýchacích (kašel, bronchitida) nebo také při léčbě kožních onemocnění. Právě pro své účinky mírnící horečku byl osadníky a později vůbec Američany nazýván jako "kořen na horečky či tráva na pocení". V americké občanské válce byl používán nejen proti horečce, ale i jako tonikum na celkové posílení. Oblíben je ale i v sousedním Německu. Zajímavé je, že v USA byl dlouho, sto let, až do roku 1920 (v lékopise) respektován jako lék - antipyretikum. Ve státním rejstříku léků byl dokonce až do roku 1950. Posléze ho vytlačil Aspirin obsahující kyselinu acetylsalicylovou. Celková nabídka přírpavků obsahující Sadec prorostlý.