Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., je předním českým odborníkem v oboru vývojové psychologie, dětské psychologie, diagnostiky a psychické deprivace. Co si myslí pan profesor o vánočních svátcích a jaké rady dává rodičům, se dočtete v tomto článku. Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté. Je to doba i mimořádných výchovných příležitostí. Nikdy bychom na to neměli zapomínat při všech těch vánočních starostech ani ve všech vánočních radostech při světle svíček a dětských očí.Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Je v tom velký kus pravdy, ale není to pravda celá. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Ty také patří neodmyslitelně k našim Vánocům. "Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Kdyby se psycholog mohl podívat pod všechny stromečky v našich rodinách, asi by usoudil, že je tam dárků až moc. Jak by ne, vždyť každý z rodiny chce udělat dětem nějakou radost," poznamenává pan Matějček."Dále by psycholog asi zjistil, že se rodiče a babičky a hodné tety vždycky netrefí do vývojové úrovně a zájmu těch obdarovaných. On se malý Pavlíček sotva batolí a už má koloběžku a kopací mičudu a malá Martinka sotva kouká z kočárku a už dostává postýlku pro panenku a tou panenkou je sexy krasavice Barbie," konstatuje pan profesor.Dárek však není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká "mám tě rád". A něco takového se penězi vyjádřit nedá. V dárku "pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek" dáváme totiž sami sebe. A je jistě dobře, že se to děje jen jednou do roka, a že je kolem Vánoc vytvořena slavnostní, jedinečná a rodinná atmosféra. Kdyby se to dělo každý měsíc, nemělo by to žádné kouzlo."Je před námi příležitost dát dětem dárek nad dárky. Příležitost, která se naskýtá v takovém rozsahu také víceméně jen jednou do roka. Dát dětem hlavně jistotu, že máme rádi nejen je, tj. tyto své děti, ale že se máme rádi i my dospělí kolem dokola, tedy všichni kdo jsou nám blízcí. A společně zavzpomínáme i na ty, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene," radí pan Matějček."A ještě jedno výchovné doporučení bych rád dal rodičům pod stromeček. Děti toho velice mnoho dostanou. Naskýtá se tedy nebývalá příležitost, aby také mohly více dávat. Aby samy mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někoho obdarovat a působit radost. Je to jedinečná příležitost učit děti, jak překonávat své osobní sobectví. Prostě udělat něco dobrého někomu druhému z vděčnosti za to, co jsme sami přijali," doporučuje rodičům pan profesor.Stačí třeba koupit něco dobrého například pro opuštěné pejsky nebo kočičky v útulcích a společně jim to zanést. Nebo přispět finančně či nějakou věcí dětem do dětských domovů či třeba prostřednictví nějaké známé ověřené nadace například pro děti, které jsou ve válce či děti v Africe. Vždy je dobré si o těchto problémech s dětmi popovídat a vysvětlit jim, že ne všichni na světě se mají dobře. Děti to velmi obohatí a začnou být citlivější. A to je dobrý základ výchovy.
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., je předním českým odborníkem v oboru vývojové psychologie, dětské psychologie, diagnostiky a psychické deprivace. Co si myslí pan profesor o vánočních svátcích a jaké rady dává rodičům, se dočtete v tomto článku. Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté. Je to doba i mimořádných výchovných příležitostí. Nikdy bychom na to neměli zapomínat při všech těch vánočních starostech ani ve všech vánočních radostech při světle svíček a dětských očí.Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Je v tom velký kus pravdy, ale není to pravda celá. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Ty také patří neodmyslitelně k našim Vánocům. "Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Kdyby se psycholog mohl podívat pod všechny stromečky v našich rodinách, asi by usoudil, že je tam dárků až moc. Jak by ne, vždyť každý z rodiny chce udělat dětem nějakou radost," poznamenává pan Matějček."Dále by psycholog asi zjistil, že se rodiče a babičky a hodné tety vždycky netrefí do vývojové úrovně a zájmu těch obdarovaných. On se malý Pavlíček sotva batolí a už má koloběžku a kopací mičudu a malá Martinka sotva kouká z kočárku a už dostává postýlku pro panenku a tou panenkou je sexy krasavice Barbie," konstatuje pan profesor.Dárek však není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká "mám tě rád". A něco takového se penězi vyjádřit nedá. V dárku "pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek" dáváme totiž sami sebe. A je jistě dobře, že se to děje jen jednou do roka, a že je kolem Vánoc vytvořena slavnostní, jedinečná a rodinná atmosféra. Kdyby se to dělo každý měsíc, nemělo by to žádné kouzlo."Je před námi příležitost dát dětem dárek nad dárky. Příležitost, která se naskýtá v takovém rozsahu také víceméně jen jednou do roka. Dát dětem hlavně jistotu, že máme rádi nejen je, tj. tyto své děti, ale že se máme rádi i my dospělí kolem dokola, tedy všichni kdo jsou nám blízcí. A společně zavzpomínáme i na ty, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene," radí pan Matějček."A ještě jedno výchovné doporučení bych rád dal rodičům pod stromeček. Děti toho velice mnoho dostanou. Naskýtá se tedy nebývalá příležitost, aby také mohly více dávat. Aby samy mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někoho obdarovat a působit radost. Je to jedinečná příležitost učit děti, jak překonávat své osobní sobectví. Prostě udělat něco dobrého někomu druhému z vděčnosti za to, co jsme sami přijali," doporučuje rodičům pan profesor.Stačí třeba koupit něco dobrého například pro opuštěné pejsky nebo kočičky v útulcích a společně jim to zanést. Nebo přispět finančně či nějakou věcí dětem do dětských domovů či třeba prostřednictví nějaké známé ověřené nadace například pro děti, které jsou ve válce či děti v Africe. Vždy je dobré si o těchto problémech s dětmi popovídat a vysvětlit jim, že ne všichni na světě se mají dobře. Děti to velmi obohatí a začnou být citlivější. A to je dobrý základ výchovy.