Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Když kolem nás Emily běhala na dráze, všichni jsme si všimli, jak vynikající běžecký styl má. Jako by se nad zemí vznášela tak lehce a bez námahy, že bylo stěží slyšet, jak se její nohy dotýkají země. Ten pohyb byl jako z jiného světa a díky svému dokonalému stylu se stala vzorem pro všechny účastníky kurzu. Emily byly tři roky a její rodiče ten den přišli na kurz výuky ChiRunningu. Děti běhají přirozeně. Když chtějí dohnat své kamarády při hře na babu, jen se soustředí na vyhlédnutí spoluhráče a jejich tělo myšlenku prostě následuje. O běhání nepřemýšlejí. Užívají si hru a tak dobře se baví, že pro ně běhání neznamená vůbec žádnou námahu. A protože do svých pohybů vkládají jen velmi málo úsilí, snižuje se i nebezpečí, že se poraní. Jejich klouby netrpí žádnými nárazy a nenapínají svaly způsobem, který jejich pohyby vycházejí ze zábavy a hry? Po vítězství na olympiádě 2002 řekla krasobruslařka Sarah Hughesová: „Nemyslela jsem na zlatou medaili, prostě jsem se chtěla pobavit a užít si to… Měla jsem v plánu bruslit tak, jak nejlépe umím.“ Nebylo těžké poznat, jak moc si jízdu užívala. Pocit spokojenosti a radosti umožnil, že energie z jejího těla naplnila stadion, a přenesl se i na diváky. Na druhé straně Michelle Kwanovou, pětinásobnou mistryni světa, kamera zachytila těsně předtím, než šla na led. Obavy v jejím obličeji ukazovaly, že je pod tlakem, protože chce pro svou zemi získat zlato. Vůbec nevypadala uvolněně a hravě. Rozbušilo se mi z ní srdce. Napětí, které v sobě nesla, zabránilo její nejlepší energii proudit tělem, takže nakonec předvedla výkon daleko pod svými možnostmi a odešla s bronzovou medailí. Dovolím si tvrdit, že většina z nás dokázala na základní škole běhat bez potíží a necítit tlak na výkon. Jenže od té doby jsme ten pocit ztratili. Stejně jako Michelle trpíme obavami z podávaného výkonu, takže jsme napjatí, nevnímáme sami sebe a nedokážeme ze sebe dostat to nejlepší. Abychom tuto snadnost a radost znovu nabyli, musíme své tělo naučit vědomě se uvolnit a pohybovat, takže nám běh bude znovu připadat snadný jako kdysi. Dobrým způsobem, jak se naučit uvolnit, pro mě bylo zkoumání jevu, který jsem nazval vnímaná míra námahy. Řekněme například, že Joan je průměrná běžkyně ve slušné kondici. Ráno si vždy vyráží zaběhat několik mil rychlostí jedné míle za devět minut. Dělá to tak celé týdny a dokáže fyzicky rozeznat, jak takovou rychlost vnímá. Připadá jí jako příjemná, pohodlná a snadná. Pak jednou večer vyrazí na oslavu, tancuje při báječném rock and rollu a dá si pár piv. Druhý den ráno se donutí vstát z postele a jde si zaběhat se sousedem, který také rád běhá rychlostí jedné míle za devět minut. Když se rozběhnou, zeptá se ho, jak rychle běží, protože jí připadá, že příliš rychle. Ujistí ji, že mají správné tempo, míli přesně za devět minut. Jenže ona má pocit, jako by se hnala za autobusem přes celé město. Nohy má unavené, funí jako nákladní lokomotiva a není si jistá, jak dlouho ještě vydrží. Její vnímaná míra námahy je výrazně vyšší, než byla den předtím, ale přitom běží stejným tempem. Vaše vnímaná míra námahy je to, jak se cítíte při tom, co děláte, bez ohledu na to, co skutečně děláte. ChiRunning klade zásadní důraz na to, abyste se nastavili tak, aby nic neblokovalo tok energie, která pak může protékat vaším tělem. Dosáhnete toho pomocí udržování správného postoje, uvolněním a otevřením kloubů a povolením svalů a tím, že v sobě při běhu nebudete zadržovat žádné napětí. Budete-li tyto zásady dodržovat, vaše vnímaná míra námahy bude nižší než obvykle, ať poběžíte jakkoli rychle. Jak se bude efektivita vašeho běžeckého stylu zvyšovat, budete moci běhat rychleji, popřípadě dál, ale s nižší vnímanou mírou námahy. Neexistuje důvod, proč byste se nemohli dostat do vynikající formy bez bolesti a vyčerpání. A neexistuje důvod, proč by to nemohlo být zábavné. Jak se bude zvyšovat vaše schopnost běhat správně, budete si běh čím dál víc užívat. A naopak, čím víc si budete běh užívat, tím rychleji se bude zvyšovat vaše schopnost běhat správně. Ukázka z knihy ChiRunning.
