Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Teď, když jste si s konečnou platností stanovili své cíle, pojďme posoudit, co chcete ve skutečnosti.Pochopitelně chcete být zdravými lidmi. Ale jak silně po tom toužíte a co jste ochotní pro to udělat? Jste ochotní kvůli zdraví odlepit svou sedací část od židle (křesla, pohovky) a pustit se do nějaké činnosti typu rozcvičky? Nebo nesahá vaše touha dál než k připravenosti otevřít peněženku a zakoupit obvyklou dávku léků, abyste nemuseli v životě měnit nic dalšího? Většina lidí se pochopitelně přikloní k druhé možnosti. To není ani dobré, ani špatné, je to celkově jen odraz toho, nakolik si ceníme své zdraví. Jaké místo zaujímá zdraví ve vašem žebříčku hodnot? U většiny lidí je zdraví na tomto žebříčku až po rodině, dětech, práci, vztazích, lásce, sexu, penězích, seberealizaci atd. A čeho si neceníš, do čeho neinvestuješ čas a síly, to nemáš – taková je všeobecná zákonitost. Už jsme se zabývali rozšířeným stereotypem myšlení, podle kterého je zdraví bezplatný zdroj, jejž nám život dává. A toho, co dostávají zadarmo, si lidé neváží, to je dobře známo. Možná právě proto se dnes rodí tolik nemocných dětí – aby se hned od dětství učily vážit si takového daru, jako je zdraví? Zkrátka většina lidí si myslí, že si koupí zdraví za peníze, a to nejraději lacino. Za co také platit, když jiní dostávají totéž jen tak za nic? To je ovšem žert, ale vyjadřuje náš vztah ke zdraví: chtěli bychom ho mít navždy a nic nedělat pro jeho udržení. V krajním případě jsme ochotni zaplatit, jen aby se vrátilo co nejrychleji. Mezitím lidstvo už vypracovalo hromadu všemožných metodik a ozdravných systémů, které umožňují žít až do vysokého věku bez nemocí. Ale ty používají doslova jen jedinci. A to nejčastěji až potom, co je skolilo vážné vlastními silami. Dva přístupy Dá se říci, že existují dva principiálně různé přístupy k udržení nebo obnovení zdraví. Chci, abyste mne léčili V prvním případě si člověk myslí, že zdraví mu musí dát někdo jiný – lékař, léčitel, divotvorné preparáty nebo přístroje. Sám se tohoto procesu účastní málo – jen když polyká tabletky nebo přemisťuje své tělo na různé ozdravné procedury. Myslí si, že na něm jen máloco závisí a na všechno jsou jen specialisté, kteří mu musí vrátit zdraví. Právě takový je poměr většiny lidí k medicíně: „Přišel jsem k lékaři do ordinace, lékař je povinen mne vyléčit! A když mne nevyléčí, podám na něj žalobu. A půjdu k jinému lékaři, ten to vyléčí určitě!“ Ke kladům tohoto přístupu lze přičíst možnost uzdravení s minimálním vynaložením času a úsilí (ovšem pokud máte štěstí a pokud bude lékař léčit právě to, co vám onemocnělo). Platíte peníze a dostáváte žádoucí výsledek – zdraví. Druhou variantou tohoto přístupu je opatřit si různé divotvorné léky nebo potravinové doplňky. Utratíte peníze, velmi rychle to všechno sníte (nebo vypijete) a čekáte na vyléčení. Zkoušíte si koupit zdraví v lékárně. Tento přístup funguje dobře, je-li příčina onemocnění ve fyzickém nebo energetickém těle – právě ta se dobře poddávají působení léků nebo léčebných procedur. Je-li příčina nemocí ve sféře emocí nebo mentálního těla, potáhne se takovéto léčení mnoho let a místo žádoucího rychlého výsledku budeme mít jen veliké ztráty sil, peněz a zdraví. Uzdravím se Při druhém přístupu člověk myslí, že jeho zdraví závisí jen na něm. Sám dělá nějaké procedury nebo cvičení a zdraví se mu