Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Tietzův syndrom postihuje žeberní chrupavky v místě jejich úponu na hrudní kost a projevuje se typickou spontánní klidovou, nebo tlakovou bolestivostí v místě spojení kostí, hlavně druhého a třetího žebra, s chrupavkou v oblasti úponu ke kosti. Poprvé byl popsán roku 1921 německým chirurgem Dr. Alexanderem Tietzem (1864 - 1927). Různorodost příznaků Kdo trpí tímto onemocněním, určitě potvrdí, jak je nepříjemné. Příznaky jsou různorodé. Někdy vedou až k podezření na infarkt, či na jiné interní onemocnění. Bolesti jsou obvykle zřetelné při pohybu, zejména při hlubším dýchání, kýchnutí, smíchu. Mohou se připojit zvýšené teploty, palpační bolest v místě nemoci, otok. Rentgenové, ba ani laboratorní příznaky nejsou. V diferenciální diagnostice se jeví příznaky Tietzova syndromu podobné jako u kostochondritidy. Rozdíl je v tom, že u kostochondritidy nenajdeme otok chrupavky. Možnosti příčin Příčina vzniku Tietzova syndromu není jasně definována. Často je jeho vznik spojen se zvýšenou fyzickou námahou, či s drobným poraněním. Někteří výzkumní pracovníci popisují mikrotraumata na přední hrudní stěně. Psychologové zmiňují zhoršení po prožitých stresových událostech. Některé případy Tietzova syndromu jsou spojeny i s jinými nemocemi... Teorie Dr. Reckewega vysvětluje vznik tohoto fenoménu docela logicky v souvislosti s potlačováním jiných nemocí. Například se na kůži projeví některý kožní příznak, třeba ekzém, lupénka apod., a pokud je tento povrchový projev potlačen kortikoidní mastí, zmizí sice z povrchu, ale projev se přesune směrem do vnitřních struktur, do kloubů, do svalů, do kosti, do chrupavky… Známým příkladem je psoriatická artritida. V anamnéze pacientů, u nichž je diagnostikován Tietzův syndrom, se objevují současně problémy s páteří (Scheuermannova choroba, Schmorlovy uzly, dysplazie kloubů), přetrvávající potíže po operaci žlučníku, nemoci související s jaterními chorobami, s tlustým střevem. Z kožních nemocí je to atopický ekzém, lupénka, akné. A dále fibromyalgie, morbus Bechtěrev a seznam dalších diagnóz by mohl být mnohem delší. Je třeba hledat souvislosti s genetickým základem k nemoci, který je aktivován následným zánětlivým procesem, virem, bakterií, zhoršenou psychikou, alkoholem, kouřením, stresem, metabolickou změnou. K tomu se přidá fyzický spouštěč - prudký pohyb, přetížení při zvedání břemene, prochlazení, pobyt v průvanu a podobně. Léčba Základním požadavkem pro úspěšné léčení by měl být podrobný rozbor se snahou pojmenovat souvislosti, určit příčinné řetězce, protože lze předpokládat příčin více. K léčení se používají prostředky reagující na projevy: salicyláty, NSA (nesteroidní antirevmatika) a lokálně glukokortikoidy. Z přírodních produktů lze jmenovat GLUCOSAMINE STAR, JOINT ACTIVITY, JOINT MOBILITY a další. Vhodná je fyzioterapie, magnetoterapie, balneoterapie. Nicméně je třeba k léčení přistupovat individuálně, nejlépe ve spojení s celkovou změnou životního stylu a přesně podle odhalených příčin, neboť všechno souvisí se vším, a tak je právě Tietzův syndrom většinou následkem hlubších chybných poměrů v těle.
Tietzův syndrom postihuje žeberní chrupavky v místě jejich úponu na hrudní kost a projevuje se typickou spontánní klidovou, nebo tlakovou bolestivostí v místě spojení kostí, hlavně druhého a třetího žebra, s chrupavkou v oblasti úponu ke kosti. Poprvé byl popsán roku 1921 německým chirurgem Dr. Alexanderem Tietzem (1864 - 1927). Různorodost příznaků Kdo trpí tímto onemocněním, určitě potvrdí, jak je nepříjemné. Příznaky jsou různorodé. Někdy vedou až k podezření na infarkt, či na jiné interní onemocnění. Bolesti jsou obvykle zřetelné při pohybu, zejména při hlubším dýchání, kýchnutí, smíchu. Mohou se připojit zvýšené teploty, palpační bolest v místě nemoci, otok. Rentgenové, ba ani laboratorní příznaky nejsou. V diferenciální diagnostice se jeví příznaky Tietzova syndromu podobné jako u kostochondritidy. Rozdíl je v tom, že u kostochondritidy nenajdeme otok chrupavky. Možnosti příčin Příčina vzniku Tietzova syndromu není jasně definována. Často je jeho vznik spojen se zvýšenou fyzickou námahou, či s drobným poraněním. Někteří výzkumní pracovníci popisují mikrotraumata na přední hrudní stěně. Psychologové zmiňují zhoršení po prožitých stresových událostech. Některé případy Tietzova syndromu jsou spojeny i s jinými nemocemi... Teorie Dr. Reckewega vysvětluje vznik tohoto fenoménu docela logicky v souvislosti s potlačováním jiných nemocí. Například se na kůži projeví některý kožní příznak, třeba ekzém, lupénka apod., a pokud je tento povrchový projev potlačen kortikoidní mastí, zmizí sice z povrchu, ale projev se přesune směrem do vnitřních struktur, do kloubů, do svalů, do kosti, do chrupavky… Známým příkladem je psoriatická artritida. V anamnéze pacientů, u nichž je diagnostikován Tietzův syndrom, se objevují současně problémy s páteří (Scheuermannova choroba, Schmorlovy uzly, dysplazie kloubů), přetrvávající potíže po operaci žlučníku, nemoci související s jaterními chorobami, s tlustým střevem. Z kožních nemocí je to atopický ekzém, lupénka, akné. A dále fibromyalgie, morbus Bechtěrev a seznam dalších diagnóz by mohl být mnohem delší. Je třeba hledat souvislosti s genetickým základem k nemoci, který je aktivován následným zánětlivým procesem, virem, bakterií, zhoršenou psychikou, alkoholem, kouřením, stresem, metabolickou změnou. K tomu se přidá fyzický spouštěč - prudký pohyb, přetížení při zvedání břemene, prochlazení, pobyt v průvanu a podobně. Léčba Základním požadavkem pro úspěšné léčení by měl být podrobný rozbor se snahou pojmenovat souvislosti, určit příčinné řetězce, protože lze předpokládat příčin více. K léčení se používají prostředky reagující na projevy: salicyláty, NSA (nesteroidní antirevmatika) a lokálně glukokortikoidy. Z přírodních produktů lze jmenovat GLUCOSAMINE STAR, JOINT ACTIVITY, JOINT MOBILITY a další. Vhodná je fyzioterapie, magnetoterapie, balneoterapie. Nicméně je třeba k léčení přistupovat individuálně, nejlépe ve spojení s celkovou změnou životního stylu a přesně podle odhalených příčin, neboť všechno souvisí se vším, a tak je právě Tietzův syndrom většinou následkem hlubších chybných poměrů v těle.