Zdroj: www.celostnimedicina.cz
V současné době můžeme zaznamenat trend, který se dá označit jako “návrat ke kuchyni našich babiček”. A o jakých potravinách vlastně mluvíme? Karob - svatojánský chléb Jednou z nich je karob, kterému naši předci říkali svatojánský chléb. Jedná se o sušené lusky rohovníku obecného (Ceratonia siliqua), stromu, který roste nejvíce v jižní Evropě a na Blízkém východě. V této oblasti je znám už přes 4000 let – díky němu v biblických časech přežil na poušti svatý Jan Křtitel, který pojídal lusky rohovníku, tedy karobu. Ty mu dodaly dostatek energie a živin k přežití v obtížných podmínkách. Název karob pochází z arabského jména pro semena lusku kharrub. Semena obsahují mnoho důležitých přírodních látek – bílkoviny (představují zásobárnu energie), vitamínů (hlavně A, B a D) a minerálů (hořčík, vápník a železo). Obsahuje také vlákninu pektin. Rozemletím lusků vzniká karobový prášek. Tento prášek může úspěšně nahradit čokoládu a kakao. Je rozhodně lepší pro naše zdraví, protože obsahuje 46 % glukózy a fruktózy, takže má ve srovnání s čokoládou 3x méně kalorií a 17x méně tuku. Karobový prášek nahradí úspěšně v pečivu i v cukroví kakao. Navíc má tu výhodu, že má přirozeně sladkou chuť a není třeba dodávat do jídla navíc cukr. Čokoláda, sušenky či tyčinky z karobu jsou stejně chutné jako originální výrobky z čokolády. Karob má ale i další výhody – pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, má příznivý vliv na trávení a neobsahuje lepek. Výrobky z karobu jsou vhodné i pro děti s alergií na bílkovinu kravského mléka. Jako náhrada kakaa může být použit k dochucení nákypů, koktejlů, pudinků či ovocných knedlíků. Jako zajímavost lze uvést, že v minulých dobách se semena karobu užívala jako závaží, protože hmotnost jejich semen byla vždy téměř stejná – okolo 0,195 g. Podle toho byla určena jednotka pro vážení drahých kamenů a kovů, která je platná dodnes - karát. Jáhly Dalším obvyklým jídlem na stole našich babiček byl jáhelník. Byl připraven z jáhel, což je potravina, která vznikne oloupáním semen prosa (proso je rod trav z čeledi lipnicovitých). Jsou to žluté kuličky o průměru jeden milimetr. Jako vařené se používaly v řadě tradičních českých pokrmů – jáhelné kaše, jáhelných škubánků a také již zmíněné jáhelníku (ten se dělal na slano i na sladko). Jáhly jsou cenným zdrojem mnoha důležitých látek - obsahují minerální látky (draslík, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek), vlákninu a vitamíny skupiny B. Vzhledem k tomu, že proso bylo náročné na pěstování a vzácné, pokrmy z jáhel byly součástí slavnostních tabulí. Pokud si budeme doma připravovat pokrm z jahel (dnes jsou běžně dostupné), je třeba jáhly před přípravou propláchnout a několikrát spařit horkou vodou, jinak by měly nahořklou a trpkou chuť. Používají se obdobně jako rýže a právě rýží byly postupně z jídelníčku vytlačeny – místo jáhelníku se objevil rýžový nákyp či rizoto. Pohanka Často používanou surovinou byla i pohanka– která je dnes oblíbená (mimo jiné) mezi příznivci makrobiotiky. Podle nich stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus. Je řazena mezi pseudobiloviny a byla k nám přivezena tatarskými nájezdníky ve středověku. Je velmi zajímavá z hlediska obsahových látek – obsahuje rutin (důležitý pro pevnost cév), aminokyselinu lysin (a řadu dalších aminokyselin), bílkoviny, vícesytné nenasycené mastné kyseliny (kyseliny linolenovou a linolovou), škrob (patří mezi složené cukry, tedy s nízkým glykemickým indexem) a vlákninu. Neobsahuje lepek. Z vitamínů obsahuje vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E a C. Co se týče minerálních prvků, můžeme v ní najít zinek, měď, selen nebo mangan. Důležitý je obsažený vitamin B8 neboli cholin, který přispívá k regeneraci jaterních buněk. Je doporučována na podporu