Zdroj: www.celostnimedicina.cz
(článek není vhodný pro zatvrzelé materialisty) Rozum se brání uvěřit tomu, co všechno je jinak, než jak to předkládá oficiální chemicko-řeznická medicína (dáme nějakou chemikálii, a když nepomůže, tak vám to uřízneme). Měl jsem štěstí, že ještě během studií jsem se "obskurními" postupy sám vyléčil ze dvou nemocí označených tehdejšími fakultními docenty za doživotní a nevyléčitelné. Objektivně podloženou nedůvěru k lékařskému „vzdělání“ jsem proto pojal ještě před obdržením VŠ diplomu. V praxi oficiální medicíny jsem se zdržel (naštěstí jen) osm let a několik dalších roků jsem se věnoval nemedicínským aktivitám. Od roku 2001 se intenzivně věnuji výhradně medicíně přírodní a od té doby jsem také nepřetržitě svědkem podobných vyléčení "nevyléčitelných onemocnění“, jaké jsem nejprve zažil sám na sobě. Jsou to příběhy, o kterých si páni docenti a vědci nedovolí ani snít. Nemají tušení, jak mohutné regenerační mechanismy jsou v nevyužívaných rezervách lidského organismu. Jen namátkou tři příklady za všechny ostatní: neoperační regenerace prekancerózních děložních čípků, neoperační zmizení myomů a cyst v hormonálně citlivých tkáních žen (vaječníky, prsní žlázy) remineralizace osteoporotických kostí - veleúspěšný projekt s více než devíti tisíci objektivně měřenými klienty ve třech státech - viz článek zde: Osteoporóza - léčba úspěšně vyřešena!…. a následným oficiálním zákazem další činnosti na tomto projektu, což je zatím jediný projev zájmu státních orgánů dohlížejících na stav české medicíny. Proto si dnes troufám tvrdit (pomineme-li akutní stavy, například úrazy), že nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nevyléčitelní klienti. To není pokus o slovní hříčku, to je smutná zkušenost s neochotou chronicky nemocných klientů vzdát se svého dosavadního sebezničujícího životního stylu, který je příčinou ztráty jejich zdraví. Na základě nespočtu „nečekaných a zázračných" uzdravení se dnes převážně soustřeďuji na nejvýznamnější, klíčové podmínky, potřebné pro uzdravení se z jakékoliv chronické "nevyléčitelné" nemoci. Prvním krokem je snaha vysvětlit každému jednotlivému klientovi, který o něco takového projeví zájem, z jakých zdrojů jeho nemoci přichází. Například že infekce není příčina, to je již následek. Důležité je si hned na začátku uvědomit, že žádná choroba nepřišla jen tak z ničeho, ale že je pouze odpovědí organismu na něco nevhodného z dosavadního života. Nejzákladnější příčiny bývají ve hmotné rovině (například chronické překyselení), ale také na mentální či duchovní úrovni. Pokud je klient ze života odstraní, tak si vytvoří ony potřebné podmínky k tomu, aby jeho "nevyléčitelná" nemoc zmizela. A tady je kámen úrazu - většina postižených není ochotna a schopna svůj dosavadní životní styl změnit. Pokud se nemoc vyskytne u malých dětí, je často nutné měnit životní styl rodičů. Čím je dítě menší, tím větší vliv má matka než otec. Vrozené nebo v raném dětství přicházející choroby dětí jsou zhmotněním něčeho špatného z minulých životů - i když se to propaguje přes genetiku, vývojovou vadu vzniklou v průběhu těhotenství atd. Zavíráním očí před duchovními souvislostmi tyto vazby nepřestanou působit. Prostě zůstanou "neviditelné" pro zatvrzelou materialistickou část veřejnosti. Opakuji: Nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nevyléčitelní klienti. A naopak - čím více změn "normálního"životního stylu dokáže klient natrvalo zrealizovat, tím větších zázraků nečekaného uzdravení se může dočkat. O dalších bonusech v osobním životě ani nemluvě.
