Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Pacient přichází do naší poradny s bolestí kloubů. V klasické ordinaci mu byla diagnostikována revmatoidní artritida, má před sebou artroskopii a plánovanou imunosupresivní léčbu. Toho se bojí, přichází do poradny s myšlenkou, že dostane alternativní přírodní lék, který nahradí chemickou imunosupresi. Je velké postavy, robustní a má nadváhu. Jako bývalý sportovec provozoval silové sporty, 15 let však podniká a má sedavé zaměstnání, stresy a za rok najezdí 40.000 km. Několikrát ženatý, nedůvěřivý a evidentně předpojatý. Do sebe uzavřený, mluví stále o tom, že potřebuje vedení a ten správný lék. Náš rozhovor jsem zahájil filozofickou otázkou: Co Vás trápí? Ale nemám na mysli to, že Vás bolí klouby... Tato otázka pacienta evidentně překvapila. Nepochopil, na co jsem se ho zeptal. On přece přišel do poradny, protože ho trápí bolest kloubů. Nastala typická situace, kdy pacient nemá představu o tom, jak jeho potíže vznikly a s čím souvisejí, proč má zánět v kloubu. Nedává si do souvislosti, že jeho stresy, jeho hektický způsob života se přímo a významně podílel a podílí na jeho nemoci. Nejde tedy prioritně o podávání nějakého léku na jeho bolest kloubu, který onu bolest možná ztlumí. Jeho problém je vysokým procentem imunitní, tvoří se protilátky, které se uplatňují na synovii kloubů - a tam se také objeví zánět - a následně bolest. Imunolog tedy plánuje imunosupresi. Žel - nejde ani o imunosupresi - potlačení chybně reagující imunity, tím se příčina jeho problému také neřeší. Má jít o řešení jeho hlavního problému - stresu, vnitřního stavu mysli, jeho životního trápení, které si nepřipouští a o kterém netuší, že je zde zablokovaný klíč k jeho skutečnému uzdravení. Proto vyvstaly otázky: Co Vás hlavně trápí? Co máte na duši? Co nemáte vyřešeno? Jaký program nosíte v mysli? Imunitní systém komunikuje s myslí a řídí se programem, který si tam pacient díky životním okolnostem utvořil. A v případě revmatoidní artritidy je přítomen jistojistě špatný program, protože imunitní systém si vytváří protilátky, které místo toho, aby své tělo chránily, jej ničí, obracejí se zmateně proti zdánlivému nepříteli, jejž spatřují – chybně – ve vlastní tkáni... To je princip autoimunitní nemoci. Kromě toho mozek komunikuje i s ostatními systémy na regulační ose: hypotalamus – hypofýza - nadledvina hypotalamus – hypofýza - gonáda hypotalamus - autonomní nervový systém – to je ten, který řídí činnost vnitřních orgánů bez našeho vědomí. Příklad: Nevíme o tom, že srdce pracuje, že ve střevu probíhá peristaltika apod., neřídíme je vědomě. Můžeme si tedy udělat představu o tom, že existuje spojení mezi mozkem (neuro-) a žlázami s vnitřní sekrecí (endokrinní systém) = neuroendokrinní osou a zánětem někde v těle. Signály putují po neuroendokrinní ose a zvyšují riziko zánětu u osob s danou predispozicí. Vzájemné reakce mezi neuroendokrinním systémem a zánětlivým místem v těle (srdce, klouby, nervy, žaludek, střevo) jsou závislé na správných funkcích zprostředkovatelů, což jsou chemické sloučeniny, například cytokiny (IL-1 a TNF-alfa). Je třeba se také zmínit o existenci tzv. P substance, což je peptid bolesti. V kloubu uvedeného pacienta, respektive v jeho synoviálním (kloubním) mikroprostředí, probíhá imunitní reakce. Citlivá nervová vlákna při takovém zánětlivém stavu uvolňují P substanci, která zprostředkovává bolest. Zanícené buňky dále uvolňují cytokiny, jako je TNF-alfa, IL-2, IL-8 a IL-12, a konečně také cirkulující aktivované imunitní buňky, jako jsou lymfocyty a monocyty. Tyto všechny aktivity fungují jakožto signály, které putují vzestupně směrem k mozku. Mozek zpracovává poskytnuté informace a díky popsaným osám organizuje