Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Při náhlé, život ohrožující nehodě, kdy jsou ohroženy životní funkce, je nutné poskytnout neodkladnou resuscitaci. Zjistíme, zda je postižený při vědomí. Zjistíme, zda dýchá, nebo chrčí a má ucpané dýchací cesty. V tom případě je musíme vyčistit. Při zástavě dýchání je postižený ohrožen dušením. Nedostatek kyslíku a přebytek oxidu uhličitého v krvi poškozují funkce všech orgánů. Při poruše průchodnosti dýchacích cest se objevuje zamodrání kůže (cyanóza) a do 3 minut ztráta vědomí a zástava oběhu. Dýchací cesty vyčistíme. Pokud postižený nedýchá, zahájíme ihned umělé dýchání z plic do plic, případně nepřímou masáž srdce. Při překážce v dýchacích cestách se může jednat o: Zapadlý jazyk – časté u starých lidí ve spánku, když si vyjmuli zubní protézy. První pomoc spočívá v záklonu hlavy – pozor ale na poranění krční páteře. Není-li poškozena krční páteř, provedeme záklon hlavy. Lepší je spojit ho navíc s předsunutím dolní čelisti. Při cizím tělese v dýchacích cestách se postižený dusí, bojuje o dech a snaží se kašlem cizí těleso odstranit. Nejjednodušší pomocí je úder mezi lopatky. Skloňte hlavu postiženého až pod úroveň hrudníku a poté ho několikrát silně udeřte do zad. U kojenců a malých dětí provádíme následujícím způsobem - úderem mezi lopatky s hlavičkou níže. Nebyl-li úder do zad dostačující, použijeme mnohdy účinnější Heimlichův hmat. Při něm se postavíme za postiženého a pěst tiskneme přímo pod prsní kost. Druhou ruku v pěst přiložíme na předchozí a prudce zatlačíme směrem k bránici. U ležícího pacienta poklekneme rozkročmo nad jeho pánev čelem k jeho hlavě a spojenýma rukama provádíme údery směrem nahoru na dolním konci prsní kosti. Pokud jste sami a dusíte se, zatlačte si na břicho nebo lehněte na opěradlo židle. V případě, že postižený nedýchá a jeho dýchací cesty jsou volné, provedeme umělé dýchání z plic do plic: Přesvědčíme se, že postižený leží na dostatečně pevném podkladu. Zakloníme mu hlavu tlakem naší ruky na jeho čelo tak, aby mu poklesla brada a otevřela se ústa, čímž uvolníme jeho dýchací cesty. Palcem a ukazováčkem ruky, která drží čelo postiženého, stiskneme jeho obě nosní dírky a zhluboka se nadechneme, své rty přitiskneme pevně na ústa postiženého a vydechneme vzduch do jeho plic. Při tom pozorujeme jeho hrudník, zda se zvedá. Počkáme, až hrudník poklesne, a pokračujeme v dýchání z úst do úst. Po prvních dvou deších hmatáme pulz na krční tepně. Je-li hmatný, pokračujeme v dýchání frekvencí jeden dech za pět vteřin – to je asi 12x za minutu. U dětí do 10 let dýcháme rychleji – v intervalu asi po 3 vteřinách. U dětí dýcháme současně do úst a do nosu. U novorozenců pak velmi jemně frekvencí 40 dechů za minutu. Občas zmáčkneme nadbřišek, abychom vypudili ze žaludku vzduch, který se tam mohl dostat. Ukázka z knihy Předlékařská první pomoc alternativními metodami.
Při náhlé, život ohrožující nehodě, kdy jsou ohroženy životní funkce, je nutné poskytnout neodkladnou resuscitaci. Zjistíme, zda je postižený při vědomí. Zjistíme, zda dýchá, nebo chrčí a má ucpané dýchací cesty. V tom případě je musíme vyčistit. Při zástavě dýchání je postižený ohrožen dušením. Nedostatek kyslíku a přebytek oxidu uhličitého v krvi poškozují funkce všech orgánů. Při poruše průchodnosti dýchacích cest se objevuje zamodrání kůže (cyanóza) a do 3 minut ztráta vědomí a zástava oběhu. Dýchací cesty vyčistíme. Pokud postižený nedýchá, zahájíme ihned umělé dýchání z plic do plic, případně nepřímou masáž srdce. Při překážce v dýchacích cestách se může jednat o: Zapadlý jazyk – časté u starých lidí ve spánku, když si vyjmuli zubní protézy. První pomoc spočívá v záklonu hlavy – pozor ale na poranění krční páteře. Není-li poškozena krční páteř, provedeme záklon hlavy. Lepší je spojit ho navíc s předsunutím dolní čelisti. Při cizím tělese v dýchacích cestách se postižený dusí, bojuje o dech a snaží se kašlem cizí těleso odstranit. Nejjednodušší pomocí je úder mezi lopatky. Skloňte hlavu postiženého až pod úroveň hrudníku a poté ho několikrát silně udeřte do zad. U kojenců a malých dětí provádíme následujícím způsobem - úderem mezi lopatky s hlavičkou níže. Nebyl-li úder do zad dostačující, použijeme mnohdy účinnější Heimlichův hmat. Při něm se postavíme za postiženého a pěst tiskneme přímo pod prsní kost. Druhou ruku v pěst přiložíme na předchozí a prudce zatlačíme směrem k bránici. U ležícího pacienta poklekneme rozkročmo nad jeho pánev čelem k jeho hlavě a spojenýma rukama provádíme údery směrem nahoru na dolním konci prsní kosti. Pokud jste sami a dusíte se, zatlačte si na břicho nebo lehněte na opěradlo židle. V případě, že postižený nedýchá a jeho dýchací cesty jsou volné, provedeme umělé dýchání z plic do plic: Přesvědčíme se, že postižený leží na dostatečně pevném podkladu. Zakloníme mu hlavu tlakem naší ruky na jeho čelo tak, aby mu poklesla brada a otevřela se ústa, čímž uvolníme jeho dýchací cesty. Palcem a ukazováčkem ruky, která drží čelo postiženého, stiskneme jeho obě nosní dírky a zhluboka se nadechneme, své rty přitiskneme pevně na ústa postiženého a vydechneme vzduch do jeho plic. Při tom pozorujeme jeho hrudník, zda se zvedá. Počkáme, až hrudník poklesne, a pokračujeme v dýchání z úst do úst. Po prvních dvou deších hmatáme pulz na krční tepně. Je-li hmatný, pokračujeme v dýchání frekvencí jeden dech za pět vteřin – to je asi 12x za minutu. U dětí do 10 let dýcháme rychleji – v intervalu asi po 3 vteřinách. U dětí dýcháme současně do úst a do nosu. U novorozenců pak velmi jemně frekvencí 40 dechů za minutu. Občas zmáčkneme nadbřišek, abychom vypudili ze žaludku vzduch, který se tam mohl dostat. Ukázka z knihy Předlékařská první pomoc alternativními metodami.