Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Milá vázo!Byla jsem na koberečku u odborníka a on s podivem konstatoval, že se podle vyšetření léčba viditelně daří a že je škoda, že nechci další chemoterapie. Neměla jsem to srdce mu připomenout, že: už nic neberu, jen mažu měsíčkovým lymfolejem, který mi již skoro voní, láduji do sebe ostropestřecovou kaši, na které jsem zcela chuťově závislá, ostropestřecový čaj, na kterém jsem dost závislá, tymiánovou směs, která mi docela chutná, zeměžlučovou směs, která mi někdy chutná, někdy nechutná, golden yaccu, která mně vůbec nechutná, křemíkogel, který je za trest, sifon 6, kterým bublám, jako že jsem nikdy nic jiného ve svém volném čase nedělala, transvitáluji, novomedituji a čtu si všechny dědkovy poklady, které jsou stále vzácnější, čím více se domnívám, že je chápu. Ve svém volném čase mě drahouš masíruje prvním mazáním a měsíčkovým olejem po zádech, jím jen samá zdravá jídla šetrná pro játra, silně pozitivně na vše myslím, raduji se z každé kraviny, usmívám se do zrcadla (roste to – už mám tenisák asi dva milimetry!) a někdy i na muže se všemi třemi bradami s narovnaným krkem jako královna a ne jako selka, aby nešlápla do hov… kdovíčeho, dýchám jako ještěrka, když si vzpomenu, vyprsuji se a rovnám si záda pod krk, když si vzpomenu, že jsem zapomněla. Někdy si stříknu do krku dubovky, někdy si dám něco jiného z arsenálu lahviček na poličce v kuchyni nad kořenkami. Ještě si dávám pravidelně Vápník, Jedlou sodu, Koenzym Q10P, Lecitin, PABA, Tea Essence a Uňa de Gato. Někdy v návalu důchodu do sebe šoupnu i Glucamedic. Do vany si přilévám dědkovu Rašelinku a cachtám se z horké až po úplně studenou. Ztratila se mi, asi božím záměrem, hůl a také 5 kg. A chodím bez hole. A kupodivu to jde. Dělám, že mi nic není, a MUDrc mi na to skočil. Sice si četl v papírech, že bych mohla trochu krve dostat, tak jsem mu řekla, že si dám raději stejk a že to bude dobré a kdyby ne, tak příště. Přece mu nebudu vysvětlovat, že mám objednaný magnetický náramek na všechny své výčnělky. Ještěže se nezeptal na recept na stejky, protože ty nejsou v potravě jaterně šetrnější schválené, takže nevím, jak je připravit. Možná bych to musela udělat jako kdysi, když jsem trucovala a na drahouše nemluvila a napsala jsem mu na papírek větu, která se v hospodě prý okamžitě ujala: „Jedu za maminkou, večeři najdeš v kuchařce na straně 145!“ On si ji skutečně nechal v osvěžovně uvařit! Jak já ho miluju, to snad ani není možné. Tak mu to raději tajím. To mi připomnělo ještě jedno prohlášení, které rovněž osvěžilo tamní spolek pivních skautů: „Kdyby někdo z nás dvou umřel, tak se odstěhuji k mamince.“ To ale nebylo z mé hlavy… Dneska jsem udělala už skoro celou půlku novpoklony! Předklonila jsem se, klekla a pokusila se odrazit rukama do dřepu. Manžel mi, když se přestal smát, pomohl do postele, protože jsem tou zdravější rukou shodila židli na zem, jak jsem se natáhla. Nikde se neobjevila krev, ěpeky utlumily pád, tak to bylo jenom žuch, hek a lek. Poznamenal, že to měl namobilovat, protože v něm má foťák. A netaktně naznačil, že si mám včas zavolat hasiče se zvedákem. Vtipník jeden. Myslím, že jsem to nekomentovala dost vstřícně (zato hlasitě), takže od dalších návrhů raději upustil. Budu ty novpoklony muset ještě pilovat a doladit. Začátek je dobrý, dolů mi to jde už celkem dobře. Ten zbytek se už poddá. Musím ale cvičit zatím s dopomocí, takže jen tehdy, když je můj muž najeden a přítomen. Tož jsem vám to všechno řekla a půjdu na trénink. Hodlám s manželem natrénovat chůzi. Já musím dodržovat bezpečnostní krok (podle našeho bývalého bezpečáka je to krok nepřesahující délku stopy, s vyváženým přesunem těžiště bez veškerého spěchu na předsunutou nohu s kontrolovanou stabilitou, aby v žádném případě nemohlo dojít k její ztrátě a k pádu, a zvláště tak k pracovnímu úrazu) a manžel trénovat, aby trefil z osvěžovny domů vždy nejkratší cestou. Tak se jaro-nejaro nežeňte ozlomkrk (ani nevdávejte), pokud k tomu není nějaký mimořádný důvod (třeba že musíte, jako například i já… kdysi – sice musela, ale hrdě!). A já jdu. Vaše Říhová Ukázka z knihy Váza živých květin paní Říhové.
