Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Velikonoce dnes vnímáme především jako svátky jara, dny naplněné sluníčkem a radostí ze života, veselé a barevné. Jsou pro nás příslibem. Cítíme sílu prvních jarních paprsků prohřívajících probouzející se Zemi, její vůni, všude se rodí mláďata a vzniká nový život. Tento čas lidé odjakživa vítali a s radostí slavili. Často pro ně tyto dny měly (a dodnes mají) také hluboký náboženský význam. S oslavou příchodu jara nebo Velikonoc byla vždy spojena řada rituálů. Vycházely z přirozeného začátku dalšího ročního cyklu, z obnovy prací na poli a v zahradách, tolik důležitých pro dobrou úrodu, hojnost a zdravý život. Pohanské tradice se později prolnuly s křesťanskými, uctívajícími památku Krista. Velikonoční zvyky jsou pro nás nedomyslitelně spjaté s mnoha symboly, u nichž si již ani neuvědomujeme, co ve skutečnosti znamenají. Jedním z nejčastěji používaných je zajíček. Jeho původ zřejmě pramení v kultu anglosaské bohyně jara a plodnosti Eostry, kterou zajíc doprovázel. Z jejího jména je odvozen anglický název Velikonoc – Easter. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták. Proto možná v řadě zemí nosí dětem velikonoční čokoládová vajíčka zajíček a schovává je na zahradě nebo v domě, děti je pak na Velikonoční pondělí (někde už v neděli) hledají. Také panovala tradice pečení velikonočního chleba ve tvaru zajíčka, do kterého se vložilo vejce. V řecké, čínské nebo egyptské mytologii zajíc symbolizuje štěstí, běh času a krátký život, v Bibli je nazýván stvořením „maličkým na Zemi, moudřejším nad mudrce“. Představuje skromnost a pokoru. V lidovém pojetí se zase zajíček považuje za symbol zmrtvýchvstání. Proto, že spí s otevřenýma očima. Až budete dětem dávat jako výslužku za koledu čokoládového zajíčka nebo vám poslouží jako velikonoční dekorace ze dřeva, keramiky, papíru nebo slámy, už budete vědět, jaký má význam. Nebo vám možná jenom připomene všechna mláďata, která se rodí většinou právě na jaře.
Velikonoce dnes vnímáme především jako svátky jara, dny naplněné sluníčkem a radostí ze života, veselé a barevné. Jsou pro nás příslibem. Cítíme sílu prvních jarních paprsků prohřívajících probouzející se Zemi, její vůni, všude se rodí mláďata a vzniká nový život. Tento čas lidé odjakživa vítali a s radostí slavili. Často pro ně tyto dny měly (a dodnes mají) také hluboký náboženský význam. S oslavou příchodu jara nebo Velikonoc byla vždy spojena řada rituálů. Vycházely z přirozeného začátku dalšího ročního cyklu, z obnovy prací na poli a v zahradách, tolik důležitých pro dobrou úrodu, hojnost a zdravý život. Pohanské tradice se později prolnuly s křesťanskými, uctívajícími památku Krista. Velikonoční zvyky jsou pro nás nedomyslitelně spjaté s mnoha symboly, u nichž si již ani neuvědomujeme, co ve skutečnosti znamenají. Jedním z nejčastěji používaných je zajíček. Jeho původ zřejmě pramení v kultu anglosaské bohyně jara a plodnosti Eostry, kterou zajíc doprovázel. Z jejího jména je odvozen anglický název Velikonoc – Easter. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták. Proto možná v řadě zemí nosí dětem velikonoční čokoládová vajíčka zajíček a schovává je na zahradě nebo v domě, děti je pak na Velikonoční pondělí (někde už v neděli) hledají. Také panovala tradice pečení velikonočního chleba ve tvaru zajíčka, do kterého se vložilo vejce. V řecké, čínské nebo egyptské mytologii zajíc symbolizuje štěstí, běh času a krátký život, v Bibli je nazýván stvořením „maličkým na Zemi, moudřejším nad mudrce“. Představuje skromnost a pokoru. V lidovém pojetí se zase zajíček považuje za symbol zmrtvýchvstání. Proto, že spí s otevřenýma očima. Až budete dětem dávat jako výslužku za koledu čokoládového zajíčka nebo vám poslouží jako velikonoční dekorace ze dřeva, keramiky, papíru nebo slámy, už budete vědět, jaký má význam. Nebo vám možná jenom připomene všechna mláďata, která se rodí většinou právě na jaře.