Zdroj: www.celostnimedicina.cz
To byl příběh o ukrytých výzkumných datech. Ve zbývající části této knihy uvidíme, jak farmaceutický průmysl deformuje názory lékařů na léky prostřednictvím zavádějícího a utajeného marketingu. Uvidíme také, jak mohou být výzkumy špatné svým designem a jak se regulačním orgánům nedaří regulovat. Ale na prvním místě se musíme podívat na to, jak se vynalézají nové léky a jak k tomu dochází, že začnou být dostupné na předpis pro všechny pacienty. V každé fázi tohoto procesu se ukrývají pasti, podivné motivy a děsivé příběhy zneužívání. Právě z nich pocházejí nové léky. Z laboratoře k léku Lék je molekula, která dělá něco užitečného někde v lidském těle a naštěstí takovýchto molekul není žádný nedostatek. Některé se nacházejí v přírodě, zvláště v různých rostlinách: to dává smysl, protože s rostlinami sdílíme velkou část své molekulární konstituce. Někdy stačí jen extrahovat molekulu, ale bezpečnější je, že do ní tu a tam přidáte pár kousků něčeho, pomocí komplikovaného chemického procesu, nebo naopak pár kousků uberete v naději, že zvýšíte její sílu nebo redukujete vedlejší účinky. Často máte v hlavě nějakou představu mechanismu, ke kterému míříte, a obvykle je to proto, že kopírujete jiný mechanismus, kterým funguje nějaký již existující lék. Například v těle se nachází enzym jménem cyklooxygenáza, který pomáhá vytvářet molekuly, jež signalizují zánět. Zabráníte-li tomuto enzymu v činnosti, pomáhá snižovat bolest. Takto funguje mnoho léků včetně aspirinu, paracetamolu, ibuprofenu, ketoprofenu, fenoprofenu a tak dále. Když se vám podaří najít novou molekulu, která zabrání cyklooxygenáze v jejím fungování na laboratorní misce, pak pravděpodobně zabrání témuž i u zvířete, a jestli ano, pak bude pravděpodobně pomáhat snižovat bolest u lidí. Jestliže se v minulosti zvířatům ani lidem, kteří brali lék zabraňující enzymu v činnosti, nepřihodilo nic hrozného, je navíc docela pravděpodobné (i když ne jisté), že váš nový lék bude i bezpečný. Nový lék, který pracuje naprosto novým způsobem, představuje mnohem větší riziko, protože je nepředvídatelný a s daleko větší pravděpodobností může selhat v kterémkoli z výše popisovaných kroků. Ale zároveň bude takovýto nový lék i nadějí na významnější pokrok vpřed v lékařské vědě. O napětí mezi kopírováním a inovací si budeme povídat později. Jedním způsobem, jak se vyvíjejí léky, je proces zvaný screening, jedna z vůbec nejnudnějších představitelných prací pro mladého laboratorního vědce. Stovky, možná tisíce molekul, z nichž každá má trošku jiný tvar a velikost, se budou syntetizovat v naději, že budou fungovat na určitém cíli v těle. Potom přijdete s laboratorní metodou, která vám dovolí změřit, jestli lék vyvolává tu změnu, ve kterou doufáte – například zabraňuje enzymu ve správném fungování - , a následně budete zkoušet každý z léků, jeden po druhém, měřit jejich účinky, dokud nepřijdete na ten, který funguje dobře. V tomto období vznikají spousty skvělých dat, aby se hned vyhazovala nebo zamykala do sklepa příslušné farmaceutické firmy. Jakmile najdete něco, co funguje v laboratorní misce, podáte to zvířeti. V této fázi budete měřit spoustu různých věcí. Kolik daného léku naleznete v krvi zvířete poté, co pozře pilulku? Jestliže odpověď zní „velmi málo“, vaši pacienti budou muset jíst koňské dávky, aby do sebe dostali aktivní množství, a to není příliš praktické. Jak dlouho zůstává lék v krvi, než se v těle rozloží? Jestli odpověď zní „jednu hodinu“, budou si vaši pacienti muset brát tabletu dvacetkrát denně a ani to není nejpraktičtější. Můžete sledovat, v co se vaše léčebná molekula promění, když se rozloží v těle, a dělat si starosti, jestli některý z těchto odpadních produktů není sám o sobě škodlivý. Ukázka z knihy Zkorumpovaná farmacie.