imunity, snižování cholesterolu, křečových žilách, při prevenci vysokého krevního tlaku a aterosklerózy. Špalda Pozapomenutá je dnes také špalda– druh nešlechtěné pšenice (latinsky Triticum spelta, zastarale samopše). Je to prastará kulturní rostlina, pěstovali ji už staří Egypťané. Obsahuje vysoký podíl bílkovin, nenasycené mastné kyseliny, cukry, vitamíny zejména ze skupiny B a minerální látky (hořčík, vápník, draslík, fosfor, zinek). Je ale důležité zdůraznit, že špalda obsahuje lepek! V současnosti představuje zdravější alternativu pěstované pšenice, s větším množstvím bílkovin a minerálních látek. V německy mluvících zemích je oblíbené špaldoto – připravované jako rizoto. Praží se z ní špaldová káva, která má jemnou chuť a vůni a samozřejmě neobsahuje kofein. Ve Švýcarsku se používá jako sladová přísada do piva. Cikorka Na závěr ještě uvedu cikorku. Cikorka je pražený drcený kořen čekanky obecné (ze čeledi Asteraceae) a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein, a tudíž je vhodná i pro děti a kojící matky. Má kávovou barvu i vůni. Kořen čekanky obsahuje řadu přírodních látek – hořčiny (zvyšují chuť k jídlu a vylučování žluče), polysacharid inulin, třísloviny, cholin (vitamin B8), aminokyselinu arginin a další látky. Cikorka byla i součástí melty, kterou již řada z nás si ještě pamatuje z mladých let a dnes je opět oblíbená u příznivců zdravé výživy. Melta je cikorka obohacená obilovinami a cukrovou řepou. Melta však bohužel obsahuje lepek (kvůli obsahu obilovin), takže celiaci meltu pít nesmí. Na druhé straně posiluje střevní mikroflóru (díky obsahu inulinu – prebiotika, který slouží jako potrava pro mikroflóru), posiluje imunitu a chrání před záněty. Z uvedeného výčtu je vidět, že stále se vyplatí se inspirovat nejen chutnou, ale i zdravou kuchyní našich babiček. Tak co takhle jahelník a k němu bílou kávu čili meltu? Dobrou chuť! Celková nabídka zdravé výživy.
V současné době můžeme zaznamenat trend, který se dá označit jako “návrat ke kuchyni našich babiček”. A o jakých potravinách vlastně mluvíme? Karob - svatojánský chléb Jednou z nich je karob, kterému naši předci říkali svatojánský chléb. Jedná se o sušené lusky rohovníku obecného (Ceratonia siliqua), stromu, který roste nejvíce v jižní Evropě a na Blízkém východě. V této oblasti je znám už přes 4000 let – díky němu v biblických časech přežil na poušti svatý Jan Křtitel, který pojídal lusky rohovníku, tedy karobu. Ty mu dodaly dostatek energie a živin k přežití v obtížných podmínkách. Název karob pochází z arabského jména pro semena lusku kharrub. Semena obsahují mnoho důležitých přírodních látek – bílkoviny (představují zásobárnu energie), vitamínů (hlavně A, B a D) a minerálů (hořčík, vápník a železo). Obsahuje také vlákninu pektin. Rozemletím lusků vzniká karobový prášek. Tento prášek může úspěšně nahradit čokoládu a kakao. Je rozhodně lepší pro naše zdraví, protože obsahuje 46 % glukózy a fruktózy, takže má ve srovnání s čokoládou 3x méně kalorií a 17x méně tuku. Karobový prášek nahradí úspěšně v pečivu i v cukroví kakao. Navíc má tu výhodu, že má přirozeně sladkou chuť a není třeba dodávat do jídla navíc cukr. Čokoláda, sušenky či tyčinky z karobu jsou stejně chutné jako originální výrobky z čokolády. Karob má ale i další výhody – pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, má příznivý vliv na trávení a neobsahuje lepek. Výrobky z karobu jsou vhodné i pro děti s alergií na bílkovinu kravského mléka. Jako náhrada kakaa může být použit k dochucení nákypů, koktejlů, pudinků či ovocných knedlíků. Jako zajímavost lze uvést, že v minulých dobách se semena karobu užívala jako závaží, protože hmotnost jejich semen byla vždy téměř stejná – okolo 0,195 g. Podle toho byla určena jednotka pro vážení drahých kamenů a kovů, která je platná dodnes - karát. Jáhly Dalším obvyklým jídlem na stole našich babiček byl jáhelník. Byl připraven z jáhel, což je potravina, která vznikne oloupáním semen prosa (proso je rod trav z čeledi lipnicovitých). Jsou to žluté kuličky o průměru jeden milimetr. Jako vařené se používaly v řadě tradičních českých pokrmů – jáhelné kaše, jáhelných škubánků a také již zmíněné jáhelníku (ten se dělal na slano i na sladko). Jáhly jsou cenným zdrojem mnoha důležitých látek - obsahují minerální látky (draslík, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek), vlákninu a vitamíny skupiny B. Vzhledem k tomu, že proso bylo náročné na pěstování a vzácné, pokrmy z jáhel byly součástí slavnostních tabulí. Pokud si budeme doma připravovat pokrm z jahel (dnes jsou běžně dostupné), je třeba jáhly před přípravou propláchnout a několikrát spařit horkou vodou, jinak by měly nahořklou a trpkou chuť. Používají se obdobně jako rýže a právě rýží byly postupně z jídelníčku vytlačeny – místo jáhelníku se objevil rýžový nákyp či rizoto. Pohanka Často používanou surovinou byla i pohanka– která je dnes oblíbená (mimo jiné) mezi příznivci makrobiotiky. Podle nich stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus. Je řazena mezi pseudobiloviny a byla k nám přivezena tatarskými nájezdníky ve středověku. Je velmi zajímavá z hlediska obsahových látek – obsahuje rutin (důležitý pro pevnost cév), aminokyselinu lysin (a řadu dalších aminokyselin), bílkoviny, vícesytné nenasycené mastné kyseliny (kyseliny linolenovou a linolovou), škrob (patří mezi složené cukry, tedy s nízkým glykemickým indexem) a vlákninu. Neobsahuje lepek. Z vitamínů obsahuje vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E a C. Co se týče minerálních prvků, můžeme v ní najít zinek, měď, selen nebo mangan. Důležitý je obsažený vitamin B8 neboli cholin, který přispívá k regeneraci jaterních buněk. Je doporučována na podporu imunity, snižování cholesterolu, křečových žilách, při prevenci vysokého krevního tlaku a aterosklerózy. Špalda Pozapomenutá je dnes také špalda– druh nešlechtěné pšenice (latinsky Triticum spelta, zastarale samopše). Je to prastará kulturní rostlina, pěstovali ji už staří Egypťané. Obsahuje vysoký podíl bílkovin, nenasycené mastné kyseliny, cukry, vitamíny zejména ze skupiny B a minerální látky (hořčík, vápník, draslík, fosfor, zinek). Je ale důležité zdůraznit, že špalda obsahuje lepek! V současnosti představuje zdravější alternativu pěstované pšenice, s větším množstvím bílkovin a minerálních látek. V německy mluvících zemích je oblíbené špaldoto – připravované jako rizoto. Praží se z ní špaldová káva, která má jemnou chuť a vůni a samozřejmě neobsahuje kofein. Ve Švýcarsku se používá jako sladová přísada do piva. Cikorka Na závěr ještě uvedu cikorku. Cikorka je pražený drcený kořen čekanky obecné (ze čeledi Asteraceae) a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein, a tudíž je vhodná i pro děti a kojící matky. Má kávovou barvu i vůni. Kořen čekanky obsahuje řadu přírodních látek – hořčiny (zvyšují chuť k jídlu a vylučování žluče), polysacharid inulin, třísloviny, cholin (vitamin B8), aminokyselinu arginin a další látky. Cikorka byla i součástí melty, kterou již řada z nás si ještě pamatuje z mladých let a dnes je opět oblíbená u příznivců zdravé výživy. Melta je cikorka obohacená obilovinami a cukrovou řepou. Melta však bohužel obsahuje lepek (kvůli obsahu obilovin), takže celiaci meltu pít nesmí. Na druhé straně posiluje střevní mikroflóru (díky obsahu inulinu – prebiotika, který slouží jako potrava pro mikroflóru), posiluje imunitu a chrání před záněty. Z uvedeného výčtu je vidět, že stále se vyplatí se inspirovat nejen chutnou, ale i zdravou kuchyní našich babiček. Tak co takhle jahelník a k němu bílou kávu čili meltu? Dobrou chuť! Celková nabídka zdravé výživy.