nápravná opatření. Například díky ose hypotalamus – hypofýza - nadledvina uvolňuje z nadledvinek kortizol a androgeny, které mají přímý protizánětlivý efekt na tkáně postižené zánětem. Podobně také aktivovaná jemná nervová vlákna v synovii, kůži a šlachách uvolňují vysoké množství protizánětlivých zprostředkovatelů, jako jsou epinefrin, norepinefrin a adenosin. Pokud má mozek chybný program, pak mnohé uvedené regulační mechanizmy nesprávně fungují, původně akutní zánět se mění v chronický a imunitní systém se dostává do chaosu. Přestane svou práci zvládat. Imunolog tedy nabídne imunosupresi. Tento krok bych přirovnal ke dříve používané svěrací kazajce, která se nasazovala šílenému, nezvladatelnému pacientovi, nebezpečnému pro okolí... Ve svěrací kazajce přestal být nebezpečný, ale v jeho nitru se problém stupňoval... Věda postupuje ve svých výzkumech dále a v mnohých případech již není potřeba používat „svěrací kazajku“. Umí analyzovat jednotlivé substance a regulační procesy na popsaných osách, dokáže ovlivňovat, např. doplňovat, snižovat nebo zesilovat, jejich funkce. Můžeme použít termín modulovat chybně fungující reakce. Vznikl dokonce nový lékařský termín modulace. A od něho jsou pak odvozeny léčivé postupy, jakými jsou: imunomodulace, neuroimunomodulace a konečně psychoneuroimunomodulace. Zvláště ten poslední jasně poukazuje na tu skutečnost, že psychika ovlivňuje tělo. Mému pacientovi trvalo dosti dlouhou dobu, než se otevřel a než připustil, že je třeba pracovat s jeho myslí, že musí zcela změnit dosavadní postoje v životě, uklidnit své vztahy s rodinou, v zaměstnání, že již nemůže zdolávat taková množství kilometrů v autě. Že musí zapracovat na dietě, pitném režimu, musí snížit nadváhu. Jeho program v mysli musí umět vést imunitní systém ke správné funkci. Na něm záleží, zda to jeho imunitní systém zvládne nebo zda „půjde do svěrací kazajky“.
Pacient přichází do naší poradny s bolestí kloubů. V klasické ordinaci mu byla diagnostikována revmatoidní artritida, má před sebou artroskopii a plánovanou imunosupresivní léčbu. Toho se bojí, přichází do poradny s myšlenkou, že dostane alternativní přírodní lék, který nahradí chemickou imunosupresi. Je velké postavy, robustní a má nadváhu. Jako bývalý sportovec provozoval silové sporty, 15 let však podniká a má sedavé zaměstnání, stresy a za rok najezdí 40.000 km. Několikrát ženatý, nedůvěřivý a evidentně předpojatý. Do sebe uzavřený, mluví stále o tom, že potřebuje vedení a ten správný lék. Náš rozhovor jsem zahájil filozofickou otázkou: Co Vás trápí? Ale nemám na mysli to, že Vás bolí klouby... Tato otázka pacienta evidentně překvapila. Nepochopil, na co jsem se ho zeptal. On přece přišel do poradny, protože ho trápí bolest kloubů. Nastala typická situace, kdy pacient nemá představu o tom, jak jeho potíže vznikly a s čím souvisejí, proč má zánět v kloubu. Nedává si do souvislosti, že jeho stresy, jeho hektický způsob života se přímo a významně podílel a podílí na jeho nemoci. Nejde tedy prioritně o podávání nějakého léku na jeho bolest kloubu, který onu bolest možná ztlumí. Jeho problém je vysokým procentem imunitní, tvoří se protilátky, které se uplatňují na synovii kloubů - a tam se také objeví zánět - a následně bolest. Imunolog tedy plánuje imunosupresi. Žel - nejde ani o imunosupresi - potlačení chybně reagující imunity, tím se příčina jeho problému také neřeší. Má jít o řešení jeho hlavního problému - stresu, vnitřního stavu mysli, jeho životního trápení, které si nepřipouští a o kterém netuší, že je zde zablokovaný klíč k jeho skutečnému uzdravení. Proto vyvstaly otázky: Co Vás hlavně trápí? Co máte na duši? Co nemáte vyřešeno? Jaký program nosíte v mysli? Imunitní systém komunikuje s myslí