Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Je nutné si uvědomit, že vakcíny byly vyvíjeny v dobách, kdy se příliš mnoho nevědělo o imunitním systému dětí. Oficiální teorie tvrdí, že očkováním se do těla vpraví původce nemoci upravený tak, aby nemohl vyvolat plnou nemoc, ale byl schopný vyvolat imunitní reakci. Tělo na jeho přítomnost reaguje tvorbou protilátek, které v těle dlouhodobě zůstanou a při dalším kontaktu s infekcí zajistí, že se s ní organismus vypořádá podobně, jako je tomu v případě opakovaného kontaktu s nemocí po prodělání přirozené nákazy. Podle této teorie se imunita zajišťuje protilátkami. Jak jsem uvedla v předchozí kapitole, je pravděpodobné, že tato teorie není pravdivá a že protilátky mají v těle jinou funkci. Popíšeme si podrobněji, co přesně dělají vakcíny v imunitním systému (IS). Při přirozené infekci dochází k tvorbě protilátek v situaci, kdy je zvýšená aktivita buněčné Th1 imunity. Následný posun k Th2 tvorbou protilátek nastolí opětnou rovnováhu. Ale vakcína je aplikována zdravému člověku s vyváženými Th1 a Th2 (nebo by měla být takto aplikována). Účinek vakcíny tedy vede ke zvýšení aktivity Th2, nikoli k nastolení rovnováhy. Očkování totiž na rozdíl od přirozené infekce selektivně stimuluje Th2, tj. B buňky k tvorbě protilátek. Jaké jsou důsledky této změny v regulaci a aktivitě imunitního systému? Oslabení celkové obranyschopnosti proti všem infekcím. Obvyklý názor je, že očkování posiluje imunitu. Matky nechávají očkovat své děti v naději, že budou odolnější proti nemocem. Ovšem stimulace B buněk k produkci protilátek neznamená posílení celkové protiinfekční odolnosti, právě naopak. Při silné stimulaci B buněk k produkci protilátek po očkování dochází ke zvýšené aktivitě Th2 složky imunitního systému, což vede k oslabení buněčné protiinfekční imunity (Th1 složky) a zvyšuje se tak náchylnost k infekci a oslabuje obranyschopnost proti ní. Jinými slovy, vakcíny celkovou imunitu oslabují, nikoli posilují. Útlum buněčné zánětlivé Th1 reakce paradoxně zvyšuje náchylnost k nemocem po očkování, včetně těch, proti kterým byl člověk očkován (statisticky epidemií, 9, 12, 13, 15, 21, 30, 32, 33, 34), ale i proti bakteriím a virům, které byly dosud drženy pod kontrolou imunitním systémem. Bylo pro mě překvapením, když jsem zjistila, že očkování může náchylnost k nemoci zvýšit. Jak to, že se neustále tvrdí pravý opak, totiž že očkování proti dané nemoci chrání nebo zajistí slabší průběh? Částečně to bylo naznačeno ve stati o neštovicích a dětské obrně – nemoci se prostě přejmenují. Nemyslete si, dělá se to dosud. Když si lékař myslí, že očkovaný pacient nemůže dostat nemoc, proti které je očkován, nazve ji jiným jménem. Ze záškrtu se stane angína nebo tracheitis (35), z černého kašle astma (http://www.protisedi.cz/article/svetle-chvilky-cerneho-kasle), z dětské obrny syndrom Guillana-Barrého nebo akutní chabá paralýza (AFP) (12, 15) atd. Očkovací status je dokonce považován za diagnostické kritérium, což znamená, že je-li pacient proti konkrétní nemoci očkován, nebude mu často správně diagnostikována. Ukázka z knihy Knihovnička meduňky – Očkování, jeho účinky, následky a jejich léčba.
Je nutné si uvědomit, že vakcíny byly vyvíjeny v dobách, kdy se příliš mnoho nevědělo o imunitním systému dětí. Oficiální teorie tvrdí, že očkováním se do těla vpraví původce nemoci upravený tak, aby nemohl vyvolat plnou nemoc, ale byl schopný vyvolat imunitní reakci. Tělo na jeho přítomnost reaguje tvorbou protilátek, které v těle dlouhodobě zůstanou a při dalším kontaktu s infekcí zajistí, že se s ní organismus vypořádá podobně, jako je tomu v případě opakovaného kontaktu s nemocí po prodělání přirozené nákazy. Podle této teorie se imunita zajišťuje protilátkami. Jak jsem uvedla v předchozí kapitole, je pravděpodobné, že tato teorie není pravdivá a že protilátky mají v těle jinou funkci. Popíšeme si podrobněji, co přesně dělají vakcíny v imunitním systému (IS). Při přirozené infekci dochází k tvorbě protilátek v situaci, kdy je zvýšená aktivita buněčné Th1 imunity. Následný posun k Th2 tvorbou protilátek nastolí opětnou rovnováhu. Ale vakcína je aplikována zdravému člověku s vyváženými Th1 a Th2 (nebo by měla být takto aplikována). Účinek vakcíny tedy vede ke zvýšení aktivity Th2, nikoli k nastolení rovnováhy. Očkování totiž na rozdíl od přirozené infekce selektivně stimuluje Th2, tj. B buňky k tvorbě protilátek. Jaké jsou důsledky této změny v regulaci a aktivitě imunitního systému? Oslabení celkové obranyschopnosti proti všem infekcím. Obvyklý názor je, že očkování posiluje imunitu. Matky nechávají očkovat své děti v naději, že budou odolnější proti nemocem. Ovšem stimulace B buněk k produkci protilátek neznamená posílení celkové protiinfekční odolnosti, právě naopak. Při silné stimulaci B buněk k produkci protilátek po očkování dochází ke zvýšené aktivitě Th2 složky imunitního systému, což vede k oslabení buněčné protiinfekční imunity (Th1 složky) a zvyšuje se tak náchylnost k infekci a oslabuje obranyschopnost proti ní. Jinými slovy, vakcíny celkovou imunitu oslabují, nikoli posilují. Útlum buněčné zánětlivé Th1 reakce paradoxně zvyšuje náchylnost k nemocem po očkování, včetně těch, proti kterým byl člověk očkován (statisticky epidemií, 9, 12, 13, 15, 21, 30, 32, 33, 34), ale i proti bakteriím a virům, které byly dosud drženy pod kontrolou imunitním systémem. Bylo pro mě překvapením, když jsem zjistila, že očkování může náchylnost k nemoci zvýšit. Jak to, že se neustále tvrdí pravý opak, totiž že očkování proti dané nemoci chrání nebo zajistí slabší průběh? Částečně to bylo naznačeno ve stati o neštovicích a dětské obrně – nemoci se prostě přejmenují. Nemyslete si, dělá se to dosud. Když si lékař myslí, že očkovaný pacient nemůže dostat nemoc, proti které je očkován, nazve ji jiným jménem. Ze záškrtu se stane angína nebo tracheitis (35), z černého kašle astma (http://www.protisedi.cz/article/svetle-chvilky-cerneho-kasle), z dětské obrny syndrom Guillana-Barrého nebo akutní chabá paralýza (AFP) (12, 15) atd. Očkovací status je dokonce považován za diagnostické kritérium, což znamená, že je-li pacient proti konkrétní nemoci očkován, nebude mu často správně diagnostikována. Ukázka z knihy Knihovnička meduňky – Očkování, jeho účinky, následky a jejich léčba.