Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Resveratrol se poprvé dostal do centra pozornosti díky jevu známému jako francouzský paradox. Antioxidačními schopnostmi resveratrolu začali vědci vysvětlovat, proč Francouzi trpí ve srovnání s jinými národy méně často chorobami srdce a cév, ačkoliv je jejich jídelníček bohatý na živočišné tuky. V posledních letech se ale ukazuje, že se tato látka vyznačuje i silným epigenetickým působením, takže při pravidelné konzumaci dokáže ovlivnit, které z našich genů se projeví a které nikoliv. Díky tomu se může stát účinnou součástí prevence a léčby řady vážných nemocí, včetně nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, Alzheimerovy choroby či diabetu. Resveratrol je z chemického hlediska derivát stilbenu. Vyskytuje se v širokém spektru ovoce a zeleniny, přičemž nejznámějším zdrojem jsou slupky a jadérka modré révy vinné. Díky tomu se ve značných koncentracích vyskytuje i v červeném víně, ve výrazně nižším množství ve víně bílém a růžovém. Dále ho najdeme například v arašídech, černém rybízu, borůvkách či moruších. Jeho funkce v rostlinách není zcela přesně popsána, pravděpodobně ale hraje roli v ochraně před plísňovými chorobami. Historie Jev nazvaný „francouzský paradox“ poprvé odborně popsal irský lékař Samuel Black již v roce 1819. Právě on jako první vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu kardiovaskulárních chorob ve francouzské populaci může být pravidelná konzumace červeného vína. Postupem času se k tomuto názoru přiklánělo stále více vědců. Resveratrol byl poprvé izolován již v roce 1940, předmětem intenzivního vědeckého zkoumání se stal až v 90. letech 20. století. Účinky Nejdůkladněji je resveratrol popsán z hlediska antioxidačního působení, které je skutečně velmi výrazné. Postupně se ale ukázalo, že hlavní klíč k jeho účinnosti je třeba hledat v oblasti epigenetiky. Ovlivňuje například acetylaci histonů. Histony jsou proteiny, které vytvářejí komplexy s DNA a jsou důležité pro její správné prostorové uspořádání. Regulací acetylace histonů resveratrol ovlivňuje transkripci genů – proces, při kterém jsou syntetizovány bílkoviny. Neovlivňuje tedy přímo naši genetickou informaci, ale spolurozhoduje o tom, která její část se nakonec projeví. Resveratrol má díky svému epigenetickému působení vliv na proces proliferace, tedy rychlé množení buněk. Poruchy tohoto procesu se přitom objevují při většině typů nádorových onemocnění. Potlačením tvorby enzymu cyklooxygenázy navíc resveratrol snižuje tvorbu prostaglandinů, které nejen podporují zánětlivé procesy, ale rovněž i stimulují růst nádorových buněk. Resveratrol má rovněž protizánětlivé účinky protikolitidě neboli zánětu tlustého střeva, a to i proti těm typům, které souvisejí se vznikem nádorů tohoto orgánu, zejména pak ulcerózní kolitidě. Vzhledem ke své schopnosti vázat se na estrogenové receptory dokáže ovlivňovat i vznik a vývoj rakoviny prsu. Díky svým antioxidačním účinkům ovlivňuje resveratrol též metabolismus tuků, potlačuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou i shlukování krevních destiček, což jsou všechno procesy, které hrají důležitou roli při vzniku aterosklerózy. Užitečný může být i při odstraňování následků infarktu. Preventivní efekt proti chorobám srdce a cév byl prokázán také u kuřáků. Principem protizánětlivého působení resveratroluje potlačení transkripce čili přepisu genů, které jsou zodpovědné za zrod zánětlivých procesů. Právě zánět přitom hraje důležitou roli při vzniku řady vážných onemocnění, ať už jsou to choroby srdce a cév, některé typy nádorů, diabetes, ale také obezita. Resveratol rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. Protizánětlivé účinky resveratrolu se příznivě projevily například při astmatu a dalších chorobách dýchacího systému. Potlačuje totiž uvolňování zánětlivých mediátorů z buněk epitelu dýchacích