Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Někdy se nám dějí tak zlé věci, že je velmi těžké cítit se spokojeně. Jenže z čistě praktického hlediska pro nás není dobré, za žádných okolností, cítit nespokojenost. Svět totiž funguje jako zrcadlo a odráží nám naše pocity zpět. Jakákoliv, byť jen vnitřní, stížnost na to, co se děje, vytváří kolem nás neharmonické vlnění. A to někdy může způsobit spirálu dalších nechtěných okolností. Moudří lidé se tak snaží vidět ve všem raději jen to dobré. Nejsem zastáncem potlačování a vyhýbání se negativním emocím. Protože například „rozčíliti se je velmi zdravé,“ říkával kdysi i Vladimír Menšík; hněv nás může zase mobilizovat k akci a potoky slz být tou nejlepší očistou, kterou tělo i duše potřebuje. Ale nespokojenost? Ta je k ničemu. Všechno se děje v náš prospěch, i když to právě teď třeba nevidíme Výhodné je radovat se úplně ze všeho. Vadim Zéland v VIII. díle Ovlivňování reality (2009: 87) píše: „Je třeba pozorovat, jak se život mění k lepšímu, chytat se každého stébla radosti, ve všem hledat dobrá znamení.“ A hlavně si také pamatovat stav, kdy jsme byli doslova neseni nadšením, jako bychom měli křídla a tento sváteční pocit si v duši stále hýčkat a mazlit se s ním. Protože, dodávám teď již já, právě tento vysoce radostný pocit dokáže roztočit tu správnou spirálu příznivých okolností a štěstí. Důvod k radosti je vždy – i když jsme nemocní Ve filmu Pollyana "nakazí" malá holčička stejného jména všechny svým nadšením. Hraje sama se sebou i s druhými HRU NA RADOST. Hra spočívá v nalezení dobrého i v tom, co na první pohled vypadá jako špatné. A tak, když jí z charity místo panenky přijdou berle, uvědomí si, že může mít velkou radost z toho, že berle – na rozdíl od jiných – vůbec nepotřebuje. Pollyanna způsobí poprask například u nemocné paní, která již několik let vůbec nevychází ze své zatemněné místnosti a stěžuje si, že nemohla v noci usnout: „Tomu říkám štěstí!,“ šokuje Pollyanna. „Cože??“ „Ztrácíme moc času spánkem, když bychom mohli dělat spoustu věcí.“ „Nic by tě netěšilo, když bys ležela každý den v posteli jako já,“ nedá se nemocná paní odbýt. „Vždy se dá najít důvod k radosti.“ „Opravdu, z čeho bych se měla radovat já?“ Pollyanna už musí jít, ale po týdnu se vrací s odpovědí: „Přemýšlela jsem, co by vám udělalo radost, a na něco jsem přišla. Může vás těšit, že je málokdo nemocný jako vy, aby musel jenom ležet.“ Paní vstává z postele, odhrnuje závěsy a do místnosti po létech opět proniká světlo… Jistě, tohle byl jenom film. Ale pozitivní přístup k životu se dá trénovat. Štěstí je vždy aktivita. Spoustu dalších her a postupů k tomu, jak cítit více radosti a vděčnosti, najdete i v knize Požádej a je ti dáno od Esther a Jerry Hicks. Vadim Zéland, filmová hrdinka Pollyanna i manželé Hicksovi by se shodli: Radost se dá najít opravdu ve všem! Citované zdroje: Film Pollyanna (2003) Zéland, V. (2009): Ovlivňování reality, 8. díl. Bratislava: Eugenika. Celková nabídka knih o pozitivním myšlení.
Někdy se nám dějí tak zlé věci, že je velmi těžké cítit se spokojeně. Jenže z čistě praktického hlediska pro nás není dobré, za žádných okolností, cítit nespokojenost. Svět totiž funguje jako zrcadlo a odráží nám naše pocity zpět. Jakákoliv, byť jen vnitřní, stížnost na to, co se děje, vytváří kolem nás neharmonické vlnění. A to někdy může způsobit spirálu dalších nechtěných okolností. Moudří lidé se tak snaží vidět ve všem raději jen to dobré. Nejsem zastáncem potlačování a vyhýbání se negativním emocím. Protože například „rozčíliti se je velmi zdravé,“ říkával kdysi i Vladimír Menšík; hněv nás může zase mobilizovat k akci a potoky slz být tou nejlepší očistou, kterou tělo i duše potřebuje. Ale nespokojenost? Ta je k ničemu. Všechno se děje v náš prospěch, i když to právě teď třeba nevidíme Výhodné je radovat se úplně ze všeho. Vadim Zéland v VIII. díle Ovlivňování reality (2009: 87) píše: „Je třeba pozorovat, jak se život mění k lepšímu, chytat se každého stébla radosti, ve všem hledat dobrá znamení.“ A hlavně si také pamatovat stav, kdy jsme byli doslova neseni nadšením, jako bychom měli křídla a tento sváteční pocit si v duši stále hýčkat a mazlit se s ním. Protože, dodávám teď již já, právě tento vysoce radostný pocit dokáže roztočit tu správnou spirálu příznivých okolností a štěstí. Důvod k radosti je vždy – i když jsme nemocní Ve filmu Pollyana "nakazí" malá holčička stejného jména všechny svým nadšením. Hraje sama se sebou i s druhými HRU NA RADOST. Hra spočívá v nalezení dobrého i v tom, co na první pohled vypadá jako špatné. A tak, když jí z charity místo panenky přijdou berle, uvědomí si, že může mít velkou radost z toho, že berle – na rozdíl od jiných – vůbec nepotřebuje. Pollyanna způsobí poprask například u nemocné paní, která již několik let vůbec nevychází ze své zatemněné místnosti a stěžuje si, že nemohla v noci usnout: „Tomu říkám štěstí!,“ šokuje Pollyanna. „Cože??“ „Ztrácíme moc času spánkem, když bychom mohli dělat spoustu věcí.“ „Nic by tě netěšilo, když bys ležela každý den v posteli jako já,“ nedá se nemocná paní odbýt. „Vždy se dá najít důvod k radosti.“ „Opravdu, z čeho bych se měla radovat já?“ Pollyanna už musí jít, ale po týdnu se vrací s odpovědí: „Přemýšlela jsem, co by vám udělalo radost, a na něco jsem přišla. Může vás těšit, že je málokdo nemocný jako vy, aby musel jenom ležet.“ Paní vstává z postele, odhrnuje závěsy a do místnosti po létech opět proniká světlo… Jistě, tohle byl jenom film. Ale pozitivní přístup k životu se dá trénovat. Štěstí je vždy aktivita. Spoustu dalších her a postupů k tomu, jak cítit více radosti a vděčnosti, najdete i v knize Požádej a je ti dáno od Esther a Jerry Hicks. Vadim Zéland, filmová hrdinka Pollyanna i manželé Hicksovi by se shodli: Radost se dá najít opravdu ve všem! Citované zdroje: Film Pollyanna (2003) Zéland, V. (2009): Ovlivňování reality, 8. díl. Bratislava: Eugenika. Celková nabídka knih o pozitivním myšlení.