Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Byli jsme stvořeni proto, abychom prožívali radost, řešili v životě výzvy a používali svou kreativitu – jednoduše řečeno, patrně každý z nás si přeje vést zajímavý a naplněný život. Někdy se však na nás nabaluje jedna povinnost za druhou, musíme dělat věci rutinní a nezajímavé. Vyhýbat se tomu, co je třeba učinit, není řešení. Lenost je výhodné „useknout“ hned v počátku. Otázka zní „jak“, když se nám zrovna nechce? Lenost znamená stagnaci, energetický blok Nepomůže, když budeme úkoly plnit na sílu. Nečinnost je ale snad ještě horší: vede k větší únavě a zablokování. Často nás více unaví, když jsme něco neudělali, než když jsme něco udělali. Protože pak máme navíc výčitky a ne úplně dobrý pocit ze sebe (a práce k tomu není udělaná a tíživě na nás doléhá, že neoblíbené činnosti stejně nakonec nevyhneme). Když tedy ani násilí ani odpor nejsou řešením, co je oním klíčem? Vadim Zeland v knize Jak se vymanit ze systému předkládá poměrně jednoznačnou odpověď: „Na lenost zabírá jeden jediný prostředek: vložte duši do toho, co se vám nechce. Odveďte běžnou práci co nejlépe a s naprostou oddaností. Nesmíte se přemáhat, musí to jít od srdce. (…) Změňte svou povinnost ve vášnivé zaujetí. Udělejte to uvědoměle a záměrně. Pak lenost opravdu zmizí“ (2017: 172). Jaký zde funguje mechanismus? Lenost je energetická zácpa, blok, stagnace. A jak říká Zeland, bez pohybu není energie. Energie se rozproudí jedině tak, že se člověk začne opět hýbat. Na začátku na malé otáčky a postupně se motor znovu rozjede. Je to pozoruhodný trik: udělat z povinnosti něco naprosto vzrušujícího! „Začnete-li pracovat, jakoby šlo o něco mimořádného (tedy svědomitě a nadšeně), odkudsi se (bez zvláštního úsilí) vezme další energie,“ vysvětluje Zeland (2017: 172). Jde o to, nepříjemnou situaci celou otočit, možná někdy i trochu přehánět – nastartovat nadšení. Osobně si vzpomínám, když jsem v bývalé práci musel dělat i věci, které mě nebavily. Aby mi při tom příliš neklesla hladina energie, rozhodl jsem se učinit z toho výzvu. Místo abych práci odkládal, snažil jsem se o pravý opak: dodávat úkoly nadřízeným, co nejdříve to šlo. A právě zvládnutí této práce někdy až v extrémně krátkém čase ve mně vyvolávalo tu a tam až euforii. Aktivace pomáhá i u deprese Trochu podobný princip jako u lenosti funguje někdy i u překonávání deprese. Je třeba zdůraznit, že deprese není lenost – pacienti postižení touto nemocí by se jistě proti takovému výroku oprávněně bouřili (rozdíl je v tom, že zatímco líný člověk je naštvaný, když musí něco udělat, tak člověk v depresi je za každou maličkost, kterou je schopný udělat, rád). Nicméně princip je skutečně podobný: Například v psychiatrických léčebnách se při léčbě depresí, mimo jiné, používají tzv. aktivační programy. Sice to na začátku bývá i o nucení – pacienti mají „povinnost“ navštěvovat například psychogymnastiku, artterapii, skupinu, dílnu a další programy, i když se jim v začátku nechce. Ale jde opět o nastartování, obnovení energie, znovuzískání návyků, režimu. A tak závěr dnešního článku je zřejmý: Na apatii a lenost pomáhá aktivita. Přinutit se k činnosti; nebo ještě lépe – v zelandovském duchu – začít vykonávat danou povinnost až s trochu přehnaným nadšením, brát ji jako výzvu, a to s patřičnou svědomitostí a odpovědností. Jakoby šlo opravdu o něco velkého. Právě to zpětně přináší a obnovuje energii a lenost může zmizet. Celková nabídka knih o osobním rozvoji. Literatura: Zeland, Vadim (2017): Jak se vymanit ze systému. Eugenika: Bratislava.
