Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Don Miguel Ruiz říká, že kdykoliv si vytváříme domněnky, koledujeme si o nějaký problém. Je proto dobré uvědomit si limity své vlastní mysli. Že mysl je naším největším lhářem. Že nás nikdo a nic nemůže oklamat více než naše mysl. Některé domněnky hodně bolí, jiné jsou úsměvné; každopádně zkreslují naše vnímání a většinou nám komplikují život. Zbytečně negativní domněnky o tom, jak nás vidí ostatní Při práci se skupinou se často setkávám s nehraným a hlubokým překvapením klientů, kteří jsou šokováni tím, jak příznivý dojem ve skupině vyvolávají. Když dostávají od ostatních zpětnou vazbu, že mají svou hodnotu; že působí velmi sympaticky, moudře, vyzrále apod., nemohou tomu ze začátku věřit, jsou dojatí, mnohdy v slzách. Jakoby je někdo osvobodil z celoživotních domněnek typu: „Jsem hrozná, nehezká, neschopná. Na druhé určitě nepůsobím nijak zajímavě.“ Ano, uvědomme si, že spousta našich (převážně negativních) přesvědčení, je zcela mylná! 95 % toho, čeho se bojíme, se nikdy nestane. A také například naše představy o tom, jak nás vidí druzí, jsou konstrukty, iluze – často úplné nesmysly. Dokud se druhých nezeptáme. Protože i M. Ruiz ve své knize Čtyři dohody píše, že si „všechny druhy domněnek vytváříme, protože nemáme odvahu klást otázky“ (2001: 71). Ptejte se „Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení,“ zdůrazňuje ještě jednou Ruiz (2001: 68). Domněnky si vytváříme rychle a nevědomě. Ptát se druhých na všechno a stále by byl druhý extrém. Ale cesta k vyjasnění si mnohých nedorozumění je se prostě zeptat! Klíč k rozpouštění domněnek: pokora Mnohdy to od nás vyžaduje pokoru. Schopnost připustit, že se můžeme mýlit. Že naše domněnky mohou být falešné. K tomu má málokdo odvahu. Je v pořádku „nevědět“ Příklad ze života: Někdo pro nás důležitý nám nepíše. Další den jdeme po ulici, potkáme ho a on se na nás ani neusměje. To v nás může vyvolat spoustu nepříjemných pocitů a negativních scénářů – domněnek. Ve skutečnosti však ten člověk zrovna řeší složité zdravotní problémy ve své rodinně a dověděl se, že instituce, ve které pracuje, se bude brzy zavírat. Do toho se připravuje na těžkou mezinárodní zkoušku z cizího jazyka. Vůbec to nebylo o nás! Není nutné z chování druhých hned vyvozovat dramatické závěry. Buďme ochotni někdy spíše „nevědět“, než si vytvářet další zbytečné domněnky. Čirá přítomnost bez neustálého posuzování, uvažování a vytváření mentálních konstrukcí je tak čirá, tak svěží, tak oživující! Podle Ruize, když procitneme z našeho snu, dojde v našich životech k zázraku. Doporučujeme knihy o osobním rozvoji. Literatura: Ruiz, D. M. (2001): Čtyři dohody. Pragma: Praha.
Don Miguel Ruiz říká, že kdykoliv si vytváříme domněnky, koledujeme si o nějaký problém. Je proto dobré uvědomit si limity své vlastní mysli. Že mysl je naším největším lhářem. Že nás nikdo a nic nemůže oklamat více než naše mysl. Některé domněnky hodně bolí, jiné jsou úsměvné; každopádně zkreslují naše vnímání a většinou nám komplikují život. Zbytečně negativní domněnky o tom, jak nás vidí ostatní Při práci se skupinou se často setkávám s nehraným a hlubokým překvapením klientů, kteří jsou šokováni tím, jak příznivý dojem ve skupině vyvolávají. Když dostávají od ostatních zpětnou vazbu, že mají svou hodnotu; že působí velmi sympaticky, moudře, vyzrále apod., nemohou tomu ze začátku věřit, jsou dojatí, mnohdy v slzách. Jakoby je někdo osvobodil z celoživotních domněnek typu: „Jsem hrozná, nehezká, neschopná. Na druhé určitě nepůsobím nijak zajímavě.“ Ano, uvědomme si, že spousta našich (převážně negativních) přesvědčení, je zcela mylná! 95 % toho, čeho se bojíme, se nikdy nestane. A také například naše představy o tom, jak nás vidí druzí, jsou konstrukty, iluze – často úplné nesmysly. Dokud se druhých nezeptáme. Protože i M. Ruiz ve své knize Čtyři dohody píše, že si „všechny druhy domněnek vytváříme, protože nemáme odvahu klást otázky“ (2001: 71). Ptejte se „Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení,“ zdůrazňuje ještě jednou Ruiz (2001: 68). Domněnky si vytváříme rychle a nevědomě. Ptát se druhých na všechno a stále by byl druhý extrém. Ale cesta k vyjasnění si mnohých nedorozumění je se prostě zeptat! Klíč k rozpouštění domněnek: pokora Mnohdy to od nás vyžaduje pokoru. Schopnost připustit, že se můžeme mýlit. Že naše domněnky mohou být falešné. K tomu má málokdo odvahu. Je v pořádku „nevědět“ Příklad ze života: Někdo pro nás důležitý nám nepíše. Další den jdeme po ulici, potkáme ho a on se na nás ani neusměje. To v nás může vyvolat spoustu nepříjemných pocitů a negativních scénářů – domněnek. Ve skutečnosti však ten člověk zrovna řeší složité zdravotní problémy ve své rodinně a dověděl se, že instituce, ve které pracuje, se bude brzy zavírat. Do toho se připravuje na těžkou mezinárodní zkoušku z cizího jazyka. Vůbec to nebylo o nás! Není nutné z chování druhých hned vyvozovat dramatické závěry. Buďme ochotni někdy spíše „nevědět“, než si vytvářet další zbytečné domněnky. Čirá přítomnost bez neustálého posuzování, uvažování a vytváření mentálních konstrukcí je tak čirá, tak svěží, tak oživující! Podle Ruize, když procitneme z našeho snu, dojde v našich životech k zázraku. Doporučujeme knihy o osobním rozvoji. Literatura: Ruiz, D. M. (2001): Čtyři dohody. Pragma: Praha.