navrací. Tak fungují východní ozdravné metodiky (jóga, čchi), systém Děťátko Porfirije Ivanova, systém M. Norbekova a některé jiné. Žádné léky, žádná cizí působení ze strany lékařů nebo léčitelů – tvé zdraví je ve tvých rukou a nikoho jiného! K uzdravení potřebujete jen čas a vlastní úsilí. Takový přístup, jestliže mu věnujete dostatečné množství času, vám může pomoci vytvořit plnohodnotné zdraví. Ale slovíčko jestliže jsme neřekli zbytečně. Vždycky vyžaduje velkou investici času a sil, někdy dokonce celý život, a svůj pohled na svět je třeba podrobit tomuto ozdravnému systému. Ale lidé jsou nezávislé bytosti a nechtějí podrobovat svůj život cizím pravidlům, a to dokonce ani kvůli zdraví. Ba ani matička lenost nedovolí namáhat se každý den. Je to tedy dobrý přístup, ale jen pro nemnohé lidi – vytrvalé, s pevnou vůlí a s hromadou volného času, který nemohou upotřebit lépe než na ozdravné procedury. Existuje ovšem ještě spousta smíšených systémů, zahrnujících přednosti i nedostatky obou přístupů. Trošku se proskákal, zhltal pár ampulí s uzdravující látkou a jakoby se uzdravil. Obvykle do té doby, dokud obsah ampulí účinkuje. Ale o tom si ještě promluvíme. My se budeme zabývat ozdravnými systémy, které vycházejí z obou přístupů, a na vás bude výběr kteréhokoli z nich. Musíte jednoduše počítat s tím, že v případě nesprávného výběru prostředku nebo způsobu léčení ztráty času a sil na ozdravné procedury druhého přístupu. O zjevné ekonomice prostředků už ani nemluvíme, protože při použití ozdravných systémů obvykle není třeba utrácet žádné peníze. Nebo je třeba (na speciální oděv nebo úhradu seminářů), ale celkově v nevelkém množství. Takže přemýšlejte. Ukázka z knihy Zdraví je v hlavě, ne v lékárně.
Teď, když jste si s konečnou platností stanovili své cíle, pojďme posoudit, co chcete ve skutečnosti.Pochopitelně chcete být zdravými lidmi. Ale jak silně po tom toužíte a co jste ochotní pro to udělat? Jste ochotní kvůli zdraví odlepit svou sedací část od židle (křesla, pohovky) a pustit se do nějaké činnosti typu rozcvičky? Nebo nesahá vaše touha dál než k připravenosti otevřít peněženku a zakoupit obvyklou dávku léků, abyste nemuseli v životě měnit nic dalšího? Většina lidí se pochopitelně přikloní k druhé možnosti. To není ani dobré, ani špatné, je to celkově jen odraz toho, nakolik si ceníme své zdraví. Jaké místo zaujímá zdraví ve vašem žebříčku hodnot? U většiny lidí je zdraví na tomto žebříčku až po rodině, dětech, práci, vztazích, lásce, sexu, penězích, seberealizaci atd. A čeho si neceníš, do čeho neinvestuješ čas a síly, to nemáš – taková je všeobecná zákonitost. Už jsme se zabývali rozšířeným stereotypem myšlení, podle kterého je zdraví bezplatný zdroj, jejž nám život dává. A toho, co dostávají zadarmo, si lidé neváží, to je dobře známo. Možná právě proto se dnes rodí tolik nemocných dětí – aby se hned od dětství učily vážit si takového daru, jako je zdraví? Zkrátka většina lidí si myslí, že si koupí zdraví za peníze, a to nejraději lacino. Za co také platit, když jiní dostávají totéž jen tak za nic? To je ovšem žert, ale vyjadřuje náš vztah ke zdraví: chtěli bychom ho mít navždy a nic nedělat pro jeho udržení. V krajním případě jsme ochotni zaplatit, jen aby se vrátilo co nejrychleji. Mezitím lidstvo už vypracovalo hromadu všemožných metodik a ozdravných systémů, které umožňují žít až do vysokého věku bez nemocí. Ale ty používají