Byli jsme stvořeni proto, abychom prožívali radost, řešili v životě výzvy a používali svou kreativitu – jednoduše řečeno, patrně každý z nás si přeje vést zajímavý a naplněný život. Někdy se však na nás nabaluje jedna povinnost za druhou, musíme dělat věci rutinní a nezajímavé. Vyhýbat se tomu, co je třeba učinit, není řešení. Lenost je výhodné „useknout“ hned v počátku. Otázka zní „jak“, když se nám zrovna nechce? Lenost znamená stagnaci, energetický blok Nepomůže, když budeme úkoly plnit na sílu. Nečinnost je ale snad ještě horší: vede k větší únavě a zablokování. Často nás více unaví, když jsme něco neudělali, než když jsme něco udělali. Protože pak máme navíc výčitky a ne úplně dobrý pocit ze sebe (a práce k tomu není udělaná a tíživě na nás doléhá, že neoblíbené činnosti stejně nakonec nevyhneme). Když tedy ani násilí ani odpor nejsou řešením, co je oním klíčem? Vadim Zeland v knize Jak se vymanit ze systému předkládá poměrně jednoznačnou odpověď: „Na lenost zabírá jeden jediný prostředek: vložte duši do toho, co se vám nechce. Odveďte běžnou práci co nejlépe a s naprostou oddaností. Nesmíte se přemáhat, musí to jít od srdce. (…) Změňte svou povinnost ve vášnivé zaujetí. Udělejte to uvědoměle a záměrně. Pak lenost opravdu zmizí“ (2017: 172). Jaký zde funguje mechanismus? Lenost je energetická zácpa, blok, stagnace. A jak říká Zeland, bez pohybu není energie. Energie se rozproudí jedině tak, že se člověk začne opět hýbat. Na začátku na malé otáčky a postupně se motor znovu rozjede. Je to pozoruhodný trik: udělat z povinnosti něco naprosto vzrušujícího! „Začnete-li pracovat, jakoby šlo o něco mimořádného (tedy svědomitě a nadšeně), odkudsi se (bez zvláštního úsilí) vezme další energie,“ vysvětluje Zeland (2017: 172). Jde o to, nepříjemnou situaci celou otočit, možná někdy i trochu přehánět – nastartovat nadšení. Osobně si vzpomínám, když jsem v bývalé práci musel dělat i věci, které mě nebavily. Aby mi při tom příliš neklesla hladina energie, rozhodl jsem se učinit z toho výzvu. Místo abych práci odkládal, snažil jsem se o pravý opak: dodávat úkoly nadřízeným, co nejdříve to šlo. A právě zvládnutí této práce někdy až v extrémně krátkém čase ve mně vyvolávalo tu a tam až euforii. Aktivace pomáhá i u deprese Trochu podobný princip jako u lenosti funguje někdy i u překonávání deprese. Je třeba zdůraznit, že deprese není lenost – pacienti postižení touto nemocí by se jistě proti takovému výroku oprávněně bouřili (rozdíl je v tom, že zatímco líný člověk je naštvaný, když musí něco udělat, tak člověk v depresi je za každou maličkost, kterou je schopný udělat, rád). Nicméně princip je skutečně podobný: Například v psychiatrických léčebnách se při léčbě depresí, mimo jiné, používají tzv. aktivační programy. Sice to na začátku bývá i o nucení – pacienti mají „povinnost“ navštěvovat například psychogymnastiku, artterapii, skupinu, dílnu a další programy, i když se jim v začátku nechce. Ale jde opět o nastartování, obnovení energie, znovuzískání návyků, režimu. A tak závěr dnešního článku je zřejmý: Na apatii a lenost pomáhá aktivita. Přinutit se k činnosti; nebo ještě lépe – v zelandovském duchu – začít vykonávat danou povinnost až s trochu přehnaným nadšením, brát ji jako výzvu, a to s patřičnou svědomitostí a odpovědností. Jakoby šlo opravdu o něco velkého. Právě to zpětně přináší a obnovuje energii a lenost může zmizet. Celková nabídka knih o osobním rozvoji. Literatura: Zeland, Vadim (2017): Jak se vymanit ze systému. Eugenika: Bratislava.