Když kolem nás Emily běhala na dráze, všichni jsme si všimli, jak vynikající běžecký styl má. Jako by se nad zemí vznášela tak lehce a bez námahy, že bylo stěží slyšet, jak se její nohy dotýkají země. Ten pohyb byl jako z jiného světa a díky svému dokonalému stylu se stala vzorem pro všechny účastníky kurzu. Emily byly tři roky a její rodiče ten den přišli na kurz výuky ChiRunningu. Děti běhají přirozeně. Když chtějí dohnat své kamarády při hře na babu, jen se soustředí na vyhlédnutí spoluhráče a jejich tělo myšlenku prostě následuje. O běhání nepřemýšlejí. Užívají si hru a tak dobře se baví, že pro ně běhání neznamená vůbec žádnou námahu. A protože do svých pohybů vkládají jen velmi málo úsilí, snižuje se i nebezpečí, že se poraní. Jejich klouby netrpí žádnými nárazy a nenapínají svaly způsobem, který jejich pohyby vycházejí ze zábavy a hry? Po vítězství na olympiádě 2002 řekla krasobruslařka Sarah Hughesová: „Nemyslela jsem na zlatou medaili, prostě jsem se chtěla pobavit a užít si to… Měla jsem v plánu bruslit tak, jak nejlépe umím.“ Nebylo těžké poznat, jak moc si jízdu užívala. Pocit spokojenosti a radosti umožnil, že energie z jejího těla naplnila stadion, a přenesl se i na diváky. Na druhé straně Michelle Kwanovou, pětinásobnou mistryni světa, kamera zachytila těsně předtím, než šla na led. Obavy v jejím obličeji ukazovaly, že je pod tlakem, protože chce pro svou zemi získat zlato. Vůbec nevypadala uvolněně a hravě. Rozbušilo se mi z ní srdce. Napětí, které v sobě nesla, zabránilo její nejlepší energii proudit tělem, takže nakonec předvedla výkon daleko pod svými možnostmi a odešla s bronzovou medailí. Dovolím si tvrdit, že většina z nás dokázala na základní škole běhat bez potíží a necítit tlak na výkon. Jenže od té doby jsme ten pocit ztratili. Stejně jako Michelle trpíme obavami z podávaného výkonu, takže jsme napjatí, nevnímáme sami sebe a nedokážeme ze sebe dostat to nejlepší. Abychom tuto snadnost a radost znovu nabyli, musíme své tělo naučit vědomě se uvolnit a pohybovat, takže nám běh bude znovu připadat snadný jako kdysi. Dobrým způsobem, jak se naučit uvolnit, pro mě bylo zkoumání jevu, který jsem nazval vnímaná míra námahy. Řekněme například, že Joan je průměrná běžkyně ve slušné kondici. Ráno si vždy vyráží zaběhat několik mil rychlostí jedné míle za devět minut. Dělá to tak celé týdny a dokáže fyzicky rozeznat, jak takovou rychlost vnímá. Připadá jí jako příjemná, pohodlná a snadná. Pak jednou večer vyrazí na oslavu, tancuje při báječném rock and rollu a dá si pár piv. Druhý den ráno se donutí vstát z postele a jde si zaběhat se sousedem, který také rád běhá rychlostí jedné míle za devět minut. Když se rozběhnou, zeptá se ho, jak rychle běží, protože jí připadá, že příliš rychle. Ujistí ji, že mají správné tempo, míli přesně za devět minut. Jenže ona má pocit, jako by se hnala za autobusem přes celé město. Nohy má unavené, funí jako nákladní lokomotiva a není si jistá, jak dlouho ještě vydrží. Její vnímaná míra námahy je výrazně vyšší, než byla den předtím, ale přitom běží stejným tempem. Vaše vnímaná míra námahy je to, jak se cítíte při tom, co děláte, bez ohledu na to, co skutečně děláte. ChiRunning klade zásadní důraz na to, abyste se nastavili tak, aby nic neblokovalo tok energie, která pak může protékat vaším tělem. Dosáhnete toho pomocí udržování správného postoje, uvolněním a otevřením kloubů a povolením svalů a tím, že v sobě při běhu nebudete zadržovat žádné napětí. Budete-li tyto zásady dodržovat, vaše vnímaná míra námahy bude nižší než obvykle, ať poběžíte jakkoli rychle. Jak se bude efektivita vašeho běžeckého stylu zvyšovat, budete moci běhat rychleji, popřípadě dál, ale s nižší vnímanou mírou námahy. Neexistuje důvod, proč byste se nemohli dostat do vynikající formy bez bolesti a vyčerpání. A neexistuje důvod, proč by to nemohlo být zábavné. Jak se bude zvyšovat vaše schopnost běhat správně, budete si běh čím dál víc užívat. A naopak, čím víc si budete běh užívat, tím rychleji se bude zvyšovat vaše schopnost běhat správně. Ukázka z knihy ChiRunning.