Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Při vstupu do staršího školního věku již dvacet procent dětí jí méně než čtyřikrát denně. Tyto děti jsou ohroženy rozvojem poruchy příjmu potravy, kam patří oba extrémy – na jedné straně obezita, na druhé mentální anorexie. Nicméně při správném vedení lze i adolescenty včas usměrnit směrem k racionálnímu životnímu režimu. Zásadně je třeba prosazovat snídaně podle hesla: bez snídaně se nejde z domu! Dalším z pravidel je zajištění atraktivních svačin připravených doma rodiči nebo dítětem samotným pod dohledem rodiče. Předchází se tím kupování nevhodných potravin ve školních bufetech nebo automatech, jakými jsou nejčastěji nevhodně plněné bagety, hamburgery, či sušenky a slané pochutiny. Jednoznačně je vhodné trvat na obědech ve školní jídelně. Nedostatečně je v této době provozování sportovních aktivit dvakrát týdně a méně, jak již bylo uvedeno u mladšího školního věku. Děti staršího školního věku by měly aktivně sportovat stejně jako dospělý minimálně třikrát týdně 30 minut. Neaktivní děti představují rizikovou skupinu pro rozvoj obezity. Dalším velkým problémem současné mládeže je čas strávený u počítače nebo u televize. Televize v dětském pokoji nemá mít místo a počítač má být určen jen k výukovým účelům, nebo maximálně dvě hodiny pro zábavu. Pokud dítě tráví u monitoru nebo televize víc jak dvě hodiny denně, riziko obezity významně stoupá. Je potřebné stanovit jasná pravidla času před obrazovkou. V této věkové skupině je důležité určit a přizpůsobit program pohybové aktivity věku a zájmům dítěte. Pokud má starší dítě vyvážený denní program, kterého součástí je jak škola na jedné straně, tak pravidelná pohybová a zájmová aktivita na straně druhé, prakticky ani nestíhá věnovat obrazovce víc času. Na druhé straně děti bez zájmových aktivit a děti s problematickým pohybovým uplatněním ve skupině svých vrstevníků, unikají do virtuální reality v takovém měřítku, že často tráví za počítačem prakticky celé víkendy. Co se týká pohybových dovedností, starší děti postupně stále více chápou jednotlivé složky pohybu a bez obtíží zvládají obtížné sporty, tance, gymnastické sestavy a aktivity v přírodě. Vědí kdy, jak a proč použít určité strategie a taktiky ve sportovních hrách a dosahují dobrého provedení i ve více specializovaných sportech. Středoškolští žáci jsou schopni sami navrhnout a rozvíjet svůj osobní cvičební nebo tréninkový program, který jim umožní dosáhnout úrovně tělesné zdatnosti podporující zdraví. Naopak děti s nedostatečným pohybovým zázemím a děti, kterým chybějí základní pohybové dovednosti, nacházejí uplatnění ve sportovních aktivitách jen stěží anebo vůbec a začarovaný kruh se uzavírá. Ukázka z knihy S dětmi proti obezitě.
Při vstupu do staršího školního věku již dvacet procent dětí jí méně než čtyřikrát denně. Tyto děti jsou ohroženy rozvojem poruchy příjmu potravy, kam patří oba extrémy – na jedné straně obezita, na druhé mentální anorexie. Nicméně při správném vedení lze i adolescenty včas usměrnit směrem k racionálnímu životnímu režimu. Zásadně je třeba prosazovat snídaně podle hesla: bez snídaně se nejde z domu! Dalším z pravidel je zajištění atraktivních svačin připravených doma rodiči nebo dítětem samotným pod dohledem rodiče. Předchází se tím kupování nevhodných potravin ve školních bufetech nebo automatech, jakými jsou nejčastěji nevhodně plněné bagety, hamburgery, či sušenky a slané pochutiny. Jednoznačně je vhodné trvat na obědech ve školní jídelně. Nedostatečně je v této době provozování sportovních aktivit dvakrát týdně a méně, jak již bylo uvedeno u mladšího školního věku. Děti staršího školního věku by měly aktivně sportovat stejně jako dospělý minimálně třikrát týdně 30 minut. Neaktivní děti představují rizikovou skupinu pro rozvoj obezity. Dalším velkým problémem současné mládeže je čas strávený u počítače nebo u televize. Televize v dětském pokoji nemá mít místo a počítač má být určen jen k výukovým účelům, nebo maximálně dvě hodiny pro zábavu. Pokud dítě tráví u monitoru nebo televize víc jak dvě hodiny denně, riziko obezity významně stoupá. Je potřebné stanovit jasná pravidla času před obrazovkou. V této věkové skupině je důležité určit a přizpůsobit program pohybové aktivity věku a zájmům dítěte. Pokud má starší dítě vyvážený denní program, kterého součástí je jak škola na jedné straně, tak pravidelná pohybová a zájmová aktivita na straně druhé, prakticky ani nestíhá věnovat obrazovce víc času. Na druhé straně děti bez zájmových aktivit a děti s problematickým pohybovým uplatněním ve skupině svých vrstevníků, unikají do virtuální reality v takovém měřítku, že často tráví za počítačem prakticky celé víkendy. Co se týká pohybových dovedností, starší děti postupně stále více chápou jednotlivé složky pohybu a bez obtíží zvládají obtížné sporty, tance, gymnastické sestavy a aktivity v přírodě. Vědí kdy, jak a proč použít určité strategie a taktiky ve sportovních hrách a dosahují dobrého provedení i ve více specializovaných sportech. Středoškolští žáci jsou schopni sami navrhnout a rozvíjet svůj osobní cvičební nebo tréninkový program, který jim umožní dosáhnout úrovně tělesné zdatnosti podporující zdraví. Naopak děti s nedostatečným pohybovým zázemím a děti, kterým chybějí základní pohybové dovednosti, nacházejí uplatnění ve sportovních aktivitách jen stěží anebo vůbec a začarovaný kruh se uzavírá. Ukázka z knihy S dětmi proti obezitě.
