Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Zdraví… Prý máme vše, jsme-li zdraví, neboť od zdraví se všechno odvíjí. Můžeme tvořit a rozběhnout se, energií pokrýt nejenom práci, taktéž i volný čas, na který nám mnohdy však nezbývá již sil. Proč tomu tak je? Důvodů může být hnedle několik, příliš se přepínáme, nedostatečně odpočíváme, náš spánkový režim je velmi nepravidelný, během dne náš obtěžuje stres, práce, pro kterou nejsme zrovna předurčeni, strava, která místo, aby dávala, energii bere. Někdy postačí jedna proměnná, aby se jemný mechanismus zdraví narušil, pokud se pak ony hodnoty sčítají, ocitáme se v bludném kruhu, ze kterého se těžko dostáváme ven. A přitom, mnohdy stačí tak málo… Vždy, když hovořím o zdraví, vnímám jej jako celek ...protože můžeme nakrásně jíst, cvičit, budeme-li se však utápět ve smutcích, nejdříve začne chřadnout duše a posléze, onemocní také tělo. Vše je jedním a vzájemně se prolíná. Nicméně, z pohledu nutričního terapeuta bych se dnes ráda zaměřila právě na stravu, kterou sytíme tělo i duši… Možná je to úsměvné, vždyť přeci stravou těžko vyživit něco tak abstraktního, jako je duše, opak je však pravdou. I duši třeba nakrmit, aby profitovala a obrušovala své mnohdy ostré hrany a došla si zde nejvyšší formy poznání. Nejsme ani tak tělem, jako právě duší, avšak tělo je prostředkem, díky němuž můžeme urazit hodný kus cesty. Chovejme se k němu tedy s láskou. Zdravá strava Když jsem zde před léty začala se zdravou stravou já, začal mi do plachet foukat zcela příznivý vítr. A vál tak usilovně a bez přestávky, že mi do života přinesl velkou spoustu nového. Ona strava však byla základ. Načetla jsem si pár knih a začala jsem zkoušet, v únoru medvědí česnek, na jaře čerstvou mrkev, přes léto bylinky a RAW stravu, na podzim zase dýně a řepu, to vše proloženo několika základními potravinami, jako jsou jáhly, pohanka, ječné kroupy, kvalitní celozrnná rýže, quinoa, amarant, bezpluchý oves a také luštěniny. Na mém stole se začaly objevovat čerstvě odstředěné šťávy, smoothies, ořechy, semínka, klíčky. Postupem času jsem ze své cesty několikrát sešla, abych načerpala inspiraci i jinde, nicméně, vždy když nastal onen čas, opět jsem se vrátila. A své cesty se držím již téměř osm let. Člověk si řekne, je to jen jídlo, je přeci úplně jedno, co tu sním, hlavně, že mi nekručí v břiše a dokážu jakž takž fungovat. Jakmile však fungujeme na těch správných potravinách, smíme pokořit i vzdálené mety a prožít svůj den doslova na plno. Genetika Každý jsme zde získali odpovídající genetickou výbavu, někdo si dokáže vyplnit svačiny mlékem, druhému zas chybí enzym laktáza, případně nedovede trávit kasein a sebemenší množství, byť i mnohdy snadno tolerovaného kefíru, by mu navodilo trávicí problém. Jeden si zde může uchystat luštěninový oběd, ten druhý by po luštěninách musel zavřít na petlici : -) proto, to, co libo zvučí jednomu, nemusí nutně sednout na míru druhému a naopak. Každý z nás je jedinečný a proto, řiďme se především svým vnitřním hlasem, vnímejme signály, které nám naše tělo denně moudře sděluje, sledujme, jak se po jednotlivých pokrmech cítíme, zda s energií vystačíme až do samotného večera, případně už v půli cesty dochází dech. Samozřejmě, chyby jsou na místě, protože prostřednictvím chyb se posouváme kupředu. Sama si vzpomínám, když jsem si s radostí nakličovala nejrůznější semínka a luštěniny, jakožto doplněk obědu, aby mi pak speciálně po naklíčených fazolkách adzuki