Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Když jsem byla na základní škole, jako mantru si všichni spolužáci opakovali větu, naučenou od rodičů - "samochvála smrdí". Pamatujete si tuhle větu? Používali jste ji také vy nebo vaše okolí? U nás na základce nebylo možné říci cokoli pěkného na vlastní adresu, aniž by na něj hned několik lidí nevyskočilo s napřaženým prstem a nevarovalo jej před hrůzným působením samochvály, jako by to byla ta nejhorší věc na světě. Když vás pochválili ostatní, dobře, fajn, stačí se zahledět do podlahy a zamumlat tiché děkuju, ale ocenit a pochválit své vlastní schopnosti, to bylo jen pro marnotratné chlubivé na myšlence, kterými je radno opovrhovat. Nedivím se, že s podobnou výchovou, vyrůstají z lidí zakomplexované ušlápnuté bytůstky, které pojem sebeláska nejen že neznají, ale často jej považují za něco nevhodného. Mít rád sám sebe? A není to nevhodné? Není. Nevím, kde se v lidské mysli vzal ten nesmysl, že mít rád sám sebe odporuje morálce. Jako by každý, kdo se miluje a umí se pochválit, byl automaticky sobec. Tak to ale vůbec není - ten, kdo se umí pochválit a zahrnuje sebe sama láskou, jen dokazuje, že ve svém životě hraje hlavní roli - a tak by to mělo být, protože náš život je prostě náš a ničí jiný. Pochopitelně je hranice mezi tím, co je prospěšné chválení sebe sama a co je stavění se na piedestal dokonalosti, daleko od pravdy. Ale to je jako s přáteli nebo dětmi - chválení je jedna věc, ale nekritický obdiv jiná. Nemá ale cenu ze strachu, že to přeženeme, utahovat kohoutek lásky vedoucí právě k nám samotným. Sami se sebou budeme žít do konce života - a s kým budete raději? S člověkem, který se má rád a ví, co mu jde nebo s uzlíčkem nervů, který trpí nízkým sebevědomím? Je to jen o vás a o tom, překročit stín té hloupé věty z dětství a v klidu začít rozvíjet své schopnosti a um. Když se vám něco podaří, pochvalte se, když vytvoříte něco hezkého, oceňte to, když se na sebe podíváte do zrcadla, řekněte si, jak vám to sluší. Umět se pochválit a to klidně nahlas, je prvním krokem ke zdravému sebevědomí. Samochvála voní. A vede k sebelásce a k úctě k vlastní osobě. Tak na ni nezapomínejte. :-) S láskou a úsměvem Lúmenn
Když jsem byla na základní škole, jako mantru si všichni spolužáci opakovali větu, naučenou od rodičů - "samochvála smrdí". Pamatujete si tuhle větu? Používali jste ji také vy nebo vaše okolí? U nás na základce nebylo možné říci cokoli pěkného na vlastní adresu, aniž by na něj hned několik lidí nevyskočilo s napřaženým prstem a nevarovalo jej před hrůzným působením samochvály, jako by to byla ta nejhorší věc na světě. Když vás pochválili ostatní, dobře, fajn, stačí se zahledět do podlahy a zamumlat tiché děkuju, ale ocenit a pochválit své vlastní schopnosti, to bylo jen pro marnotratné chlubivé na myšlence, kterými je radno opovrhovat. Nedivím se, že s podobnou výchovou, vyrůstají z lidí zakomplexované ušlápnuté bytůstky, které pojem sebeláska nejen že neznají, ale často jej považují za něco nevhodného. Mít rád sám sebe? A není to nevhodné? Není. Nevím, kde se v lidské mysli vzal ten nesmysl, že mít rád sám sebe odporuje morálce. Jako by každý, kdo se miluje a umí se pochválit, byl automaticky sobec. Tak to ale vůbec není - ten, kdo se umí pochválit a zahrnuje sebe sama láskou, jen dokazuje, že ve svém životě hraje hlavní roli - a tak by to mělo být, protože náš život je prostě náš a ničí jiný. Pochopitelně je hranice mezi tím, co je prospěšné chválení sebe sama a co je stavění se na piedestal dokonalosti, daleko od pravdy. Ale to je jako s přáteli nebo dětmi - chválení je jedna věc, ale nekritický obdiv jiná. Nemá ale cenu ze strachu, že to přeženeme, utahovat kohoutek lásky vedoucí právě k nám samotným. Sami se sebou budeme žít do konce života - a s kým budete raději? S člověkem, který se má rád a ví, co mu jde nebo s uzlíčkem nervů, který trpí nízkým sebevědomím? Je to jen o vás a o tom, překročit stín té hloupé věty z dětství a v klidu začít rozvíjet své schopnosti a um. Když se vám něco podaří, pochvalte se, když vytvoříte něco hezkého, oceňte to, když se na sebe podíváte do zrcadla, řekněte si, jak vám to sluší. Umět se pochválit a to klidně nahlas, je prvním krokem ke zdravému sebevědomí. Samochvála voní. A vede k sebelásce a k úctě k vlastní osobě. Tak na ni nezapomínejte. :-) S láskou a úsměvem Lúmenn