cest. Je sice o něco méně účinný než glukokortikoidy, zato ale účinkuje i u osob, u nichž léčba glukokortikoidy z nějakého důvodu nezabírá. Výzkumů na toto téma bylo zatím provedeno jen málo a princip tohoto působení nebyl doposud zcela objasněn, ukazuje se ale, že resveratrol vykazuje výrazný neuroprotektivní efekt, tj. chrání buňky nervového systému před poškozením. Dvě studie potvrdily, že vysoké dávky resveratrolu jsou schopny stabilizovat hladinu amyloidu beta 40, což je jedna z hlavních složek amyloidních plaků, které se objevují v mozku osob trpících Alzheimerovou chorobou. Delší pravidelné užívání také zlepšuje krevní zásobení mozku, dlouhodobou paměť i funkci hippocampu, což je část mozku zodpovídající právě za paměť. Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1, enzymu, který reguluje expresi některých genů a který se podílí na řadě procesů buněčné regulace. Deacetyluje proteiny, které ovlivňují schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí a přispívají tím k dlouhověkosti. Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o výrazný úbytek vrásek při dlouhodobém užívání. Nízká hladina sirtuinu 1 byla navíc zaznamenána v buňkách s vysokou mírou inzulinové rezistence, takže je pravděpodobné, že resveratrol může hrát pozitivní roli i v prevenci a léčbě diabetu 2. typu. Užívání Jak už jsme uvedli výše, resveratrol se vyskytuje v řadě přírodních zdrojů, přičemž nejznámějším z nich je červené víno. Problém je ale kromě přítomnosti alkoholu i v tom, že v červeném víně obsah resveratrolu kolísá v závislosti na mnoha faktorech a především není celkově příliš vysoký – obvykle jde maximálně o jednotky miligramů v jedné skleničce. Doporučované dávky jsou přitom řádově vyšší, kolísají od 20 až po 5 000 mg denně, přičemž pro léčebné účely se obvykle pohybují od 1 000 mg výše. Pro dosažení výraznějšího efektu je proto jednoznačně vhodnější užívání formou doplňků stravy. Resveratrol Epigemic naleznete v naší nabídce.
Resveratrol se poprvé dostal do centra pozornosti díky jevu známému jako francouzský paradox. Antioxidačními schopnostmi resveratrolu začali vědci vysvětlovat, proč Francouzi trpí ve srovnání s jinými národy méně často chorobami srdce a cév, ačkoliv je jejich jídelníček bohatý na živočišné tuky. V posledních letech se ale ukazuje, že se tato látka vyznačuje i silným epigenetickým působením, takže při pravidelné konzumaci dokáže ovlivnit, které z našich genů se projeví a které nikoliv. Díky tomu se může stát účinnou součástí prevence a léčby řady vážných nemocí, včetně nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, Alzheimerovy choroby či diabetu. Resveratrol je z chemického hlediska derivát stilbenu. Vyskytuje se v širokém spektru ovoce a zeleniny, přičemž nejznámějším zdrojem jsou slupky a jadérka modré révy vinné. Díky tomu se ve značných koncentracích vyskytuje i v červeném víně, ve výrazně nižším množství ve víně bílém a růžovém. Dále ho najdeme například v arašídech, černém rybízu, borůvkách či moruších. Jeho funkce v rostlinách není zcela přesně popsána, pravděpodobně ale hraje roli v ochraně před plísňovými chorobami. Historie Jev nazvaný „francouzský paradox“ poprvé odborně popsal irský lékař Samuel Black již v roce 1819. Právě on jako první vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu kardiovaskulárních chorob ve francouzské populaci může být pravidelná konzumace červeného vína. Postupem času se k tomuto názoru přiklánělo stále více vědců. Resveratrol byl poprvé izolován již v roce 1940, předmětem intenzivního vědeckého zkoumání se stal až v 90. letech 20. století. Účinky Nejdůkladněji je resveratrol popsán z hlediska antioxidačního působení, které je skutečně velmi výrazné. Postupně se ale ukázalo, že hlavní klíč k jeho účinnosti je třeba hledat v oblasti epigenetiky. Ovlivňuje například acetylaci histonů. Histony jsou proteiny, které vytvářejí