Milá vázo!Byla jsem na koberečku u odborníka a on s podivem konstatoval, že se podle vyšetření léčba viditelně daří a že je škoda, že nechci další chemoterapie. Neměla jsem to srdce mu připomenout, že: už nic neberu, jen mažu měsíčkovým lymfolejem, který mi již skoro voní, láduji do sebe ostropestřecovou kaši, na které jsem zcela chuťově závislá, ostropestřecový čaj, na kterém jsem dost závislá, tymiánovou směs, která mi docela chutná, zeměžlučovou směs, která mi někdy chutná, někdy nechutná, golden yaccu, která mně vůbec nechutná, křemíkogel, který je za trest, sifon 6, kterým bublám, jako že jsem nikdy nic jiného ve svém volném čase nedělala, transvitáluji, novomedituji a čtu si všechny dědkovy poklady, které jsou stále vzácnější, čím více se domnívám, že je chápu. Ve svém volném čase mě drahouš masíruje prvním mazáním a měsíčkovým olejem po zádech, jím jen samá zdravá jídla šetrná pro játra, silně pozitivně na vše myslím, raduji se z každé kraviny, usmívám se do zrcadla (roste to – už mám tenisák asi dva milimetry!) a někdy i na muže se všemi třemi bradami s narovnaným krkem jako královna a ne jako selka, aby nešlápla do hov… kdovíčeho, dýchám jako ještěrka, když si vzpomenu, vyprsuji se a rovnám si záda pod krk, když si vzpomenu, že jsem zapomněla. Někdy si stříknu do krku dubovky, někdy si dám něco jiného z arsenálu lahviček na poličce v kuchyni nad kořenkami. Ještě si dávám pravidelně Vápník, Jedlou sodu, Koenzym Q10P, Lecitin, PABA, Tea Essence a Uňa de Gato. Někdy v návalu důchodu do sebe šoupnu i Glucamedic. Do vany si přilévám dědkovu Rašelinku a cachtám se z horké až po úplně studenou. Ztratila se mi, asi božím záměrem, hůl a také 5 kg. A chodím bez hole. A kupodivu to jde. Dělám, že mi nic není, a MUDrc mi na to skočil. Sice si četl v papírech, že bych mohla trochu krve dostat, tak jsem mu řekla, že si dám raději stejk a že to bude dobré a kdyby ne, tak příště. Přece mu nebudu vysvětlovat, že mám objednaný magnetický náramek na všechny své výčnělky. Ještěže se nezeptal na recept na stejky, protože ty nejsou v potravě jaterně šetrnější schválené, takže nevím, jak je připravit. Možná bych to musela udělat jako kdysi, když jsem trucovala a na drahouše nemluvila a napsala jsem mu na papírek větu, která se v hospodě prý okamžitě ujala: „Jedu za maminkou, večeři najdeš v kuchařce na straně 145!“ On si ji skutečně nechal v osvěžovně uvařit! Jak já ho miluju, to snad ani není možné. Tak mu to raději tajím. To mi připomnělo ještě jedno prohlášení, které rovněž osvěžilo tamní spolek pivních skautů: „Kdyby někdo z nás dvou umřel, tak se odstěhuji k mamince.“ To ale nebylo z mé hlavy… Dneska jsem udělala už skoro celou půlku novpoklony! Předklonila jsem se, klekla a pokusila se odrazit rukama do dřepu. Manžel mi, když se přestal smát, pomohl do postele, protože jsem tou zdravější rukou shodila židli na zem, jak jsem se natáhla. Nikde se neobjevila krev, ěpeky utlumily pád, tak to bylo jenom žuch, hek a lek. Poznamenal, že to měl namobilovat, protože v něm má foťák. A netaktně naznačil, že si mám včas zavolat hasiče se zvedákem. Vtipník jeden. Myslím, že jsem to nekomentovala dost vstřícně (zato hlasitě), takže od dalších návrhů raději upustil. Budu ty novpoklony muset ještě pilovat a doladit. Začátek je dobrý, dolů mi to jde už celkem dobře. Ten zbytek se už poddá. Musím ale cvičit zatím s dopomocí, takže jen tehdy, když je můj muž najeden a přítomen. Tož jsem vám to všechno řekla a půjdu na trénink. Hodlám s manželem natrénovat chůzi. Já musím dodržovat bezpečnostní krok (podle našeho bývalého bezpečáka je to krok nepřesahující délku stopy, s vyváženým přesunem těžiště bez veškerého spěchu na předsunutou nohu s kontrolovanou stabilitou, aby v žádném případě nemohlo dojít k její ztrátě a k pádu, a zvláště tak k pracovnímu úrazu) a manžel trénovat, aby trefil z osvěžovny domů vždy nejkratší cestou. Tak se jaro-nejaro nežeňte ozlomkrk (ani nevdávejte), pokud k tomu není nějaký mimořádný důvod (třeba že musíte, jako například i já… kdysi – sice musela, ale hrdě!). A já jdu. Vaše Říhová Ukázka z knihy Váza živých květin paní Říhové.