(článek není vhodný pro zatvrzelé materialisty) Rozum se brání uvěřit tomu, co všechno je jinak, než jak to předkládá oficiální chemicko-řeznická medicína (dáme nějakou chemikálii, a když nepomůže, tak vám to uřízneme). Měl jsem štěstí, že ještě během studií jsem se "obskurními" postupy sám vyléčil ze dvou nemocí označených tehdejšími fakultními docenty za doživotní a nevyléčitelné. Objektivně podloženou nedůvěru k lékařskému „vzdělání“ jsem proto pojal ještě před obdržením VŠ diplomu. V praxi oficiální medicíny jsem se zdržel (naštěstí jen) osm let a několik dalších roků jsem se věnoval nemedicínským aktivitám. Od roku 2001 se intenzivně věnuji výhradně medicíně přírodní a od té doby jsem také nepřetržitě svědkem podobných vyléčení "nevyléčitelných onemocnění“, jaké jsem nejprve zažil sám na sobě. Jsou to příběhy, o kterých si páni docenti a vědci nedovolí ani snít. Nemají tušení, jak mohutné regenerační mechanismy jsou v nevyužívaných rezervách lidského organismu. Jen namátkou tři příklady za všechny ostatní: neoperační regenerace prekancerózních děložních čípků, neoperační zmizení myomů a cyst v hormonálně citlivých tkáních žen (vaječníky, prsní žlázy) remineralizace osteoporotických kostí - veleúspěšný projekt s více než devíti tisíci objektivně měřenými klienty ve třech státech - viz článek zde: Osteoporóza - léčba úspěšně vyřešena!…. a následným oficiálním zákazem další činnosti na tomto projektu, což je zatím jediný projev zájmu státních orgánů dohlížejících na stav české medicíny. Proto si dnes troufám tvrdit (pomineme-li akutní stavy, například úrazy), že nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nevyléčitelní klienti. To není pokus o slovní hříčku, to je smutná zkušenost s neochotou chronicky nemocných klientů vzdát se svého dosavadního sebezničujícího životního stylu, který je příčinou ztráty jejich zdraví. Na základě nespočtu „nečekaných a zázračných" uzdravení se dnes převážně soustřeďuji na nejvýznamnější, klíčové podmínky, potřebné pro uzdravení se z jakékoliv chronické "nevyléčitelné" nemoci. Prvním krokem je snaha vysvětlit každému jednotlivému klientovi, který o něco takového projeví zájem, z jakých zdrojů jeho nemoci přichází. Například že infekce není příčina, to je již následek. Důležité je si hned na začátku uvědomit, že žádná choroba nepřišla jen tak z ničeho, ale že je pouze odpovědí organismu na něco nevhodného z dosavadního života. Nejzákladnější příčiny bývají ve hmotné rovině (například chronické překyselení), ale také na mentální či duchovní úrovni. Pokud je klient ze života odstraní, tak si vytvoří ony potřebné podmínky k tomu, aby jeho "nevyléčitelná" nemoc zmizela. A tady je kámen úrazu - většina postižených není ochotna a schopna svůj dosavadní životní styl změnit. Pokud se nemoc vyskytne u malých dětí, je často nutné měnit životní styl rodičů. Čím je dítě menší, tím větší vliv má matka než otec. Vrozené nebo v raném dětství přicházející choroby dětí jsou zhmotněním něčeho špatného z minulých životů - i když se to propaguje přes genetiku, vývojovou vadu vzniklou v průběhu těhotenství atd. Zavíráním očí před duchovními souvislostmi tyto vazby nepřestanou působit. Prostě zůstanou "neviditelné" pro zatvrzelou materialistickou část veřejnosti. Opakuji: Nejsou nevyléčitelné nemoci, jsou pouze nevyléčitelní klienti. A naopak - čím více změn "normálního"životního stylu dokáže klient natrvalo zrealizovat, tím větších zázraků nečekaného uzdravení se může dočkat. O dalších bonusech v osobním životě ani nemluvě.