Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Ticho si, stejně jako lásku, nemůžeme koupit. Je buď výsledkem našeho vnitřního úsilí, nebo je nám darované jako Milost z Nebe. V Tichu se můžeme občerstvit, znovu rozkvést a začít se uzdravovat. Například už pouhé ztišení nebo modlitba před jídlem pozitivně ovlivní, co z potravy následně budeme schopni přijmout. Cokoliv totiž děláme v Tichu, má jinou, vyšší kvalitu. Kromě toho, že v Tichu doslova otevíráme bránu zázrakům, tak jsme si také mnohem blíže s ostatními lidmi. Nejvroucněji vyjádřená empatie? BEZE SLOV. Nejvznešenější myšlenka? ZROZENÁ Z TICHA. Nejsilnější životní zážitek? Často prožívaný se ZADRŽENÝM DECHEM – vnímání nebetyčného kouzla přítomného okamžiku, obrovská vděčnost, vnitřní chvění… I v lásce s druhým člověkem jsou chvíle, kdy jakékoliv potenciálně vyřčené slovo vnímáme jako nadbytečné – a proto nic neříkáme a jenom spolu jsme… Můj kamarád, spisovatel a básník Michal Čagánek, má ve svém románu Plyšový Buddha nádhernou a neotřelou myšlenku: „Skutečným smyslem psaného není prohlubovat znalosti, ale umocňovat ticho.“ Sám miluji, když Ticho píše sama příroda – když se Ticho ozývá ze skal nebo se třpytí na pláních posetých sněhem. Na Tichu je ovšem nejúžasnější, že je to něco velmi reálného. V Tichu totiž přichází odpovědi. V Tichu se rodí vynálezy a přelomové myšlenky. V Tichu se vědomí rozšíří a otevře působení duchovního světa. Kněz a historik Miroslav Herold říká, že stačí půl minuty „setrvání ve věčnosti“, aby tím pak byl celý den prozářený a my udělali neskutečné množství práce v praktické oblasti. Podobně v knize Zázračné ráno uvádí bestsellerový autor Hal Elrod (2017: 94) citát Matthewa Kellyho: „Z jedné hodiny ticha se můžeš naučit víc než z knih za celý rok.“ Elrod proto přímo doporučuje, abychom každé ráno začali několika minutami Ticha: „Ticho je jedna z nejlepších metod, jak okamžitě snížit psychické napětí, současně zlepšit sebeuvědomění a docílit jasného uvažování“ (s. 95). Pacienti v rekonvalescenci by měli co nejvíce spát; lidé padající pod tíhou problémů uzdravit svou mysl meditací - nám všem prospěje, když budeme do Ticha vstupovat co nejčastěji. Tento článek zakončím myšlenkou, ze které se vlastně nápad napsat tento článek zrodil. Myšlenka pochází stylově z knihy Cesta ticha bulharského mystika Omraama Aȉvanhova (2012: 10). Nabízím ji k pouhé úvaze – jistě není myšlena jako vyvyšování se nebo souzení někoho, kdo raději dává přednost hluku: „Čím jsme vyvinutější, tím více ticho potřebujeme.“ Celková nabídka přípravků pro navození klidu a relaxace. Celková nabídka knih o osobním rozvoji. Použité prameny: Omraam Mikhael Aȉvanhov (2016): Cesta ticha. Prosveta: Praha. Michal Čagánek (2016): Plyšový Buddha. Hal Elrod (2017): Zázračné ráno. Pragma: Praha.
Ticho si, stejně jako lásku, nemůžeme koupit. Je buď výsledkem našeho vnitřního úsilí, nebo je nám darované jako Milost z Nebe. V Tichu se můžeme občerstvit, znovu rozkvést a začít se uzdravovat. Například už pouhé ztišení nebo modlitba před jídlem pozitivně ovlivní, co z potravy následně budeme schopni přijmout. Cokoliv totiž děláme v Tichu, má jinou, vyšší kvalitu. Kromě toho, že v Tichu doslova otevíráme bránu zázrakům, tak jsme si také mnohem blíže s ostatními lidmi. Nejvroucněji vyjádřená empatie? BEZE SLOV. Nejvznešenější myšlenka? ZROZENÁ Z TICHA. Nejsilnější životní zážitek? Často prožívaný se ZADRŽENÝM DECHEM – vnímání nebetyčného kouzla přítomného okamžiku, obrovská vděčnost, vnitřní chvění… I v lásce s druhým člověkem jsou chvíle, kdy jakékoliv potenciálně vyřčené slovo vnímáme jako nadbytečné – a proto nic neříkáme a jenom spolu jsme… Můj kamarád, spisovatel a básník Michal Čagánek, má ve svém románu Plyšový Buddha nádhernou a neotřelou myšlenku: „Skutečným smyslem psaného není prohlubovat znalosti, ale umocňovat ticho.“ Sám miluji, když Ticho píše sama příroda – když se Ticho ozývá ze skal nebo se třpytí na pláních posetých sněhem. Na Tichu je ovšem nejúžasnější, že je to něco velmi reálného. V Tichu totiž přichází odpovědi. V Tichu se rodí vynálezy a přelomové myšlenky. V Tichu se vědomí rozšíří a otevře působení duchovního světa. Kněz a historik Miroslav Herold říká, že stačí půl minuty „setrvání ve věčnosti“, aby tím pak byl celý den prozářený a my udělali neskutečné množství práce v praktické oblasti. Podobně v knize Zázračné ráno uvádí bestsellerový autor Hal Elrod (2017: 94) citát Matthewa Kellyho: „Z jedné hodiny ticha se můžeš naučit víc než z knih za celý rok.“ Elrod proto přímo doporučuje, abychom každé ráno začali několika minutami Ticha: „Ticho je jedna z nejlepších metod, jak okamžitě snížit psychické napětí, současně zlepšit sebeuvědomění a docílit jasného uvažování“ (s. 95). Pacienti v rekonvalescenci by měli co nejvíce spát; lidé padající pod tíhou problémů uzdravit svou mysl meditací - nám všem prospěje, když budeme do Ticha vstupovat co nejčastěji. Tento článek zakončím myšlenkou, ze které se vlastně nápad napsat tento článek zrodil. Myšlenka pochází stylově z knihy Cesta ticha bulharského mystika Omraama Aȉvanhova (2012: 10). Nabízím ji k pouhé úvaze – jistě není myšlena jako vyvyšování se nebo souzení někoho, kdo raději dává přednost hluku: „Čím jsme vyvinutější, tím více ticho potřebujeme.“ Celková nabídka přípravků pro navození klidu a relaxace. Celková nabídka knih o osobním rozvoji. Použité prameny: Omraam Mikhael Aȉvanhov (2016): Cesta ticha. Prosveta: Praha. Michal Čagánek (2016): Plyšový Buddha. Hal Elrod (2017): Zázračné ráno. Pragma: Praha.