Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Tuto knihu věnuji všem Božím tvorům - tedy také zvířatům, která musela trpět kvůli očkování. Poté, co pěstování očkovací látky proti neštovicím na opuštěných dětech vedlo k šíření všech nemocí přenosných krevní cestou, se přešlo k pěstování očkovacího séra na telecí kůži. Telata se oholila, do kůže na břiše se udělaly stovky zářezů, do kterých se aplikovaly vakcinační viry. Došlo tak ke vzniku velkých hnisavých ploch. Hnis se seškrábal a vyrábělo se z něj očkovací sérum. Zvířata byla usmrcena. Stále více lidí si uvědomovalo, že osiřelé děti nejsou lidmi druhé kategorie, které by bylo možno zneužívat k lékařským experimentům. Ozývaly se však také hlasy, které byly proti získávání očkovací látky za pomoci telat. Telata byla ve stáji přivázána tak, aby si nemohla lehnout. Celá procedura byla pro zvířata až do jejich smrti jedno velké utrpení. Z tohoto důvodu se stupňoval odpor ze strany ochránců zvířat. Z počátku byla snaha tyto hlasy uchlácholit. Přičemž např. pan Schuhmacher, tehdejší „referent pro očkování" Spolkového zdravotního úřadu, tvrdil: „Očkovací látka proti neštovicím se při-pravuje z tkáňových kultur." To však nebyla pravda, protože získávání očkovací látky bylo u nás dáno zákonem. Odpovídající paragraf předpisu „Realizace očkovacího zákona" zněl: ,,§1 (1) Očkování proti neštovicím se provádí pouze očkovací látkou zvířecího původu. Očkovací látka se odebírá ze Státního ústavu pro očkování." „§1 (2) V případě soukromého očkování lze očkovací látku odebrat také z lékárny." Tyto předpisy byly závazné pro všechna očkovací zařízení (jednalo se o úřady!) a postupovalo se podle nich. K získávání, respektive výrobě ostatních, dnes běžných očkování se používala zvířata eventuálně zvířecí orgány. Při každém očkování se malému dítěti aplikuje několikanásobně více patogenních zárodků, než by se kdy dostalo do jeho organizmu v rámci skutečného infekčního onemocnění. Protože viry mohou existovat a množit se pouze v živém systému, získávají se při výrobě očkovacích látek většinou ze zvířat samotných, z buněčných kultur, nebo jsou pěstovány v oplodněných slepičích vejcích či z krve nakažených zvířat. Zde předkládám podrobnou tabulku. očkování druh zvířat používaný k získávání očkovací látky neštovice telata (kůže), ovce (kůže), králíci (oči) tetanus koně vzteklina psi, ovce, opice, králíci, křečci, krysy, myši, slepičí vejce, kachní vejce tuberkulóza (BCG) krávy (vemeno), hraboš polní dětská obrna (poliomyelitis) opice (ledviny a varlata) zarděnky králíci (ledviny) spalničky psi, morčata (ledviny), japonská křepelčí vejce, kuřecí embrya černý kašel myši chřipka kuřecí embrya Tabulka č. 1 Zdroj: Dittmann, S.: Atypický průběh po očkování. Johann Ambrosius Barth, Lipsko 1981 Protesty ochránců zvířat způsobily, že farmaceutický průmysl se snažil používat k výrobě očkovacích látek pokud možno jiný materiál. Tak byly vypěstovány určité očkovací látky na alantoínových membránách naseděných slepičích vajec. Dnes farmaceutický průmysl tvrdí, že k výrobě očkovacích látek zvířata nepoužívá buď vůbec, nebo pouze vzácně. Průmysl je technicky schopen je pěstovat na „HeLa" buňkách nebo na „HDC" Jedná se o rakovinné buňky, které se však takto neoznačují. Název „HeLa" je tvořen počátečními písmeny jména Henrietty Lacksové, ženy, od níž tyto rakovinné buňky pocházejí. Říká se jim také „buněčné řady" nebo „buněčné linie", jen proto, aby se utajilo, že se jedná o rakovinné buňky. Farmaceutický průmysl nemá žádné pochybnosti a je přesvědčen o tom, že neexistuje žádná souvislost mezi touto skutečností a zvýšeným výskytem rakoviny u dětí. U očkovacích látek produkovaných na slepičích vejcích se počítá se spotřebou jednoho vejce na jedno očkování, z toho je vidět, jaké množství vajec se přitom opotřebuje. Je pochopitelné, že producenti a dodavatelé vajec mají eminentní zájem na zachování co možná největšího rozsahu očkování. Farmaceutický průmysl nyní tvrdí, že většina očkovacích látek se připravuje „genovou technologií". Nikdo není schopen říci, jestli tyto očkovací látky mají ještě vůbec nějaký ochranný účinek. Na počátku hysterie výroby očkovacích látek varoval profesor Herrlich, tehdy vedoucí Očkovacího ústavu v Mnichově, ve své slavnostní řeči u příležitosti oslavy pořádané Spolkovou vládou 6. dubna 1965 ke Dni světového zdraví před přílišným očkováním. Zde řekl: „Shrňme nyní všechna ochranná opatření; očkování proti neštovicím, tuberkulóze, diftérii, černému kašli, tetanu a dětské obrně a připočítejme k tomu jejich opakovanou aplikaci. Potom si člověk oprávněně klade otázku, jestli takové množství injekcí najde místo v dětském organizmu a nezpůsobí žádné škody…“ Tehdy Herrlich dále řekl: „ Ze zkušenosti víme, že očkovací látky, které teď máme k dispozici, snese zdravý organizmus bez poškození." Knihu Očkování obchod se strachem naleznete v naší nabídce.
