Zdroj: www.celostnimedicina.cz
V této úvaze bych se chtěl zamyslet nad principem stárnutí u mladých lidí. Tělo je řízeno velkým regulačním systémem, který se zhruba skládá z imunity, hormonů a psychiky. Dá se říci, že MYSL (podvědomí, duševno) ovlivňuje řídicí centrum v mozku, a ten přes hypofýzu ovládá štítnou žlázu, pohlavní vnitřní orgány, imunitu atd. Tímto mechanizmem je v těle udržována integrita – homeostáza. Ta je v každém okamžiku napadána jak vlivy vnějšími, tak vnitřními. Kromě toho svou roli sehrávají genetické faktory, chronické infekce. Ke změnám homeostázy dochází poruchami ve výživě, uspěchaným stravováním, kouřením a konzumací alkoholu, u žen užívanou hormonální antikoncepcí, nemocemi gynekologickými. U lidí se sedavým zaměstnáním jsou to pak onemocnění páteře, zvláště krční, vedoucí svým drážděním k bolestem hlavy, dále jmenujme ještě chronické infekce centrální nervové soustavy, například boreliózu. Obecně lze nazývat tyto vlivy stresovými faktory. V mozku se uvolňují chemické látky – neurotransmitery, které vlastně účinek stresu přenášejí na tělo. Při narušení homeostázy začne regulační systém zmateně reagovat. Dochází ke špatné výměně informací mezi cílovými buňkami v tkáních těla a mozkem. To vede nejprve ke změnám v informačním systému, později k poruchám funkcí dotyčných tkání, až se dospěje do nenávratných změn – k trvalému poškození. Z fyziky známe zákon, který říká: Každá akce má svou reakci... Nemoc je ta reakce. Na stres tělo reaguje celým regulačním systémem. Každá taková reakce, a tedy i imunologická reakce, musí mít také svou protireakci, která na základě existujících poměrů v tkáních tu akční reakci zastavuje. To je věčný pohyb nahoru, dolů, jako na váhách. Ideální je, když jsou obě misky vah přibližně v rovině, s malými výkyvy. Pokud je imunologická reakce nedostatečná, je to na jednu stranu problém, ale na druhou stranu je pro regulační systém snadnější nedostatek kompenzovat, než druhý extrém, když je imunitní reakce přehnaná, jako je tomu v případě alergie, nebo dokonce když se tvoří protilátky, které cíleně napadají vlastní tkáně. A je nutno konstatovat, že pokud dojde k porušení regulace, pak v dnešní době stále více a více dochází právě k tvorbě autoimunitních protilátek, které postupně omezují příslušné tkáně, na něž působí. Na základě pozorování lze vyslovit logickou definici: Čím více žije mladý člověk ve stresu, tím rychleji i stárne. Symbolicky jednu misku vah trvale drží dole nebo naopak stále nahoře, pak u něj dochází k četným autoimunitním hrozbám. Protilátky napadají jednotlivé systémy, které přestávají fungovat. Tím je charakterizován imunologický proces stárnutí... U starších lidí je tento proces zřetelnější a o autoimunitním principu lze hovořit vysokým procentem. Ale moje úvaha se týká mladých lidí, kteří svým způsobem stresového života rychle stárnou a autoimunitní princip se u nich dostává na stejnou rovinu jako u seniorů. Mladý člověk má ještě příležitost postup stárnutí zpomalit. Pokud žije hektickým způsobem a je schopen si hrozbu uvědomit a přijmout ji, pak musí okamžitě udělat obrat. Musí snížit laťku materiálních požadavků, musí se zastavit u jídla, přestat ponocovat, věnovat čas dostatečnému a nerušenému spánku. Více sportovat, samozřejmostí je nekouřit, nepít alkohol, využívat sílu antioxidantů (Cell Guard) a ze všeho nejdůležitější - má se naučit principům duchovního života. Tehdy obnoví homeostázu a prodlouží si svůj život.