bylo obzvláště nemile :-). Časem jsem se dopátrala tomu, že z luštěnin lze nakličovat pouze čočku a mungo, nic víc. Veškeré další luštěniny je třeba namáčet a vařit. A adzuki, ty jsou naklíčené dokonce jedovaté. Kolik „moudrých“ knih ještě stále doporučuje adzuki namáčet a naklíčit, jakožto výtečnou zdravou pochoutku. Zde chci tedy upozornit, že ne vše, co zde vyšlo knižně, je skutečně ověřeno, podloženo a tedy prospívá. Ne každá změna je vždy vítaná a také, ne všechny začátky bývají snadné, rozhodneme-li se však, snažme se alespoň překonat počáteční obtíže, abychom se následně dokázali rozběhnout. A posléze uvidíme, bude-li nám tento nový směr příjemný. Pokud se tak nestane, oněch cest přeci existuje několik, stejně tak stravovacích směrů, zvyklostí, někdy i manýrů. Ponoříme-li se do stravy, do studia potravin, samozřejmě po dobu nejvýše nutnou, neboť chápu, že ne každý má prostor a čas, aby si mohl denně otevřít nějakou výživovou knihu a číst, vyberme si hrstku potravin, o kterých víme, že tělu činí dobře a hlavně, činí dobře tomu NAŠEMU. A zkusme pomalými kroky, třeba jak popisuje Exupéry ve své krásné modlitbě, postupovat kupředu. Co tělo zaujme, vezměme s sebou, co ne, pro změnu odložme. Když jsem se výše zmínila o genetickém základu, naše rasy jsou za dobu, co obýváme planetu Zemi tak promíchané, nakombinované, že mnohdy ani nevíme, které z potravin k nám geneticky patří. Z toho pak na světlo mohou po čase vzejít nejrůznější neduhy, protože se neživíme tak, jak našemu tělu lahodí. Zkusme třeba Eskymáka, živícího se převážně masem, převelet na makrobiotickou stravu. A to i za předpokladu, že se tento člověk přestěhuje tisíce kilometrů jižněji. Ne, jeho zažívací trakt se za ta léta tak přizpůsobil, žaludek tvoří mnohem více žaludeční kyseliny, takže by na sacharidových potravinách chřadl, hladověl, po čase by mohl výrazně zhubnout, případně přibrat, svalová hmota by měsíc po měsíci mizela a tento náš Eskymák by jednoduše sešel. I co se energie týká, neboť, neživíme-li se tak, jak káže náš životní zákon, nemůžeme čekat, že každý den naskočíme na svou energetickou vlnu. Namísto ní se vplíží nepříjemná únava, která se nás nepustí. My sami jsme sobě největšími učiteli, poslouchejme tedy onen vnitřní hlas a snažme se jím řídit. Nový rok, to je období častých předsevzetí a dušování se, že už to pro tentokrát konečně zvládneme. Už nebudeme tolik mlsat, začneme se více hýbat, každý den si najdeme čas na plnohodnotný oběd, k večeři si přichystáme něco lehčího, abychom usínali s příjemným pocitem odpočatého žaludku i střev. Víte, je-li váš jídelníček seskládán z těch správných potravin, nic z toho netřeba řešit, protože jíte-li správně, chuť na sladkosti mnohdy zcela vymizí, v pravidelných intervalech pak kručí v žaludku, který vás upozorní na to, že je čas jíst. A pokud se tak děje, k večeři již usedáte skutečně spíše z principu, kdy si uchystáte třeba jen zeleninový salát a k němu rybu, případně vám postačí hustější zeleninová polévka s troškou pohanky. Ano, živíme-li se celý den nesmysly, je jasné, že si pak k večeru tělo vyžádá daň a bude chtít onen deficit dohnat. Je-li tělu dobře, skutečně dobře, dokáže smysluplně využít energie a my cítíme uspokojivý pocit radosti, projeví se to pak ve všech sférách bytí. Na těle, na duši, ale také v mysli. A pokud je vše v jedné rovnovážné lince, můžeme si říci: „Ano, má duše, mé tělo, jsou skutečně v rozpuku.“ Knihy o zdraví naleznete v naší nabídce. Celková nabídka zdravé výživy.