Tuto knihu věnuji všem Božím tvorům - tedy také zvířatům, která musela trpět kvůli očkování. Poté, co pěstování očkovací látky proti neštovicím na opuštěných dětech vedlo k šíření všech nemocí přenosných krevní cestou, se přešlo k pěstování očkovacího séra na telecí kůži. Telata se oholila, do kůže na břiše se udělaly stovky zářezů, do kterých se aplikovaly vakcinační viry. Došlo tak ke vzniku velkých hnisavých ploch. Hnis se seškrábal a vyrábělo se z něj očkovací sérum. Zvířata byla usmrcena. Stále více lidí si uvědomovalo, že osiřelé děti nejsou lidmi druhé kategorie, které by bylo možno zneužívat k lékařským experimentům. Ozývaly se však také hlasy, které byly proti získávání očkovací látky za pomoci telat. Telata byla ve stáji přivázána tak, aby si nemohla lehnout. Celá procedura byla pro zvířata až do jejich smrti jedno velké utrpení. Z tohoto důvodu se stupňoval odpor ze strany ochránců zvířat. Z počátku byla snaha tyto hlasy uchlácholit. Přičemž např. pan Schuhmacher, tehdejší „referent pro očkování" Spolkového zdravotního úřadu, tvrdil: „Očkovací látka proti neštovicím se při-pravuje z tkáňových kultur." To však nebyla pravda, protože získávání očkovací látky bylo u nás dáno zákonem. Odpovídající paragraf předpisu „Realizace očkovacího zákona" zněl: ,,§1 (1) Očkování proti neštovicím se provádí pouze očkovací látkou zvířecího původu. Očkovací látka se odebírá ze Státního ústavu pro očkování." „§1 (2) V případě soukromého očkování lze očkovací látku odebrat také z lékárny." Tyto předpisy byly závazné pro všechna očkovací zařízení (jednalo se o úřady!) a postupovalo se podle nich. K získávání, respektive výrobě ostatních, dnes běžných očkování se používala zvířata eventuálně zvířecí orgány. Při každém očkování se malému dítěti aplikuje několikanásobně více patogenních zárodků, než by se kdy dostalo do jeho organizmu v rámci skutečného infekčního onemocnění. Protože viry mohou existovat a množit se pouze v živém systému, získávají se při výrobě očkovacích látek většinou ze zvířat samotných, z buněčných kultur, nebo jsou pěstovány v oplodněných slepičích vejcích či z krve nakažených zvířat. Zde předkládám podrobnou tabulku. očkování druh zvířat používaný k získávání očkovací látky neštovice telata (kůže), ovce (kůže), králíci (oči) tetanus koně vzteklina psi, ovce, opice, králíci, křečci, krysy, myši, slepičí vejce, kachní vejce tuberkulóza (BCG) krávy (vemeno), hraboš polní dětská obrna (poliomyelitis) opice (ledviny a varlata) zarděnky králíci (ledviny) spalničky psi, morčata (ledviny), japonská křepelčí vejce, kuřecí embrya černý kašel myši chřipka kuřecí embrya Tabulka č. 1 Zdroj: Dittmann, S.: Atypický průběh po očkování. Johann Ambrosius Barth, Lipsko 1981 Protesty ochránců zvířat způsobily, že farmaceutický průmysl se snažil používat k výrobě očkovacích látek pokud možno jiný materiál. Tak byly vypěstovány určité očkovací látky na alantoínových membránách naseděných slepičích vajec. Dnes farmaceutický průmysl tvrdí, že k výrobě očkovacích látek zvířata nepoužívá buď vůbec, nebo pouze vzácně. Průmysl je technicky schopen je pěstovat na „HeLa" buňkách nebo na „HDC" Jedná se o rakovinné buňky, které se však takto neoznačují. Název „HeLa" je tvořen počátečními písmeny jména Henrietty Lacksové, ženy, od níž tyto rakovinné buňky pocházejí. Říká se jim také „buněčné řady" nebo „buněčné linie", jen proto, aby se utajilo, že se jedná o rakovinné buňky. Farmaceutický průmysl nemá žádné pochybnosti a je přesvědčen o tom, že neexistuje žádná souvislost mezi touto skutečností a zvýšeným výskytem rakoviny u dětí. U očkovacích látek produkovaných na slepičích vejcích se počítá se spotřebou jednoho vejce na jedno očkování, z toho je vidět, jaké množství vajec se přitom opotřebuje. Je pochopitelné, že producenti a dodavatelé vajec mají eminentní zájem na zachování co možná největšího rozsahu očkování. Farmaceutický průmysl nyní tvrdí, že většina očkovacích látek se připravuje „genovou technologií". Nikdo není schopen říci, jestli tyto očkovací látky mají ještě vůbec nějaký ochranný účinek. Na počátku hysterie výroby očkovacích látek varoval profesor Herrlich, tehdy vedoucí Očkovacího ústavu v Mnichově, ve své slavnostní řeči u příležitosti oslavy pořádané Spolkovou vládou 6. dubna 1965 ke Dni světového zdraví před přílišným očkováním. Zde řekl: „Shrňme nyní všechna ochranná opatření; očkování proti neštovicím, tuberkulóze, diftérii, černému kašli, tetanu a dětské obrně a připočítejme k tomu jejich opakovanou aplikaci. Potom si člověk oprávněně klade otázku, jestli takové množství injekcí najde místo v dětském organizmu a nezpůsobí žádné škody…“ Tehdy Herrlich dále řekl: „ Ze zkušenosti víme, že očkovací látky, které teď máme k dispozici, snese zdravý organizmus bez poškození." Knihu Očkování obchod se strachem naleznete v naší nabídce.