Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Znám jednu pacientku, která pracovala celý život ve zdravotnictví a denně byla v kontaktu se špičovými lékaři vyhlášené kliniky. Její život nebyl jednoduchý. Stres byl na denním pořádku. Posledních 30 let svého života měla velké zdravotní potíže. Dostávala tu nejlepší zdravotní péči, měla přístup k nejmodernějším vyšetřovacím metodám a samozřejmě i lékům. Její zdravotní stav ovšem nemilosrdně vedl až k několika operacím a na klinice jí byl odoperováván jeden nemocný orgán za druhým. V jednom okamžiku se dostala až do deprese a klesla na dno svých sil. Tehdy si řekla, že to přece není možné, aby se její zdravotní stav takovým hrozným způsobem zhoršoval. „Mám před důchodem a jsem jako troska, mé tělo je samá jizva, jsem nesmírně unavená a vůbec se necítím zdravá“. Tato žena přišla na naši přednášku před 10 lety a byla v šoku. Dozvěděla se informace, které vysvětlovaly, co se po celou dobu v jejím těle odehrávalo, a co ji nejvíce traumatizovalo, byl ten fakt, že po celou dobu si myslela, že se léčí nejmodernějším způsobem pod supervizí špičkových odborníků, a přesto ji to dovedlo na pokraj zhroucení. Po 10 letech jsem se s ní setkal znovu, na další přednášce a v diskusi se svěřila se svým příběhem. Dlouho zápasila s rozhodnutím, který princip léčení má zvolit. Pracovala na pracovišti, kde se aplikovaly špičkové postupy, a přitom sama si chtěla praktikovat přírodní metody. Musela přehodnotit celoživotní filozofii přístupu ke svému zdraví. Začala změnou stravy, odmítla noční služby, pořídila si psa, chodila s ním na procházky. Největší pokrok nastal v okamžiku, když byla nuceně „odsunuta“ do důchodu. Bránila se tomu z finančních důvodů, ale s odstupem času si musela přiznat, že jí to asi zachránilo život. Tehdy konečně přestala její myšlenková schizofrenie a definitivně se rozhodla pro postup přírodní medicíny. Dnes s úsměvem říká: „Byla jsem jako drogově závislý člověk - užívala jsem v jednu dobu 9 různých léků. Jsem nesmírně ráda, že mi zůstaly jen dva, které nemohu neužívat, protože v těle nemám orgán, a tak mé tělo netvoří látky, které potřebuji, a bez těchto léků by to nešlo. Ale vím, že to tak nemuselo být.“ Vybral jsem tento příběh před koncem roku zcela záměrně. Chtěl bych oné ženě poděkovat, že se dokázala veřejně svěřit se svým příběhem. Chtěl bych jej použít jako návod pro ostatní lidi, kteří se v uvedeném příběhu sami poznávají - vím zcela určitě, že je jich hodně. A přeji jim, aby s novoročním předsevzetím začali právě u změny přístupu ke svému zdraví.
Znám jednu pacientku, která pracovala celý život ve zdravotnictví a denně byla v kontaktu se špičovými lékaři vyhlášené kliniky. Její život nebyl jednoduchý. Stres byl na denním pořádku. Posledních 30 let svého života měla velké zdravotní potíže. Dostávala tu nejlepší zdravotní péči, měla přístup k nejmodernějším vyšetřovacím metodám a samozřejmě i lékům. Její zdravotní stav ovšem nemilosrdně vedl až k několika operacím a na klinice jí byl odoperováván jeden nemocný orgán za druhým. V jednom okamžiku se dostala až do deprese a klesla na dno svých sil. Tehdy si řekla, že to přece není možné, aby se její zdravotní stav takovým hrozným způsobem zhoršoval. „Mám před důchodem a jsem jako troska, mé tělo je samá jizva, jsem nesmírně unavená a vůbec se necítím zdravá“. Tato žena přišla na naši přednášku před 10 lety a byla v šoku. Dozvěděla se informace, které vysvětlovaly, co se po celou dobu v jejím těle odehrávalo, a co ji nejvíce traumatizovalo, byl ten fakt, že po celou dobu si myslela, že se léčí nejmodernějším způsobem pod supervizí špičkových odborníků, a přesto ji to dovedlo na pokraj zhroucení. Po 10 letech jsem se s ní setkal znovu, na další přednášce a v diskusi se svěřila se svým příběhem. Dlouho zápasila s rozhodnutím, který princip léčení má zvolit. Pracovala na pracovišti, kde se aplikovaly špičkové postupy, a přitom sama si chtěla praktikovat přírodní metody. Musela přehodnotit celoživotní filozofii přístupu ke svému zdraví. Začala změnou stravy, odmítla noční služby, pořídila si psa, chodila s ním na procházky. Největší pokrok nastal v okamžiku, když byla nuceně „odsunuta“ do důchodu. Bránila se tomu z finančních důvodů, ale s odstupem času si musela přiznat, že jí to asi zachránilo život. Tehdy konečně přestala její myšlenková schizofrenie a definitivně se rozhodla pro postup přírodní medicíny. Dnes s úsměvem říká: „Byla jsem jako drogově závislý člověk - užívala jsem v jednu dobu 9 různých léků. Jsem nesmírně ráda, že mi zůstaly jen dva, které nemohu neužívat, protože v těle nemám orgán, a tak mé tělo netvoří látky, které potřebuji, a bez těchto léků by to nešlo. Ale vím, že to tak nemuselo být.“ Vybral jsem tento příběh před koncem roku zcela záměrně. Chtěl bych oné ženě poděkovat, že se dokázala veřejně svěřit se svým příběhem. Chtěl bych jej použít jako návod pro ostatní lidi, kteří se v uvedeném příběhu sami poznávají - vím zcela určitě, že je jich hodně. A přeji jim, aby s novoročním předsevzetím začali právě u změny přístupu ke svému zdraví.