a řídí se programem, který si tam pacient díky životním okolnostem utvořil. A v případě revmatoidní artritidy je přítomen jistojistě špatný program, protože imunitní systém si vytváří protilátky, které místo toho, aby své tělo chránily, jej ničí, obracejí se zmateně proti zdánlivému nepříteli, jejž spatřují – chybně – ve vlastní tkáni... To je princip autoimunitní nemoci. Kromě toho mozek komunikuje i s ostatními systémy na regulační ose: hypotalamus – hypofýza - nadledvina hypotalamus – hypofýza - gonáda hypotalamus - autonomní nervový systém – to je ten, který řídí činnost vnitřních orgánů bez našeho vědomí. Příklad: Nevíme o tom, že srdce pracuje, že ve střevu probíhá peristaltika apod., neřídíme je vědomě. Můžeme si tedy udělat představu o tom, že existuje spojení mezi mozkem (neuro-) a žlázami s vnitřní sekrecí (endokrinní systém) = neuroendokrinní osou a zánětem někde v těle. Signály putují po neuroendokrinní ose a zvyšují riziko zánětu u osob s danou predispozicí. Vzájemné reakce mezi neuroendokrinním systémem a zánětlivým místem v těle (srdce, klouby, nervy, žaludek, střevo) jsou závislé na správných funkcích zprostředkovatelů, což jsou chemické sloučeniny, například cytokiny (IL-1 a TNF-alfa). Je třeba se také zmínit o existenci tzv. P substance, což je peptid bolesti. V kloubu uvedeného pacienta, respektive v jeho synoviálním (kloubním) mikroprostředí, probíhá imunitní reakce. Citlivá nervová vlákna při takovém zánětlivém stavu uvolňují P substanci, která zprostředkovává bolest. Zanícené buňky dále uvolňují cytokiny, jako je TNF-alfa, IL-2, IL-8 a IL-12, a konečně také cirkulující aktivované imunitní buňky, jako jsou lymfocyty a monocyty. Tyto všechny aktivity fungují jakožto signály, které putují vzestupně směrem k mozku. Mozek zpracovává poskytnuté informace a díky popsaným osám organizuje nápravná opatření. Například díky ose hypotalamus – hypofýza - nadledvina uvolňuje z nadledvinek kortizol a androgeny, které mají přímý protizánětlivý efekt na tkáně postižené zánětem. Podobně také aktivovaná jemná nervová vlákna v synovii, kůži a šlachách uvolňují vysoké množství protizánětlivých zprostředkovatelů, jako jsou epinefrin, norepinefrin a adenosin. Pokud má mozek chybný program, pak mnohé uvedené regulační mechanizmy nesprávně fungují, původně akutní zánět se mění v chronický a imunitní systém se dostává do chaosu. Přestane svou práci zvládat. Imunolog tedy nabídne imunosupresi. Tento krok bych přirovnal ke dříve používané svěrací kazajce, která se nasazovala šílenému, nezvladatelnému pacientovi, nebezpečnému pro okolí... Ve svěrací kazajce přestal být nebezpečný, ale v jeho nitru se problém stupňoval... Věda postupuje ve svých výzkumech dále a v mnohých případech již není potřeba používat „svěrací kazajku“. Umí analyzovat jednotlivé substance a regulační procesy na popsaných osách, dokáže ovlivňovat, např. doplňovat, snižovat nebo zesilovat, jejich funkce. Můžeme použít termín modulovat chybně fungující reakce. Vznikl dokonce nový lékařský termín modulace. A od něho jsou pak odvozeny léčivé postupy, jakými jsou: imunomodulace, neuroimunomodulace a konečně psychoneuroimunomodulace. Zvláště ten poslední jasně poukazuje na tu skutečnost, že psychika ovlivňuje tělo. Mému pacientovi trvalo dosti dlouhou dobu, než se otevřel a než připustil, že je třeba pracovat s jeho myslí, že musí zcela změnit dosavadní postoje v životě, uklidnit své vztahy s rodinou, v zaměstnání, že již nemůže zdolávat taková množství kilometrů v autě. Že musí zapracovat na dietě, pitném režimu, musí snížit nadváhu. Jeho program v mysli musí umět vést imunitní systém ke správné funkci. Na něm záleží, zda to jeho imunitní systém zvládne nebo zda „půjde do svěrací kazajky“.