Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Vděčnost je možná ta nejkrásnější emoce, jakou my lidé můžeme prožívat – vděčnost je na energetické úrovni totéž co láska. V praxi se vděčnost praktikuje tak, že uznáváme (oceňujeme, milujeme) vše krásné na druhých lidech, na sobě, na přírodě, okolním světě. Je velmi žádoucí pobývat ve stavu vděčnosti co nejčastěji – zlepšuje se nálada i samotné fyzické zdraví, jsme blíže Bohu/Zdroji. Jak s vděčností začít? Odpovídají Esther a Jerry Hicks ve své knize Požádej a je ti dáno: „Začněte tím, že se porozhlédnete po svém bezprostředním okolí a všimnete si něčeho, co vás těší. Snažte se udržet svou pozornost u tohoto příjemného předmětu a zatím přemýšlejte, jak je skvělý, krásný nebo užitečný. A jak se na něj budete dále zaměřovat, vaše pozitivní pocity vzrostou“ (2009: 158). Poté si vyberete další potěšující předmět. A další. A další. Je to v podstatě hra, kterou můžete hrát kdekoliv a kdykoliv. Esther a Jerry Hicks nazývají tuto hru soustavné uznávání. Nejlépe se praktikuje v přírodě, na cestách, na krásných místech; nebo když kladné stránky hledáme na těch, které máme v životě nejvíce rádi. Když s vděčností začínáme, může nám pomoci, když si budeme kladné stránky druhého člověka nebo předmětu zapisovat. Později už papír a propisku pravděpodobně potřebovat nebudeme – a i když se tato „hra“ dá hrát jenom v mysli, ukazuje se, že pro začátečníky je písemná forma nejvhodnější. Pokud by vás vděčnost nadchla, tak dalších 28 cvičení vděčnosti najdete například v knize Kouzlo od Rhondy Byrne. To základní, které uznává i současná akademická psychologie (a na které byly dělány výzkumy potvrzující pozitivní efekt vděčnosti na zdraví) spočívá v tom, že píšete na papír po dobu 20 minut kladné stránky nějakého člověka, zvířátka, oblíbeného místa, prostě čehokoliv. Proč je to tak blahodárné? Protože se 20 minut zaměřujete na lásku, zaměřujete se na to krásné, pozitivní – a to je nesmírně energetizující. Přelaďuje to náš organismus k optimálnímu fungování a zdraví. Hledat dobré dokonce na špatném Proces soustavného uznávání připomíná také „hru na radost“ z filmu Pollyanna. Tuto hru hraje stejnojmenná hlavní hrdinka tak, že se snaží nalézt dobré i v tom, co na první pohled vypadá jako špatné. I na té nejhorší situaci nebo na tom nejhorším člověku lze vždy najít něco dobrého, něco hodného obdivu; něco, co si zaslouží naši vděčnost. Ocenit krásný letní den dovede každý – mistrovství pak spočívá v tom, být vděčný a šťastný i za to – je-li venku „škaredě“. „Nepoznám hezčí rána, než když do mlhy se vstává,“ zpívá v jedné písničce Honza Nedvěd. Nebo jak kdysi v jednom pořadu vysvětlovala Helena Růžičková: „Řekneš si, je venku škaredě. Ale co když to zrovna pomůže přírodě? Co když je to tak dobře?“ Je to vždy jen náš úhel pohledu – a my máme moc vyladit své vnímání vždy tím správným směrem. Můžeme být vděční úplně za všechno. Oči vděčnosti totiž vidí krásu úplně všude. Doporučujeme knihy o osobním rozvoji a pozitivním myšlení. Literatura: Hicks, E. a J. (2009): Požádej a je ti dáno. Synergie: Praha.
Vděčnost je možná ta nejkrásnější emoce, jakou my lidé můžeme prožívat – vděčnost je na energetické úrovni totéž co láska. V praxi se vděčnost praktikuje tak, že uznáváme (oceňujeme, milujeme) vše krásné na druhých lidech, na sobě, na přírodě, okolním světě. Je velmi žádoucí pobývat ve stavu vděčnosti co nejčastěji – zlepšuje se nálada i samotné fyzické zdraví, jsme blíže Bohu/Zdroji. Jak s vděčností začít? Odpovídají Esther a Jerry Hicks ve své knize Požádej a je ti dáno: „Začněte tím, že se porozhlédnete po svém bezprostředním okolí a všimnete si něčeho, co vás těší. Snažte se udržet svou pozornost u tohoto příjemného předmětu a zatím přemýšlejte, jak je skvělý, krásný nebo užitečný. A jak se na něj budete dále zaměřovat, vaše pozitivní pocity vzrostou“ (2009: 158). Poté si vyberete další potěšující předmět. A další. A další. Je to v podstatě hra, kterou můžete hrát kdekoliv a kdykoliv. Esther a Jerry Hicks nazývají tuto hru soustavné uznávání. Nejlépe se praktikuje v přírodě, na cestách, na krásných místech; nebo když kladné stránky hledáme na těch, které máme v životě nejvíce rádi. Když s vděčností začínáme, může nám pomoci, když si budeme kladné stránky druhého člověka nebo předmětu zapisovat. Později už papír a propisku pravděpodobně potřebovat nebudeme – a i když se tato „hra“ dá hrát jenom v mysli, ukazuje se, že pro začátečníky je písemná forma nejvhodnější. Pokud by vás vděčnost nadchla, tak dalších 28 cvičení vděčnosti najdete například v knize Kouzlo od Rhondy Byrne. To základní, které uznává i současná akademická psychologie (a na které byly dělány výzkumy potvrzující pozitivní efekt vděčnosti na zdraví) spočívá v tom, že píšete na papír po dobu 20 minut kladné stránky nějakého člověka, zvířátka, oblíbeného místa, prostě čehokoliv. Proč je to tak blahodárné? Protože se 20 minut zaměřujete na lásku, zaměřujete se na to krásné, pozitivní – a to je nesmírně energetizující. Přelaďuje to náš organismus k optimálnímu fungování a zdraví. Hledat dobré dokonce na špatném Proces soustavného uznávání připomíná také „hru na radost“ z filmu Pollyanna. Tuto hru hraje stejnojmenná hlavní hrdinka tak, že se snaží nalézt dobré i v tom, co na první pohled vypadá jako špatné. I na té nejhorší situaci nebo na tom nejhorším člověku lze vždy najít něco dobrého, něco hodného obdivu; něco, co si zaslouží naši vděčnost. Ocenit krásný letní den dovede každý – mistrovství pak spočívá v tom, být vděčný a šťastný i za to – je-li venku „škaredě“. „Nepoznám hezčí rána, než když do mlhy se vstává,“ zpívá v jedné písničce Honza Nedvěd. Nebo jak kdysi v jednom pořadu vysvětlovala Helena Růžičková: „Řekneš si, je venku škaredě. Ale co když to zrovna pomůže přírodě? Co když je to tak dobře?“ Je to vždy jen náš úhel pohledu – a my máme moc vyladit své vnímání vždy tím správným směrem. Můžeme být vděční úplně za všechno. Oči vděčnosti totiž vidí krásu úplně všude. Doporučujeme knihy o osobním rozvoji a pozitivním myšlení. Literatura: Hicks, E. a J. (2009): Požádej a je ti dáno. Synergie: Praha.