Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Dobře se najíst chceme všichni. Ale co to vlastně znamená? To už řeší málokdo. Mnozí o tom, co jí, mnoho nepřemýšlí, nepřipadá jim to důležité. Přitom strava zásadně ovlivňuje naše zdraví, náladu a kondici. Zdraví máme z velké části ve svých rukách, stačí se jen zamyslet nad sebou a nad tím, co jíme. Vše začíná na poli Průmyslové zemědělství je charakteristické vysokými dávkami agrochemikálií, do českých sadů a polí se tak každoročně dostanou tisíce tun pesticidů a miliony tun umělých hnojiv. Zemědělcům usnadňují práci a zvyšují výnosy. Oproti masovému plýtvání koncem osmdesátých let sice spotřeba hnojiv a pesticidů, které se používají k ničení plevelů, hmyzu, hub a plísní, klesla u nás na polovinu, ale v některých evropských státech, například ve Švédsku, jsou na tom podstatně lépe. Zato v Německu se používá asi třikrát více přípravků na jeden hektar zemědělské půdy než u nás. Podle oficiálních testů lze koupit v obchodech. Určitá opatrnost se doporučuje při nákupu rychlené zeleniny na jaře, kdy může obsahovat vyšší hladinu dusičnanů. To se týká zejména hlávkového salátu a ředkviček, u zelí či kapusty stačí odstranit košťál a vnější listy. Ale je určitě lepší konzumovat jablka či mrkev, jejichž růst byl podpořen průmyslovými hnojivy, než jíst jídla z rychlého občerstvení (fast food), uzeniny, chipsy a vše zapíjet Coca-Colou. Dobrou zprávou je, že prodej potravin se značkou „bio“ je na vzestupu, na mnoha místech se rozvíjejí farmářské trhy, zvyšuje se i počet bio prodejen a na podporu ekologického zemědělství jde rok od roku více peněz. Přesto by náš stát měl masivněji podporovat místní zemědělce, produkci ekologicky pěstovaných potravin a vynakládat více peněz na zdravotnickou osvětu. Bohužel na propagaci zdravých potravin a vyvážené stravy zbývá finančních prostředků velice málo. Tajemství potravin aneb Chemie na talíři Obchody přeplněné nesčetnými druhy potravin a potravinářských produktů symbolizující blahobyt. Pokud chce dnešní moderní strava, na trhu uspět, musí být co nejchutnější, nejtrvanlivější, nejvzhlednější… Pestrost výrobků, dlouhá trvanlivost, intenzita chutí a barevná mnohotvárnost si bohužel vybírají svoji daň, a to množství chemikálií, které s jídlem konzumujeme. Přídavných látek – aditiv či tzv. éček, kterými se „vylepšují“ potraviny, jsou stovky druhů. Během posledních desetiletí je v laboratořích vymyslel a masově rozšířil člověk. Přidávané chemické látky zjednodušují a zlevňují výrobu, a tím i zvyšují zisk výrobců. Mezi jednotlivými přídavnými látkami existují velké rozdíly. Do aditiv se počítají jak látky přirozené jako kuchyňská sůl, vitaminy, extrakty koření atd., tak syntetické sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně. Určitou část přijatých chemikálií dokáže náš organismus po zpracování vyloučit, ale jde-li o umělé a těžko odbouratelné sloučeniny nebo je škodlivin moc, dochází k výraznému zatěžování organismu, zejména důležitých orgánů – jater a ledvin. Protože by po překročení určité koncentrace došlo k otravě, ukládají se tyto škodliviny na různá místa v organismu. Tyto „skládky“ mohou být zdrojem mnoha zdravotních problémů – od alergických potíží a ekzémů až po ty nejobávanější, jako jsou srdečně cévní nemoci a rakovina. Ukázka z knihy Co nejíst, když...
Dobře se najíst chceme všichni. Ale co to vlastně znamená? To už řeší málokdo. Mnozí o tom, co jí, mnoho nepřemýšlí, nepřipadá jim to důležité. Přitom strava zásadně ovlivňuje naše zdraví, náladu a kondici. Zdraví máme z velké části ve svých rukách, stačí se jen zamyslet nad sebou a nad tím, co jíme. Vše začíná na poli Průmyslové zemědělství je charakteristické vysokými dávkami agrochemikálií, do českých sadů a polí se tak každoročně dostanou tisíce tun pesticidů a miliony tun umělých hnojiv. Zemědělcům usnadňují práci a zvyšují výnosy. Oproti masovému plýtvání koncem osmdesátých let sice spotřeba hnojiv a pesticidů, které se používají k ničení plevelů, hmyzu, hub a plísní, klesla u nás na polovinu, ale v některých evropských státech, například ve Švédsku, jsou na tom podstatně lépe. Zato v Německu se používá asi třikrát více přípravků na jeden hektar zemědělské půdy než u nás. Podle oficiálních testů lze koupit v obchodech. Určitá opatrnost se doporučuje při nákupu rychlené zeleniny na jaře, kdy může obsahovat vyšší hladinu dusičnanů. To se týká zejména hlávkového salátu a ředkviček, u zelí či kapusty stačí odstranit košťál a vnější listy. Ale je určitě lepší konzumovat jablka či mrkev, jejichž růst byl podpořen průmyslovými hnojivy, než jíst jídla z rychlého občerstvení (fast food), uzeniny, chipsy a vše zapíjet Coca-Colou. Dobrou zprávou je, že prodej potravin se značkou „bio“ je na vzestupu, na mnoha místech se rozvíjejí farmářské trhy, zvyšuje se i počet bio prodejen a na podporu ekologického zemědělství jde rok od roku více peněz. Přesto by náš stát měl masivněji podporovat místní zemědělce, produkci ekologicky pěstovaných potravin a vynakládat více peněz na zdravotnickou osvětu. Bohužel na propagaci zdravých potravin a vyvážené stravy zbývá finančních prostředků velice málo. Tajemství potravin aneb Chemie na talíři Obchody přeplněné nesčetnými druhy potravin a potravinářských produktů symbolizující blahobyt. Pokud chce dnešní moderní strava, na trhu uspět, musí být co nejchutnější, nejtrvanlivější, nejvzhlednější… Pestrost výrobků, dlouhá trvanlivost, intenzita chutí a barevná mnohotvárnost si bohužel vybírají svoji daň, a to množství chemikálií, které s jídlem konzumujeme. Přídavných látek – aditiv či tzv. éček, kterými se „vylepšují“ potraviny, jsou stovky druhů. Během posledních desetiletí je v laboratořích vymyslel a masově rozšířil člověk. Přidávané chemické látky zjednodušují a zlevňují výrobu, a tím i zvyšují zisk výrobců. Mezi jednotlivými přídavnými látkami existují velké rozdíly. Do aditiv se počítají jak látky přirozené jako kuchyňská sůl, vitaminy, extrakty koření atd., tak syntetické sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně. Určitou část přijatých chemikálií dokáže náš organismus po zpracování vyloučit, ale jde-li o umělé a těžko odbouratelné sloučeniny nebo je škodlivin moc, dochází k výraznému zatěžování organismu, zejména důležitých orgánů – jater a ledvin. Protože by po překročení určité koncentrace došlo k otravě, ukládají se tyto škodliviny na různá místa v organismu. Tyto „skládky“ mohou být zdrojem mnoha zdravotních problémů – od alergických potíží a ekzémů až po ty nejobávanější, jako jsou srdečně cévní nemoci a rakovina. Ukázka z knihy Co nejíst, když...