komplexy s DNA a jsou důležité pro její správné prostorové uspořádání. Regulací acetylace histonů resveratrol ovlivňuje transkripci genů – proces, při kterém jsou syntetizovány bílkoviny. Neovlivňuje tedy přímo naši genetickou informaci, ale spolurozhoduje o tom, která její část se nakonec projeví. Resveratrol má díky svému epigenetickému působení vliv na proces proliferace, tedy rychlé množení buněk. Poruchy tohoto procesu se přitom objevují při většině typů nádorových onemocnění. Potlačením tvorby enzymu cyklooxygenázy navíc resveratrol snižuje tvorbu prostaglandinů, které nejen podporují zánětlivé procesy, ale rovněž i stimulují růst nádorových buněk. Resveratrol má rovněž protizánětlivé účinky protikolitidě neboli zánětu tlustého střeva, a to i proti těm typům, které souvisejí se vznikem nádorů tohoto orgánu, zejména pak ulcerózní kolitidě. Vzhledem ke své schopnosti vázat se na estrogenové receptory dokáže ovlivňovat i vznik a vývoj rakoviny prsu. Díky svým antioxidačním účinkům ovlivňuje resveratrol též metabolismus tuků, potlačuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou i shlukování krevních destiček, což jsou všechno procesy, které hrají důležitou roli při vzniku aterosklerózy. Užitečný může být i při odstraňování následků infarktu. Preventivní efekt proti chorobám srdce a cév byl prokázán také u kuřáků. Principem protizánětlivého působení resveratroluje potlačení transkripce čili přepisu genů, které jsou zodpovědné za zrod zánětlivých procesů. Právě zánět přitom hraje důležitou roli při vzniku řady vážných onemocnění, ať už jsou to choroby srdce a cév, některé typy nádorů, diabetes, ale také obezita. Resveratol rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. Protizánětlivé účinky resveratrolu se příznivě projevily například při astmatu a dalších chorobách dýchacího systému. Potlačuje totiž uvolňování zánětlivých mediátorů z buněk epitelu dýchacích cest. Je sice o něco méně účinný než glukokortikoidy, zato ale účinkuje i u osob, u nichž léčba glukokortikoidy z nějakého důvodu nezabírá. Výzkumů na toto téma bylo zatím provedeno jen málo a princip tohoto působení nebyl doposud zcela objasněn, ukazuje se ale, že resveratrol vykazuje výrazný neuroprotektivní efekt, tj. chrání buňky nervového systému před poškozením. Dvě studie potvrdily, že vysoké dávky resveratrolu jsou schopny stabilizovat hladinu amyloidu beta 40, což je jedna z hlavních složek amyloidních plaků, které se objevují v mozku osob trpících Alzheimerovou chorobou. Delší pravidelné užívání také zlepšuje krevní zásobení mozku, dlouhodobou paměť i funkci hippocampu, což je část mozku zodpovídající právě za paměť. Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1, enzymu, který reguluje expresi některých genů a který se podílí na řadě procesů buněčné regulace. Deacetyluje proteiny, které ovlivňují schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí a přispívají tím k dlouhověkosti. Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o výrazný úbytek vrásek při dlouhodobém užívání. Nízká hladina sirtuinu 1 byla navíc zaznamenána v buňkách s vysokou mírou inzulinové rezistence, takže je pravděpodobné, že resveratrol může hrát pozitivní roli i v prevenci a léčbě diabetu 2. typu. Užívání Jak už jsme uvedli výše, resveratrol se vyskytuje v řadě přírodních zdrojů, přičemž nejznámějším z nich je červené víno. Problém je ale kromě přítomnosti alkoholu i v tom, že v červeném víně obsah resveratrolu kolísá v závislosti na mnoha faktorech a především není celkově příliš vysoký – obvykle jde maximálně o jednotky miligramů v jedné skleničce. Doporučované dávky jsou přitom řádově vyšší, kolísají od 20 až po 5 000 mg denně, přičemž pro léčebné účely se obvykle pohybují od 1 000 mg výše. Pro dosažení výraznějšího efektu je proto jednoznačně vhodnější užívání formou doplňků stravy. Resveratrol Epigemic naleznete v naší nabídce.