To byl příběh o ukrytých výzkumných datech. Ve zbývající části této knihy uvidíme, jak farmaceutický průmysl deformuje názory lékařů na léky prostřednictvím zavádějícího a utajeného marketingu. Uvidíme také, jak mohou být výzkumy špatné svým designem a jak se regulačním orgánům nedaří regulovat. Ale na prvním místě se musíme podívat na to, jak se vynalézají nové léky a jak k tomu dochází, že začnou být dostupné na předpis pro všechny pacienty. V každé fázi tohoto procesu se ukrývají pasti, podivné motivy a děsivé příběhy zneužívání. Právě z nich pocházejí nové léky. Z laboratoře k léku Lék je molekula, která dělá něco užitečného někde v lidském těle a naštěstí takovýchto molekul není žádný nedostatek. Některé se nacházejí v přírodě, zvláště v různých rostlinách: to dává smysl, protože s rostlinami sdílíme velkou část své molekulární konstituce. Někdy stačí jen extrahovat molekulu, ale bezpečnější je, že do ní tu a tam přidáte pár kousků něčeho, pomocí komplikovaného chemického procesu, nebo naopak pár kousků uberete v naději, že zvýšíte její sílu nebo redukujete vedlejší účinky. Často máte v hlavě nějakou představu mechanismu, ke kterému míříte, a obvykle je to proto, že kopírujete jiný mechanismus, kterým funguje nějaký již existující lék. Například v těle se nachází enzym jménem cyklooxygenáza, který pomáhá vytvářet molekuly, jež signalizují zánět. Zabráníte-li tomuto enzymu v činnosti, pomáhá snižovat bolest. Takto funguje mnoho léků včetně aspirinu, paracetamolu, ibuprofenu, ketoprofenu, fenoprofenu a tak dále. Když se vám podaří najít novou molekulu, která zabrání cyklooxygenáze v jejím fungování na laboratorní misce, pak pravděpodobně zabrání témuž i u zvířete, a jestli ano, pak bude pravděpodobně pomáhat snižovat bolest u lidí. Jestliže se v minulosti zvířatům ani lidem, kteří brali lék zabraňující enzymu v činnosti, nepřihodilo nic hrozného, je navíc docela pravděpodobné (i když ne jisté), že váš nový lék bude i bezpečný. Nový lék, který pracuje naprosto novým způsobem, představuje mnohem větší riziko, protože je nepředvídatelný a s daleko větší pravděpodobností může selhat v kterémkoli z výše popisovaných kroků. Ale zároveň bude takovýto nový lék i nadějí na významnější pokrok vpřed v lékařské vědě. O napětí mezi kopírováním a inovací si budeme povídat později. Jedním způsobem, jak se vyvíjejí léky, je proces zvaný screening, jedna z vůbec nejnudnějších představitelných prací pro mladého laboratorního vědce. Stovky, možná tisíce molekul, z nichž každá má trošku jiný tvar a velikost, se budou syntetizovat v naději, že budou fungovat na určitém cíli v těle. Potom přijdete s laboratorní metodou, která vám dovolí změřit, jestli lék vyvolává tu změnu, ve kterou doufáte – například zabraňuje enzymu ve správném fungování - , a následně budete zkoušet každý z léků, jeden po druhém, měřit jejich účinky, dokud nepřijdete na ten, který funguje dobře. V tomto období vznikají spousty skvělých dat, aby se hned vyhazovala nebo zamykala do sklepa příslušné farmaceutické firmy. Jakmile najdete něco, co funguje v laboratorní misce, podáte to zvířeti. V této fázi budete měřit spoustu různých věcí. Kolik daného léku naleznete v krvi zvířete poté, co pozře pilulku? Jestliže odpověď zní „velmi málo“, vaši pacienti budou muset jíst koňské dávky, aby do sebe dostali aktivní množství, a to není příliš praktické. Jak dlouho zůstává lék v krvi, než se v těle rozloží? Jestli odpověď zní „jednu hodinu“, budou si vaši pacienti muset brát tabletu dvacetkrát denně a ani to není nejpraktičtější. Můžete sledovat, v co se vaše léčebná molekula promění, když se rozloží v těle, a dělat si starosti, jestli některý z těchto odpadních produktů není sám o sobě škodlivý. Ukázka z knihy Zkorumpovaná farmacie.