doslova jen jedinci. A to nejčastěji až potom, co je skolilo vážné vlastními silami. Dva přístupy Dá se říci, že existují dva principiálně různé přístupy k udržení nebo obnovení zdraví. Chci, abyste mne léčili V prvním případě si člověk myslí, že zdraví mu musí dát někdo jiný – lékař, léčitel, divotvorné preparáty nebo přístroje. Sám se tohoto procesu účastní málo – jen když polyká tabletky nebo přemisťuje své tělo na různé ozdravné procedury. Myslí si, že na něm jen máloco závisí a na všechno jsou jen specialisté, kteří mu musí vrátit zdraví. Právě takový je poměr většiny lidí k medicíně: „Přišel jsem k lékaři do ordinace, lékař je povinen mne vyléčit! A když mne nevyléčí, podám na něj žalobu. A půjdu k jinému lékaři, ten to vyléčí určitě!“ Ke kladům tohoto přístupu lze přičíst možnost uzdravení s minimálním vynaložením času a úsilí (ovšem pokud máte štěstí a pokud bude lékař léčit právě to, co vám onemocnělo). Platíte peníze a dostáváte žádoucí výsledek – zdraví. Druhou variantou tohoto přístupu je opatřit si různé divotvorné léky nebo potravinové doplňky. Utratíte peníze, velmi rychle to všechno sníte (nebo vypijete) a čekáte na vyléčení. Zkoušíte si koupit zdraví v lékárně. Tento přístup funguje dobře, je-li příčina onemocnění ve fyzickém nebo energetickém těle – právě ta se dobře poddávají působení léků nebo léčebných procedur. Je-li příčina nemocí ve sféře emocí nebo mentálního těla, potáhne se takovéto léčení mnoho let a místo žádoucího rychlého výsledku budeme mít jen veliké ztráty sil, peněz a zdraví. Uzdravím se Při druhém přístupu člověk myslí, že jeho zdraví závisí jen na něm. Sám dělá nějaké procedury nebo cvičení a zdraví se mu navrací. Tak fungují východní ozdravné metodiky (jóga, čchi), systém Děťátko Porfirije Ivanova, systém M. Norbekova a některé jiné. Žádné léky, žádná cizí působení ze strany lékařů nebo léčitelů – tvé zdraví je ve tvých rukou a nikoho jiného! K uzdravení potřebujete jen čas a vlastní úsilí. Takový přístup, jestliže mu věnujete dostatečné množství času, vám může pomoci vytvořit plnohodnotné zdraví. Ale slovíčko jestliže jsme neřekli zbytečně. Vždycky vyžaduje velkou investici času a sil, někdy dokonce celý život, a svůj pohled na svět je třeba podrobit tomuto ozdravnému systému. Ale lidé jsou nezávislé bytosti a nechtějí podrobovat svůj život cizím pravidlům, a to dokonce ani kvůli zdraví. Ba ani matička lenost nedovolí namáhat se každý den. Je to tedy dobrý přístup, ale jen pro nemnohé lidi – vytrvalé, s pevnou vůlí a s hromadou volného času, který nemohou upotřebit lépe než na ozdravné procedury. Existuje ovšem ještě spousta smíšených systémů, zahrnujících přednosti i nedostatky obou přístupů. Trošku se proskákal, zhltal pár ampulí s uzdravující látkou a jakoby se uzdravil. Obvykle do té doby, dokud obsah ampulí účinkuje. Ale o tom si ještě promluvíme. My se budeme zabývat ozdravnými systémy, které vycházejí z obou přístupů, a na vás bude výběr kteréhokoli z nich. Musíte jednoduše počítat s tím, že v případě nesprávného výběru prostředku nebo způsobu léčení ztráty času a sil na ozdravné procedury druhého přístupu. O zjevné ekonomice prostředků už ani nemluvíme, protože při použití ozdravných systémů obvykle není třeba utrácet žádné peníze. Nebo je třeba (na speciální oděv nebo úhradu seminářů), ale celkově v nevelkém množství. Takže přemýšlejte. Ukázka z knihy Zdraví je v hlavě, ne v lékárně.