Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Srdečník opravdu vypadá jako buřina, tj. plevel. Je nenápadný a ještě k tomu dost nehezký – jako jakási nevzhledná šedozelená kopřiva. Je to ale prastará léčivá bylina. Roste na suchých loukách, na pastvinách, podél cest, na rumištích. Je to asi 150 cm vysoká rostlina s bohatě větvenými čtyřhrannými lodyhami, takže zasadíte-li si ji třeba blízko nějakého nevzhledného koutu zahrady nebo vedle hnojiště, úspěšně vám ho zakryje. A rozmnožuje se snadno – rok co rok najdu na zahradě kolem ní mladé sazeničky, vyrostlé z vypadaných semínek. Včely se na květy srdečníku slétávají po celé období, kdy kvete (červenec, srpen), jako by to bylo jejich vytoužené království. Včelaři si srdečník na zahradě pochvalují a rádi ho vysazují, je velmi skromný na půdu, ale miluje světlo a teplo. Chceme-li ale bylinu používat k léčebným účelům, musíme ji často stříhat, několikrát do roka – je pak hezčí a nevypadá jako koště. K léčení se používá mladá nať v době nakvítání, bylina však brzy opět obroste a je pak ještě bohatší, než byla dříve. Bylina vypadá jako popelka sedící u cesty, ale ty její účinky! Setkáváme se s ní skoro ve všech bylinných receptech na srdce a na potíže s ním spojené – je to skutečně „srdeční bylina“, srdce má ostatně i v názvu. Je to pradávný lidový prostředek ke zlepšení srdeční činnosti a staří i moderní lékaři se vzácně shodují na jeho obdivuhodných léčivých vlastnostech. Posuďte sami: Mathioli napsal: „… je dobrý při třesení srdce, píchání u srdce, proti dětskému neduhu bolesti u srdce, proti ochromení a křeči údů. Také vrací ženám jejich přirozenou nemoc…“ Moderní výzkumy: „… byl shledán srdečník a jeho obsahové látky jako velmi významný lék při onemocnění myokardu, angině pectoris, kardioskleróze, chorobách z dekompenzace…“ Korbelář: „… působí dobře odvar zředěný vínem při bušení srdce, úzkosti, neklidu, trávicích obtížích, klimakterických obtížích a při zadržování tekutin v těle. Zmírňuje bolesti prostaty.“ Meyer: „… nať srdečníku je lékem odstraňujícím gastrokardiální komplexy, pomáhá při nepříjemném nadýmání, které u pacientů po infarktu myokardu může vyvolat i srdeční záchvaty (tachykardii), bolesti srdce od nadýmání. Pro takové účely se má srdečník míchat s květy levandule, kořeny kozlíku a plody fenyklu. Schulz: „… pomáhá při chronickém meteorismu, srdečních palpitacích, obtížích klimakterických.“ Hoffmanová: „Srdečník má tu ctnost, že vnitřní tělo čistí, a kdo trpí křečemi, nechť popíjí odvar s medovinou… a kdo má ochrnuté údy, nechť si je v odvaru koupe a šťávou z byliny potírá.“ Stach uvádí srdečník při hysterii, deliriu tremens, míšních podrážděních. Další informace z různých stran se shodují v tom, že je to perspektivní rostlina se širokou indikační oblastí. Užívá se proti zánětům srdeční svaloviny, proti skleróze věnčitých tepen, reguluje krevní oběh a odstraňuje křeče, snižuje krevní tlak, pomáhá při bolestech hlavy i při návalech krve do hlavy. Celkově zklidňuje především srdeční neurózy – píchání u srdce, slabost od srdce, vysoký tlak, úzkost, bušení srdce. Všechny potíže zvládá opravdu mistrovsky. Srdečník působí na srdce podobným způsobem jako náprstník, ale výhodou srdečníku je, že jedovaté látky z náprstníku neobsahuje v takovém množství, aby mohly ohrozit zdraví člověka, jako je tomu právě u náprstníku. Od nepaměti se srdečník používal stejně jako kozlíkový kořen. Je dokonce 3-4x silnější než kozlík. Přitom nezapáchá (jako kozlík), lépe se s ním pracuje, lépe se suší a nemusíme ho hlídat před nájezdem láskychtivých koček, kterým kozlík slouží jako afrodiziakum. Ukázka z knihy Byliny na srdce, cévy, krev.