V této úvaze bych se chtěl zamyslet nad principem stárnutí u mladých lidí. Tělo je řízeno velkým regulačním systémem, který se zhruba skládá z imunity, hormonů a psychiky. Dá se říci, že MYSL (podvědomí, duševno) ovlivňuje řídicí centrum v mozku, a ten přes hypofýzu ovládá štítnou žlázu, pohlavní vnitřní orgány, imunitu atd. Tímto mechanizmem je v těle udržována integrita – homeostáza. Ta je v každém okamžiku napadána jak vlivy vnějšími, tak vnitřními. Kromě toho svou roli sehrávají genetické faktory, chronické infekce. Ke změnám homeostázy dochází poruchami ve výživě, uspěchaným stravováním, kouřením a konzumací alkoholu, u žen užívanou hormonální antikoncepcí, nemocemi gynekologickými. U lidí se sedavým zaměstnáním jsou to pak onemocnění páteře, zvláště krční, vedoucí svým drážděním k bolestem hlavy, dále jmenujme ještě chronické infekce centrální nervové soustavy, například boreliózu. Obecně lze nazývat tyto vlivy stresovými faktory. V mozku se uvolňují chemické látky – neurotransmitery, které vlastně účinek stresu přenášejí na tělo. Při narušení homeostázy začne regulační systém zmateně reagovat. Dochází ke špatné výměně informací mezi cílovými buňkami v tkáních těla a mozkem. To vede nejprve ke změnám v informačním systému, později k poruchám funkcí dotyčných tkání, až se dospěje do nenávratných změn – k trvalému poškození. Z fyziky známe zákon, který říká: Každá akce má svou reakci... Nemoc je ta reakce. Na stres tělo reaguje celým regulačním systémem. Každá taková reakce, a tedy i imunologická reakce, musí mít také svou protireakci, která na základě existujících poměrů v tkáních tu akční reakci zastavuje. To je věčný pohyb nahoru, dolů, jako na váhách. Ideální je, když jsou obě misky vah přibližně v rovině, s malými výkyvy. Pokud je imunologická reakce nedostatečná, je to na jednu stranu problém, ale na druhou stranu je pro regulační systém snadnější nedostatek kompenzovat, než druhý extrém, když je imunitní reakce přehnaná, jako je tomu v případě alergie, nebo dokonce když se tvoří protilátky, které cíleně napadají vlastní tkáně. A je nutno konstatovat, že pokud dojde k porušení regulace, pak v dnešní době stále více a více dochází právě k tvorbě autoimunitních protilátek, které postupně omezují příslušné tkáně, na něž působí. Na základě pozorování lze vyslovit logickou definici: Čím více žije mladý člověk ve stresu, tím rychleji i stárne. Symbolicky jednu misku vah trvale drží dole nebo naopak stále nahoře, pak u něj dochází k četným autoimunitním hrozbám. Protilátky napadají jednotlivé systémy, které přestávají fungovat. Tím je charakterizován imunologický proces stárnutí... U starších lidí je tento proces zřetelnější a o autoimunitním principu lze hovořit vysokým procentem. Ale moje úvaha se týká mladých lidí, kteří svým způsobem stresového života rychle stárnou a autoimunitní princip se u nich dostává na stejnou rovinu jako u seniorů. Mladý člověk má ještě příležitost postup stárnutí zpomalit. Pokud žije hektickým způsobem a je schopen si hrozbu uvědomit a přijmout ji, pak musí okamžitě udělat obrat. Musí snížit laťku materiálních požadavků, musí se zastavit u jídla, přestat ponocovat, věnovat čas dostatečnému a nerušenému spánku. Více sportovat, samozřejmostí je nekouřit, nepít alkohol, využívat sílu antioxidantů (Cell Guard) a ze všeho nejdůležitější - má se naučit principům duchovního života. Tehdy obnoví homeostázu a prodlouží si svůj život.