Zdraví… Prý máme vše, jsme-li zdraví, neboť od zdraví se všechno odvíjí. Můžeme tvořit a rozběhnout se, energií pokrýt nejenom práci, taktéž i volný čas, na který nám mnohdy však nezbývá již sil. Proč tomu tak je? Důvodů může být hnedle několik, příliš se přepínáme, nedostatečně odpočíváme, náš spánkový režim je velmi nepravidelný, během dne náš obtěžuje stres, práce, pro kterou nejsme zrovna předurčeni, strava, která místo, aby dávala, energii bere. Někdy postačí jedna proměnná, aby se jemný mechanismus zdraví narušil, pokud se pak ony hodnoty sčítají, ocitáme se v bludném kruhu, ze kterého se těžko dostáváme ven. A přitom, mnohdy stačí tak málo… Vždy, když hovořím o zdraví, vnímám jej jako celek ...protože můžeme nakrásně jíst, cvičit, budeme-li se však utápět ve smutcích, nejdříve začne chřadnout duše a posléze, onemocní také tělo. Vše je jedním a vzájemně se prolíná. Nicméně, z pohledu nutričního terapeuta bych se dnes ráda zaměřila právě na stravu, kterou sytíme tělo i duši… Možná je to úsměvné, vždyť přeci stravou těžko vyživit něco tak abstraktního, jako je duše, opak je však pravdou. I duši třeba nakrmit, aby profitovala a obrušovala své mnohdy ostré hrany a došla si zde nejvyšší formy poznání. Nejsme ani tak tělem, jako právě duší, avšak tělo je prostředkem, díky němuž můžeme urazit hodný kus cesty. Chovejme se k němu tedy s láskou. Zdravá strava Když jsem zde před léty začala se zdravou stravou já, začal mi do plachet foukat zcela příznivý vítr. A vál tak usilovně a bez přestávky, že mi do života přinesl velkou spoustu nového. Ona strava však byla základ. Načetla jsem si pár knih a začala jsem zkoušet, v únoru medvědí česnek, na jaře čerstvou mrkev, přes léto bylinky a RAW stravu, na podzim zase dýně a řepu, to vše proloženo několika základními potravinami, jako jsou jáhly, pohanka, ječné kroupy, kvalitní celozrnná rýže, quinoa, amarant, bezpluchý oves a také luštěniny. Na mém stole se začaly objevovat čerstvě odstředěné šťávy, smoothies, ořechy, semínka, klíčky. Postupem času jsem ze své cesty několikrát sešla, abych načerpala inspiraci i jinde, nicméně, vždy když nastal onen čas, opět jsem se vrátila. A své cesty se držím již téměř osm let. Člověk si řekne, je to jen jídlo, je přeci úplně jedno, co tu sním, hlavně, že mi nekručí v břiše a dokážu jakž takž fungovat. Jakmile však fungujeme na těch správných potravinách, smíme pokořit i vzdálené mety a prožít svůj den doslova na plno. Genetika Každý jsme zde získali odpovídající genetickou výbavu, někdo si dokáže vyplnit svačiny mlékem, druhému zas chybí enzym laktáza, případně nedovede trávit kasein a sebemenší množství, byť i mnohdy snadno tolerovaného kefíru, by mu navodilo trávicí problém. Jeden si zde může uchystat luštěninový oběd, ten druhý by po luštěninách musel zavřít na petlici : -) proto, to, co libo zvučí jednomu, nemusí nutně sednout na míru druhému a naopak. Každý z nás je jedinečný a proto, řiďme se především svým vnitřním hlasem, vnímejme signály, které nám naše tělo denně moudře sděluje, sledujme, jak se po jednotlivých pokrmech cítíme, zda s energií vystačíme až do samotného večera, případně už v půli cesty dochází dech. Samozřejmě, chyby jsou na místě, protože prostřednictvím chyb se posouváme kupředu. Sama si vzpomínám, když jsem si s radostí nakličovala nejrůznější semínka a luštěniny, jakožto doplněk obědu, aby mi pak speciálně po naklíčených fazolkách adzuki bylo obzvláště nemile :-). Časem jsem se dopátrala tomu, že z luštěnin lze nakličovat pouze čočku a mungo, nic víc. Veškeré další luštěniny je třeba namáčet a vařit. A adzuki, ty jsou naklíčené dokonce jedovaté. Kolik „moudrých“ knih ještě stále doporučuje adzuki namáčet a naklíčit, jakožto výtečnou zdravou pochoutku. Zde chci tedy upozornit, že ne vše, co zde vyšlo knižně, je skutečně ověřeno, podloženo a tedy prospívá. Ne každá změna je vždy vítaná a také, ne všechny začátky bývají snadné, rozhodneme-li se však, snažme se alespoň překonat počáteční obtíže, abychom se následně dokázali rozběhnout. A posléze uvidíme, bude-li nám tento nový směr příjemný. Pokud se tak nestane, oněch cest přeci existuje několik, stejně tak stravovacích směrů, zvyklostí, někdy i manýrů. Ponoříme-li se do stravy, do studia potravin, samozřejmě po dobu nejvýše nutnou, neboť chápu, že ne každý má prostor a čas, aby si mohl denně otevřít nějakou výživovou knihu a číst, vyberme si hrstku potravin, o kterých víme, že tělu činí dobře a hlavně, činí dobře tomu NAŠEMU. A zkusme pomalými kroky, třeba jak popisuje Exupéry ve své krásné modlitbě, postupovat kupředu. Co tělo zaujme, vezměme s sebou, co ne, pro změnu odložme. Když jsem se výše zmínila o genetickém základu, naše rasy jsou za dobu, co obýváme planetu Zemi tak promíchané, nakombinované, že mnohdy ani nevíme, které z potravin k nám geneticky patří. Z toho pak na světlo mohou po čase vzejít nejrůznější neduhy, protože se neživíme tak, jak našemu tělu lahodí. Zkusme třeba Eskymáka, živícího se převážně masem, převelet na makrobiotickou stravu. A to i za předpokladu, že se tento člověk přestěhuje tisíce kilometrů jižněji. Ne, jeho zažívací trakt se za ta léta tak přizpůsobil, žaludek tvoří mnohem více žaludeční kyseliny, takže by na sacharidových potravinách chřadl, hladověl, po čase by mohl výrazně zhubnout, případně přibrat, svalová hmota by měsíc po měsíci mizela a tento náš Eskymák by jednoduše sešel. I co se energie týká, neboť, neživíme-li se tak, jak káže náš životní zákon, nemůžeme čekat, že každý den naskočíme na svou energetickou vlnu. Namísto ní se vplíží nepříjemná únava, která se nás nepustí. My sami jsme sobě největšími učiteli, poslouchejme tedy onen vnitřní hlas a snažme se jím řídit. Nový rok, to je období častých předsevzetí a dušování se, že už to pro tentokrát konečně zvládneme. Už nebudeme tolik mlsat, začneme se více hýbat, každý den si najdeme čas na plnohodnotný oběd, k večeři si přichystáme něco lehčího, abychom usínali s příjemným pocitem odpočatého žaludku i střev. Víte, je-li váš jídelníček seskládán z těch správných potravin, nic z toho netřeba řešit, protože jíte-li správně, chuť na sladkosti mnohdy zcela vymizí, v pravidelných intervalech pak kručí v žaludku, který vás upozorní na to, že je čas jíst. A pokud se tak děje, k večeři již usedáte skutečně spíše z principu, kdy si uchystáte třeba jen zeleninový salát a k němu rybu, případně vám postačí hustější zeleninová polévka s troškou pohanky. Ano, živíme-li se celý den nesmysly, je jasné, že si pak k večeru tělo vyžádá daň a bude chtít onen deficit dohnat. Je-li tělu dobře, skutečně dobře, dokáže smysluplně využít energie a my cítíme uspokojivý pocit radosti, projeví se to pak ve všech sférách bytí. Na těle, na duši, ale také v mysli. A pokud je vše v jedné rovnovážné lince, můžeme si říci: „Ano, má duše, mé tělo, jsou skutečně v rozpuku.“ Knihy o zdraví naleznete v naší nabídce. Celková nabídka zdravé výživy.