Srdečník opravdu vypadá jako buřina, tj. plevel. Je nenápadný a ještě k tomu dost nehezký – jako jakási nevzhledná šedozelená kopřiva. Je to ale prastará léčivá bylina. Roste na suchých loukách, na pastvinách, podél cest, na rumištích. Je to asi 150 cm vysoká rostlina s bohatě větvenými čtyřhrannými lodyhami, takže zasadíte-li si ji třeba blízko nějakého nevzhledného koutu zahrady nebo vedle hnojiště, úspěšně vám ho zakryje. A rozmnožuje se snadno – rok co rok najdu na zahradě kolem ní mladé sazeničky, vyrostlé z vypadaných semínek. Včely se na květy srdečníku slétávají po celé období, kdy kvete (červenec, srpen), jako by to bylo jejich vytoužené království. Včelaři si srdečník na zahradě pochvalují a rádi ho vysazují, je velmi skromný na půdu, ale miluje světlo a teplo. Chceme-li ale bylinu používat k léčebným účelům, musíme ji často stříhat, několikrát do roka – je pak hezčí a nevypadá jako koště. K léčení se používá mladá nať v době nakvítání, bylina však brzy opět obroste a je pak ještě bohatší, než byla dříve. Bylina vypadá jako popelka sedící u cesty, ale ty její účinky! Setkáváme se s ní skoro ve všech bylinných receptech na srdce a na potíže s ním spojené – je to skutečně „srdeční bylina“, srdce má ostatně i v názvu. Je to pradávný lidový prostředek ke zlepšení srdeční činnosti a staří i moderní lékaři se vzácně shodují na jeho obdivuhodných léčivých vlastnostech. Posuďte sami: Mathioli napsal: „… je dobrý při třesení srdce, píchání u srdce, proti dětskému neduhu bolesti u srdce, proti ochromení a křeči údů. Také vrací ženám jejich přirozenou nemoc…“ Moderní výzkumy: „… byl shledán srdečník a jeho obsahové látky jako velmi významný lék při onemocnění myokardu, angině pectoris, kardioskleróze, chorobách z dekompenzace…“ Korbelář: „… působí dobře odvar zředěný vínem při bušení srdce, úzkosti, neklidu, trávicích obtížích, klimakterických obtížích a při zadržování tekutin v těle. Zmírňuje bolesti prostaty.“ Meyer: „… nať srdečníku je lékem odstraňujícím gastrokardiální komplexy, pomáhá při nepříjemném nadýmání, které u pacientů po infarktu myokardu může vyvolat i srdeční záchvaty (tachykardii), bolesti srdce od nadýmání. Pro takové účely se má srdečník míchat s květy levandule, kořeny kozlíku a plody fenyklu. Schulz: „… pomáhá při chronickém meteorismu, srdečních palpitacích, obtížích klimakterických.“ Hoffmanová: „Srdečník má tu ctnost, že vnitřní tělo čistí, a kdo trpí křečemi, nechť popíjí odvar s medovinou… a kdo má ochrnuté údy, nechť si je v odvaru koupe a šťávou z byliny potírá.“ Stach uvádí srdečník při hysterii, deliriu tremens, míšních podrážděních. Další informace z různých stran se shodují v tom, že je to perspektivní rostlina se širokou indikační oblastí. Užívá se proti zánětům srdeční svaloviny, proti skleróze věnčitých tepen, reguluje krevní oběh a odstraňuje křeče, snižuje krevní tlak, pomáhá při bolestech hlavy i při návalech krve do hlavy. Celkově zklidňuje především srdeční neurózy – píchání u srdce, slabost od srdce, vysoký tlak, úzkost, bušení srdce. Všechny potíže zvládá opravdu mistrovsky. Srdečník působí na srdce podobným způsobem jako náprstník, ale výhodou srdečníku je, že jedovaté látky z náprstníku neobsahuje v takovém množství, aby mohly ohrozit zdraví člověka, jako je tomu právě u náprstníku. Od nepaměti se srdečník používal stejně jako kozlíkový kořen. Je dokonce 3-4x silnější než kozlík. Přitom nezapáchá (jako kozlík), lépe se s ním pracuje, lépe se suší a nemusíme ho hlídat před nájezdem láskychtivých koček, kterým kozlík slouží jako afrodiziakum. Ukázka z knihy Byliny na srdce, cévy, krev.